30.9.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 328/59
Žaloba podaná dne 8. července 2019 — Landesbank Baden-Württemberg v. SRB
(Věc T-480/19)
(2019/C 328/69)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Landesbank Baden-Württemberg (Stuttgart, Německo) (zástupci: H. Berger a K. Rübsamen, advokáti)
Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 16. dubna 2019 o stanovení příspěvků ex-ante do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2019 (SRB/ES/SRF/2019/10) včetně jeho přílohy v rozsahu, v němž se napadené rozhodnutí a jeho příloha týkají příspěvku žalobkyně,
—
uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vychází z porušení čl. 296 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a to z důvodu nedostatečného odůvodnění rozhodnutí.
—
Žalobkyně tvrdí, že SRB porušil povinnost uvést odůvodnění, jelikož napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno a jeho příloha je tvořena toliko jednotlivými číselnými údaji, které ani v nejmenším neumožňují zjistit, jak a na základě jakých úvah SRB příspěvek žalobkyně spočítal. Napadené rozhodnutí nezohledňuje zvýšené požadavky na odůvodnění. Porušení povinnosti uvést odůvodnění je zásadní rovněž v tom, že ovlivňuje obsah napadeného rozhodnutí.
2.
Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut podle čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny z důvodu, že žalobkyně nebyla vyslechnuta.
—
SRB mimoto porušil základní procesní právo žalobkyně být vyslechnuta, jelikož přijal akt obnášející nepříznivé právní účinky pro žalobkyni, aniž by ji předtím vyslechl. Porušení tohoto práva je zásadní, jelikož vyjádření předložené žalobkyní před přijetím napadeného rozhodnutí mohlo vést k přijetí věcně odlišného rozhodnutí o stanovení příspěvku.
3.
Třetí žalobní důvod vychází z porušení základního práva na účinnou soudní ochranu, zakotveného v čl. 47 prvním pododstavci Listiny, a to z důvodu nemožnosti rozhodnutí zkontrolovat.
—
Žalobkyně tvrdí, že SRB porušil její základní právo na účinnou soudní ochranu, jelikož soudní přezkum napadeného rozhodnutí je v praxi nemožný. SRB mimo jiné opomenul v co možná největší míře zaručit dodržení zásady kontradiktornosti, která by žalobkyni umožňovala zpochybnit důvody, na němž je napadené rozhodnutí založeno, a užitečně tak uplatnit důvody na svou obranu.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení čl. 103 odst. 7 písm. h) směrnice 2014/59/EU (1), čl. 103 odst. 7 písm. h) směrnice 2014/59/EU (2), čl. 6 odst. 5 první věty nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (3), článků 16 a 20 Listiny a zásady proporcionality, k němuž došlo v důsledku použití multiplikátoru na ukazatel SPI (institucionální systém ochrany).
—
Žalobkyně tvrdí, že SRB ve vztahu k ní v plném rozsahu neuplatnil ukazatel SPI, čímž porušil čl. 103 odst. 7 písm. h) směrnice 2014/59, čl. 113 odst. 7 nařízení č. 575/2013, čl. 6 odst. 5 první větu nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, články 16 a 20 Listiny a zásadu proporcionality. Ochrana poskytovaná SPI se v plném rozsahu a jednotně vztahuje na všechny členské instituce. Rozlišování mezi institucemi prostřednictvím ukazatele SPI je v rozporu s duchem nařízení a je svévolné. Zařazení žalobkyně do skupiny institucí s nejvyšším rizikovým profilem je rovněž zjevně neodůvodněné a svévolné.
5.
Pátý žalobní důvod vychází z porušení článku 16 Listiny a zásady proporcionality z důvodu použití multiplikátoru pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu.
—
Žalobkyně krom toho tvrdí, že SRB nerespektoval její svobodu podnikání a zásadu proporcionality tím, že stanovil multiplikátory pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu, které neodpovídají relativně dobrému rizikovému profilu žalobkyně v porovnání s průměrem ostatních přispívajících úvěrových institucí. Riziko, že by se žalobkyně mohla dostat do krizové situace a bude tak muset využít prostředky Jednotného fondu pro řešení krizí, je velmi nízké. Tuto pravděpodobnost má zohledňovat právě multiplikátor pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu, který má odpovídajícím způsobem odrážet individuální riziko.
6.
Šestý žalobní důvod vychází z protiprávnosti článků 4 až 7 a 9 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a jeho přílohy I.
—
A konečně, napadené rozhodnutí musí být zrušeno rovněž z důvodu, že články 4 až 7 a 9 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jakož i jeho příloha I porušují zásadu zajištění účinné soudní ochrany a zásadu právní jistoty. Žalobkyně může podle článku 277 SFEU nepřímo namítat, že právní základ napadeného rozhodnutí porušuje unijní právo vyšší právní síly. Článek 277 SFEU je vyjádřením obecné zásady, podle níž se protiprávnost zmocňujícího právního základu promítá do individuálního rozhodnutí přijatého na jeho základě.
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012. (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012. (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1).
(3) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).
Full & Egal Universal Law Academy