EUR-Lex -  62019TN0099 - CS

17.6.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 206/42

Žaloba podaná dne 18. února 2019 — Magnan v. Komise

(Věc T-99/19)

(2019/C 206/47)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Nathaniel Magnan (Aix-en-Provence, Francie) (zástupce: J. Fayolle, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

prohlásil za přípustnou projednávanou žalobu týkající se nečinnosti Evropské komise a založil mimosmluvní odpovědnost Komise na základě článku 340 SFEU;

—

prohlásil za přípustnou projednávanou žalobu znějící na zrušení implicitního rozhodnutí Evropské komise o odmítnutí jednat, a to v dopise ze dne 20. prosince 2018;

—

ve věci samé zaprvé,

—

rozhodl, že čl. 55 písm. a) Loi sur l’Assurance-maladie (zákon o zdravotním pojištění, tzv. LAMal) porušuje:

—

článek 2 (zákaz diskriminace), článek 7 (právo na rovné zacházení) a článek 13 (povinnost „stand still“) dohody o volném pohybu osob mezi Švýcarskem a Evropskou unií (dále jen „DVPO“);

—

článek 55 směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací;

—

konstatoval, že horizontální směrnice kantonu Ženeva o „Postupu přijímání pracovníků v rámci veřejnoprávních orgánů a dotovaných subjektů“ je v rozporu s DVPO a že všechny ostatní švýcarské federální právní předpisy o upřednostňování švýcarských občanů jsou v rozporu s DVPO;

—

konstatoval, že členské státy Evropské unie nediskriminují lékaře, kteří jsou švýcarskými státními příslušníky;

—

konstatoval protiprávní nečinnost Evropské komise, která musí zajišťovat uplatňování Smluv, čímž porušila zásadu ochrany legitimního očekávání a zásadu jistoty nabytých práv doktora Magnana Nathaniela;

—

konstatoval příčinnou souvislost mezi protiprávní nečinností Evropské komise a újmou způsobenou doktoru Magnanu Nathanielovi;

—

určil, že se Evropská komise dopustila nečinnosti;

—

uložil Evropské komisi, aby částku 1 141 198,10 eur (jeden milión sto čtyřicet jedna tisíc sto devadesát osm eur a deset centů ve směnném kurzu ke dni 7. ledna 2019 v 11:39 UTC), která odpovídá 1 281 444 CHF (jeden milión dvě stě osmdesát jedna tisíc čtyři sta čtyřicet čtyři švýcarských franků), zaplatila doktorovi Magnanu Nathanielovi jako náhradu újmy již vzniklé od roku 2013 z důvodu mimosmluvní odpovědnosti Komise na základě článku 340 SFEU;

—

uložil Evropské komisi povinnost zaplatit doktorovi Magnanu Nathanielovi penále 500 eur (pět set eur) za pracovní dny z důvodu pokračující, trvalé a skutečné ekonomické újmy, která odpovídá denní ekonomické újmě, dokud Švýcarská konfederace nebude respektovat DVPO nebo jedna ze stran neodstoupí od dohody na základě článku 340 SFEU pro nečinnost;

—

zadruhé,

—

konstatoval, že dopis s odpovědí Evropské komise ze dne 20. prosince 2018 je zamítavým rozhodnutím;

—

zrušil toto implicitní rozhodnutí Evropské komise, že nezahájí postup proti Švýcarské konfederaci pro porušení Smluv a nenahradí způsobenou újmu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Švýcarsko porušilo dohodu mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob (Úř. věst. 2002, L 114, s. 6) a směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. 2005, L 255, s. 22). Žalobce má totiž za to, že Švýcarská konfederace přijala v červenci roku 2013 ustanovení omezující usazení lékařů v oblastech s nadbytečným počtem pracovníků, na které se vztahuje švýcarský systém povinného zdravotního pojištění, a že toto ustanovení je nepřímou diskriminací na základě státní příslušnosti, jelikož toto omezení se netýká lékařů, kteří mají 3 roky praxe ve švýcarských univerzitních nemocnicích.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z neexistence diskriminačních opatření ze strany Evropské unie vůči lékařům, kteří jsou švýcarskými státními příslušníky, v souladu se zásadou vzájemnosti v mezinárodním právu, která má být podle žalobce konstatována Tribunálem.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z protiprávní nečinnosti Komise v rozsahu, v němž Komise měla povinnost jednat, neboť je strážkyní Smluv na základě čl. 17 odst. 1 SEU a základních práv občanů Evropské unie. V tomto ohledu se žalobce dovolává zásady ochrany legitimního očekávání vůči orgánům a zásady právní jistoty nabytých práv.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že nezareagování Komise na výzvu žalobce, aby použila naléhavý postup, ve skutečnosti představuje implicitní odmítnutí, a tedy rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z mimosmluvní odpovědnosti Evropské komise na základě článku 340 SFEU pro nečinnost.

Full & Egal Universal Law Academy