22.7.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 246/45
Žaloba podaná dne 3. června 2019 — Cantieri del Mediterraneo v. Komise
(Věc T-335/19)
(2019/C 246/47)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Cantieri del Mediterraneo SpA (Neapol, Itálie) (zástupci: F. Munari a L. Calzolari, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
—
Žalobkyně navrhuje zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí na základě článků 263 a násl. SFEU.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Projednávaná žaloba byla podána proti rozhodnutí Komise ze dne 20. září 2018 C(2018) 6037 final o státní podpoře SA.36112 (2016/C) (ex 2015/NN), kterou Itálie poskytla přístavnému orgánu města Neapole a společnosti Cantieri del Mediterraneo S.p.A. (dále jen „rozhodnutí“).
Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje devět žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení článků 41, 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie a zásad řádné správy, rovného zacházení, zákazu diskriminace, jakož i zásady kontradiktornosti, z nedostatečného odůvodnění a porušení článku 296 SFEU.
—
Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že rozhodnutí Komise bylo přijato v rámci řízení, v němž nebylo zajištěno právo CAMED na obhajobu, která na rozdíl od tvrzení stěžovatele nebyla vyslechnuta na jednání, a že
—
rozhodnutí Komise bylo přijato po ukončení řízení, v němž nebyla zajištěna rovnost mezi stěžovatelem a příjemcem údajné podpory („rovnost zbraní“).
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy, právní jistoty a účinné soudní ochrany v důsledku neoprávněného zrušení rozhodnutí přijatého v roce 2016 o ukončení řízení týkajícího se téhož opatření, jež je po více než deseti letech považováno v rozhodnutí Komise za podporu.
—
Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že v rozhodnutí Komise mělo být rozhodnuto, že zrušení rozhodnutí přijatého v roce 2006 o ukončení řízení týkajícího se téže státní podpory bylo protiprávní a mělo být určeno, že toto ukončení brání tomu, aby Komise posoudila povahu podpory a její neslučitelnost s vnitřním trhem, a
—
rozhodnutí Komise mělo určit, že rozhodnutí o ukončení řízení vyžaduje, aby Komise rozhodla, že dotčená podpora je v souladu s právem, a tudíž brání Komisi, aby přijala druhé rozhodnutí, které odlišným způsobem kvalifikuje tutéž oblast po více než deseti letech.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 SFEU z důvodu nesprávného výkladu pojmu státní podpora tím, že v rozhodnutí Komise byl Autorità portuale di Napoli (přístavní orgán v Neapoli, dále jen „APN“) považován za podnik.
—
Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že rozhodnutí Komise mělo určit, že APN není „podnikem“ vzhledem ke skutečnosti, že podle zákona č. 84/1994 jsou všechny přístavní orgány veřejnoprávními entitami, které zastupují stát v oblasti italských přístavů, jímž jsou svěřeny úkoly řízení a správy veškerého majetku ve výlučném vlastnictví státu, a to jen ve veřejném zájmu,
—
rozhodnutí Komise mělo vyloučit, aby APN vykonával „hospodářskou činnost“, jelikož zákon č. 94/1994 zakazuje nabízet zboží a služby na trhu, který ve skutečnosti neexistuje, a
—
rozhodnutí Komise mělo uznat daňovou povahu poplatku za užívání veřejného majetku v italském právním řádu a jeho předběžné určení podle zákona.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 345 SFEU, článků 3, 7 a 121 SFEU, některých zásad práva EU (rovné zacházení) a ze zneužití pravomoci.
—
Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že rozhodnutí Komise mělo uvést, že možnost provádět údržbu je výsadou práva vlastnit majetek a Smlouva zaručuje členským státům právo zachovat veřejné vlastnictví k majetku a infrastrukturám, i přístavu, a zajistit, že všechny oprávněné osoby budou mít přístup k tomuto majetku a infrastrukturám,
—
rozhodnutí Komise nemůže horizontálně a nepřiměřeně uplatnit tatáž pravidla v souvislosti s údržbou infrastruktury přístavů na situace, které nejsou srovnatelné: zjevné rozdíly, jež charakterizují způsoby správy přístavů v Unii, brání tomu, aby se zacházelo stejně s výstavbou nových infrastruktur ve výlučném soukromém vlastnictví a s údržbou nezcizitelného veřejného majetku členského státu, jenž je spravován orgány veřejné moci. Tento přístup je neslučitelný se zásadou rovného zacházení, a
—
rozhodnutí Komise nemůže vést k harmonizaci jednotlivých organizačních modelů přístavů Unie prostřednictvím nerozlišujícího a nepřiměřeného uplatnění článku 107 SFEU.
5.
Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 SFEU z důvodu nesprávného výkladu pojmu výhoda.
—
Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že rozhodnutí Komise mělo stanovit, že podpora nesnižuje náklady APN nebo CAMED, jelikož obecně žádný podnik nenese náklady (a již vůbec v plném rozsahu) na rekonstrukci majetku, jenž nevlastní (nemůže vlastnit) vzhledem k tomu, že v Itálii je majetek ve vlastnictví státu (ve všech italských přístavech) výlučně vlastněný státem, a
—
rozhodnutí Komise mělo stanovit, že infrastruktury ve vlastnictví státu byly zadány společnosti CAMED na základě transparentního a soutěžního řízení o zadávání veřejné zakázky poté, co se APN zavázal, že zrekonstruuje dotčený majetek v státním vlastnictví. V řízení o zadání veřejné zakázky uspořádaném za účelem uzavření smlouvy o správě majetku se společností CAMED měli všichni uchazeči možnost získat majetek; řízení o veřejné zakázce zajišťuje dodržení kritéria subjektu působícího na trhu, aniž je zvýhodněný úspěšný uchazeč.
6.
Šestý žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 SFEU, zásady řádné správy, práva CAMED na obhajobu a nedostatečného odůvodnění z důvodu nesprávného výkladu selektivnosti.
—
Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že rozhodnutí nemůže kvalifikovat opatření jako podporu „ad hoc“ a musí uplatnit „test selektivnosti“ u opatření širokého rozsahu,
—
rozhodnutí Komise mělo vyloučit selektivnost opatření z hlediska APN, jelikož všechny další přístavní orgány byly stejně zvýhodněné veřejným financováním údržby veškerých infrastruktur ve vlastnictví státu v rámci své územní pravomoci, a
—
rozhodnutí mělo vyloučit selektivnost opatření, pokud jde o CAMED vzhledem k tomu, že všechny podniky působící v italském přístavu (nejen v Neapoli a nejen v oblasti výstavby lodí) podléhají stejným pravidlům a platí stejný poplatek jako CAMED za infrastruktury vybudované nebo zrekonstruované z veřejných zdrojů.
7.
Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení článku SEU a článku 7 SFEU, porušení článků 116 a 117 SFEU, zneužití pravomoci, nedostatku pravomoci Komise zpochybnit daňovou povahu a výši poplatku za užívání veřejného majetku.
—
Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že rozhodnutí nemůže na základě článku 107 SFEU zpochybňovat výši poplatku za užívání veřejného majetku, kterou Itálie uplatňuje na podniky, jež jsou držiteli koncesí, a jejich údajný nesoulad s tržními hodnotami, jelikož v italském právním řádu je poplatek za užívání veřejného majetku poplatkem, jehož výše je stanovena zákonem, a nikoli individuálně dohodnuta s jednotlivými držiteli koncesí na užívání veřejného majetku, a daňové režimy jsou ve výlučné pravomoci členských států.
8.
Osmý žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 SFEU z důvodu neexistence narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu a z nedostatečného odůvodnění.
—
Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že rozhodnutí nemůže předpokládat existenci dvou požadavků, které se liší a jsou kumulativní, a
—
rozhodnutí mělo vyloučit existenci požadavků, jelikož APN nepůsobí na žádném trhu a nemá konkurenty a CAMED nebyla zvýhodněna opatřením, které je jen jedním z mnohých opatření na provedení všeobecného plánu, jenž měl vliv na všechny podniky, jež působí v každém italském přístavu (včetně Neapole) a nejen v oblasti stavby lodí.
9.
Devátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU.
—
Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že rozhodnutí mělo uplatnit čl. 107 odst. 2 SFEU, jelikož údržbou byly odstraněny škody způsobené bombardováním během druhé světové války a zemětřesením v roce 1980, a
—
rozhodnutí mělo uplatnit čl. 107 odst. 3 písm. a) a c) SFEU, jelikož (i) přístav v Neapoli se nachází v znevýhodněném regionu a (ii) veřejné financování infrastruktur přístavů sleduje veřejný zájem, zejména proto, že částka financování je nižší než hranice vymezující oznamovací povinnost podle GBER (General Exemption Regulation).
Full & Egal Universal Law Academy