5.8.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 263/62
Žaloba podaná dne 12. června 2019 — Spojené království v. Komise
(Věc T-363/19)
(2019/C 263/68)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: S. Brandon, zmocněnec, P. Baker QC a T. Johnston, Barrister)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896 poskytnuté Spojeným královstvím v podobě osvobození pro koncernové financování v případě ovládaných zahraničních společností;
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení: určení nesprávného referenčního systému.
—
Žalobce tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když rozhodla, že pravidla o ovládaných zahraničních společnostech představují odpovídající rámec pro posouzení srovnatelnosti (bod 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
—
Spojené království spravuje do značné míry teritoriální systém korporační daně: obecně je zdanitelný pouze zisk vzešlý ze Spojeného království. Relevantním východiskem tedy je, že se neodvádí žádná daň ze zisků zámořských dceřiných společností. Právní úprava týkající se ovládaných zahraničních společnosti se od tohoto principu odchyluje a stanoví řadu výjimečných okolností, kdy může být daň vybrána od ovládané zahraniční společnosti. Odpovídajícím referenčním systémem je tedy rámec korporační daně jako celek. Žalobce tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když zvolila uměle úzký referenční rámec.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že osvobození podle kapitoly 9 Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)] nepředstavují odchylnou úpravu.
—
Účelem pravidel týkajících se ovládaných zahraničních společností je zdanit ovládnou zahraniční společnost pouze v případě ujednání vykazujících vysoké riziko zneužití/umělého vyvádění zisků. Spojené království si zvolilo legislativní techniku, kdy i) nejprve podalo širokou a globální definici ovládaných zahraničních společností a poté ii) vyloučilo převážnou většinu zisků vzešlých od ovládaných zahraničních společností, aby se tak vymezila jen úzká kategorie zisků vykazujících riziko zneužití/umělého vyvádění zisků. Kapitoly 5 a 9 Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 ve vzájemném spojení definují ujednání vykazující vysoké riziko zneužití/umělého vyvádění zisků.
—
Žalobce dále tvrdí, že když Komise rozhodla, že osvobození podle uvedené kapitoly 9 představuje odchylnou úpravu, dopustila se tím zjevného pochybení, neboť se zaměřila na použitou legislativní techniku, a nikoli na cíle, na jejichž základě bylo opatření přijato.
—
Dle názoru žalobce též Komise nesprávně rozhodla, že neexistuje žádný relevantní rozdíl mezi Qualifying Loan Relationships (přípustnými vztahy v rámci půjček, QLR) a ostatními vztahy. Vláda Spojeného království se nachází v nejlepším postavení, aby mohla určit, jaké druhy ujednání představují vysoké riziko zneužití/umělého vyvádění zisků. Žalobce uvádí, že se Komise dopustila:
a.
nesprávného právního posouzení, když vládě Spojeného království neposkytla náležitý prostor pro uvážení k posouzení této otázky, a
b.
zjevně nesprávného posouzení předmětných ujednání.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení v případě selektivity.
—
Komise nesprávně shledala, že Spojené království mělo vycházet pouze z kritéria „významných personálních funkcí“ v protikladu k uvedeným kapitolám 5 a 9 v jejich vzájemném spojení. Rovněž nesprávně odmítla tvrzení, že metodu založenou pouze na významných personálních funkcích je stejně tak složité spravovat jako metodu založenou na investičním kapitálu ze Spojeného království.
—
Žalobce dále tvrdí, že se Komise dopustila rovněž pochybení, když odmítla názor Spojeného království, že osvobození podle uvedené kapitoly 9 je vhodnou, přiměřenou a z administrativního hlediska proveditelnou reakcí na rozsudek velkého senátu ve věci Cadbury Schweppes plc a Cadbury Schweppes Overseas Ltd. v. Commissioners of Inland Revenue (věc C-196/04, EU:C:2006:544).
4.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že není dán žádný dopad na obchod uvnitř Unie.
—
Žalobce konečně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když rozhodla, že osvobození podle uvedené kapitoly 9 zaručuje „zisk“ každé společnosti, v důsledku čehož má dopad na obchod uvnitř Unie. Toto osvobození podle žalobce naopak představuje mechanismus, kdy jsou daně ovládané zahraniční společnosti vybírány od společností, které jsou rezidenty Spojeného království, a to v malém počtu případů. V rozhodné době (2013) neexistovala celounijní povinnost vybírat daň ze zisků ovládané zahraniční společnosti a Komise neprokázala, že by osvobození podle uvedené kapitoly 9 poskytovalo ve srovnání s povinnostmi uloženými v jiných členských státech zvýhodnění s dopadem na obchod uvnitř Unie.
Full & Egal Universal Law Academy