17.6.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 206/45
Žaloba podaná dne 22. března 2019 — Vincenti v. EUIPO
(Věc T-174/19)
(2019/C 206/49)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobce: Guillaume Vincenti (Alicante, Španělsko) (zástupce: H. Tettenborn, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování EUIPO, zaslané dne 6. června 2018, nepovýšit žalobce do další platové třídy (AST 8) v rámci povyšování v roce 2014, povyšování v roce 2015, povyšování v roce 2016 a povyšování v roce 2017; jakož i
—
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení článku 45 služebního řádu úředníků Evropské unie, zjevně nesprávného posouzení, nesprávného uplatnění nebo nesouladu s rozsudkem ze dne 14. listopadu 2017, Vincenti v. EUIPO (T-586/16, EU:T:2017:803)
V rámci prvního žalobního důvodu žalobce vytýká, že orgán oprávněný ke jmenování žalovaného porušil článek 45 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), dopustil se zjevně nesprávného posouzení a neuplatnil resp. nesprávně uplatnil rozsudek ze dne 14. listopadu 2017 (Vincenti v. EUIPO (T-586/16, EU:T:2017:803) tím, že žalobci nepřiznal stejné postavení, jako kdyby se zúčastnil v daných obdobích jednotlivých povyšování, a místo toho vydal paušální hodnotící zprávu v okamžiku napadených rozhodnutí ze dne 6. června 2018. Odmítnutí povýšit žalobce nemohlo být v souladu s tímto rozsudkem založeno na okolnostech, které nebyly EUIPO známy v okamžiku, kdy orgán oprávněný ke jmenování měl přijmout rozhodnutí. Odmítnutí orgánu povýšit žalobce nemělo být podle uvedeného rozsudku odůvodněno okolnostmi, které v okamžiku, kdy orgán oprávněný ke jmenování měl přijmout rozhodnutí, nebyly orgány ještě známy.
Dále žalobce uvádí, že paušální odmítnutí povýšení čtyři roky po sobě s odkazem na stejné chování žalobce je protiprávní, jelikož představuje podobně přísnou sankci jako sankce podle čl. 9 odst. 1 písm. e) a f) přílohy IX služebního řádu, a tím v konečném důsledku dlouhodobé odmítání povýšení se sankční povahou, čímž obchází právo na obhajobu, na které má žalobce v disciplinárním řízení nárok, jakož i na zásadu ne bis in idem.
Žalobce rovněž uvádí, že napadené rozhodnutí orgánu jej znevýhodnilo z důvodu jeho dlouhodobé nemoci, jelikož žalovaný nezapočetl období jeho nemoci jako období, v němž zlepšil vytýkané jednání, což představuje zjevně nesprávné posouzení a nesprávné použití článku 45 služebního řádu, jakož i rozsudku ze dne 14. listopadu 2017, Vincenti v. EUIPO (T-586/16, EU:T:2017:803).
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobce být vyslechnut podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie a procesních práv žalobce podle článku 5 rozhodnutí Komise C(2013) 8968 final, kterým se vydávají obecná prováděcí ustanovení k článku 45 služebního řádu, zejména podle čl. 5 odst. 5 a článku 7 tohoto rozhodnutí.
V rámci druhého žalobního důvodu se uvádí, že žalovaný porušil základní právo žalobce být vyslechnut před rozhodnutím nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení poté, co žalobce neměl předtím možnost vyjádřit své stanovisko. Toto žalovaný nepopírá.
Žalovaný tím rovněž porušil přímo procesní práva žalobce podle článku 5 rozhodnutí Komise C(2013) 8968 final ze dne 16. prosince 2013, kterým se vydávají obecná prováděcí ustanovení k článku 45 služebního řádu, zejména podle čl. 5 odst. 5 a článku 7 tohoto rozhodnutí, které krom toho odráží velký význam porušených základních práv být vyslechnut a potvrzují, že žalobce měl rovněž v projednávaném případě právo být vyslechnut před napadeným rozhodnutím.
Full & Egal Universal Law Academy