FulLegal · İçtihat Detay

Uluslararasi Mahkemeler 28.02.2023 CS

EUR-Lex Document 62008TJ0086

Avrupa Adalet Divanı

Karar Metni

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

5. července 2012 ( *1 )

„EZOZF — Záruční sekce — Výdaje vyloučené z financování — Ovoce a zelenina — Rozvoj venkova — Nedodržení platebních lhůt — Vyhovění rozsudku Soudního dvora — Překážka věci rozsouzené — Lhůta 24 měsíců — Zásada proporcionality“

Ve věci T-86/08,

Řecká republika, původně zastoupená V. Kontolaimosem, S. Charitaki a M. Tassopoulou, dále Tassopoulou a I. Chalkiasem a K. Tsagkaropoulosem, jako zmocněnci,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené H. Tserepa-Lacombe, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Katsimani, avocat,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí 2008/68/ES ze dne 20. prosince 2007, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (Úř. věst. 2008, L 18, s. 12), v rozsahu, v němž vylučuje některé výdaje uskutečněné Řeckou republikou,

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení L. Truchot, předseda, M. E. Martins Ribeiro a H. Kanninen (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. června 2011,

vydává tento

Rozsudek

Skutečnosti předcházející sporu

Rozhodnutím 2008/68/ES ze dne 20. prosince 2007, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (Úř. věst. L 18, s. 12, dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise Evropských společenství vyloučila z financování Společenství některé výdaje vynaložené Řeckou republikou v odvětví ovoce a zeleniny, doprovodná opatření k rozvoji venkova a v oblasti finančního auditu.

Tato žaloba se týká následujících finančních oprav:

—

paušální opravy ve výši 2 % z částky podpor na zpracování citrusových plodů za rozpočtové roky 1998 a 1998 v celkové výši 345259,93 euro z důvodu „nedostatků kontroly – platby šekem omezující kvalitu uskutečněných kontrol“;

—

paušální opravy ve výši 5 % týkající se doprovodných opatření k rozvoji venkova za rozpočtové roky 2003 a 2004 v celkové výši 1331047 eur z důvodu „ne zcela uspokojivých křížových kontrol“;

—

jednorázové opravy týkající se prodlení s platbami za účetní rok 2004 v celkové výši 5279881,28 eur.

1. K finanční opravě výdajů v odvětví „Ovoce a zelenina – zpracování citrusových plodů“ za rozpočtové roky 1998 a 1999

Od 23. do 26. února 1999 a od 22. do 24. března 1999 provedla Komise v Řecku kontrolu týkající se výdajů Řecké republiky v odvětví „Ovoce a zelenina – zpracování citrusových plodů“ za rozpočtové roky 1998 a 1999.

Dopisem ze dne 16. srpna 1999 Komise Řecké republice oznámila výsledky svých šetření. Řecká republika na dopis odpověděla dne 1. října 1999.

Komise dne 27. ledna 2000 vyzvala Řeckou republiku ke dvojstrannému jednání, které proběhlo dne 12. dubna 2000. Zápis z tohoto jednání zaslala Komise Řecké republice dopisem ze dne 16. června 2000. Řecká republika zaslala své připomínky dopisem ze dne 21. července 2000.

Dne 6. prosince 2001 se Řecká republika obrátila na smírčí orgán, který vydal své stanovisko dne 25. dubna 2002.

Dopisem ze dne 24. června 2002 zaslala Komise Řecké republice své konečné stanovisko.

Komise dne 5. listopadu 2002 přijala rozhodnutí 2002/881/ES, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce EZOZF (Úř. věst. L 306, s. 26).

Žalobou došlou kanceláři Soudního dvora dne 3. ledna 2003 podala Řecká republika žalobu na neplatnost rozhodnutí 2002/881 v části, v níž se týká finančních oprav, zaprvé ve výši 2438896,91 eur za rozpočtové roky 1997 až 2001 v odvětví ovoce a zeleniny, zadruhé ve výši 11352868 eur za rozpočtové roky 1999 až 2001 u prémií na zvířata pro skot, a zatřetí ve výši 22969271 eur za rozpočtové roky 1998 a 1999 u prémií na zvířata pro ovce a kozy.

Soudní dvůr rozsudkem ze dne 7. července 2005, Řecko v. Komise (C-5/03, Sb. rozh. s. I-5925, dále jen „rozsudek ze dne 7. července 2005“) zrušil rozhodnutí 2002/881 v rozsahu, v němž z financování Společenství vylučuje částku 2438896,91 eur odpovídající paušální opravě ve výši 2 % uplatněné na výdaje vynaložené v odvětví ovoce a zeleniny.

Komise dne 10. dubna 2006 vyzvala Řeckou republiku k novému dvojstrannému jednání, které proběhlo dne 11. května 2006. Zápis z tohoto jednání zaslala Komise Řecké republice dopisem ze dne 2. června 2006. Řecká republika předložila svá vyjádření dne 13. července 2006.

V dopise ze dne 2. února 2007 Komise Řecké republice navrhla, že vůči ní uplatní finanční opravu výlučně na základě toho, že nelze provést druhotnou kontrolu.

Komise v návaznosti na stanovisko smírčího orgánu ze dne 17. července 2007 oznámila Řecké republice dopisem ze dne 14. srpna 2007 své konečné stanovisko, které je převzato v bodě 4.3.5 souhrnné zprávy Komise ze dne 3. září 2007 týkající se výsledků kontrol schválení účetní závěrky záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu EZOZF na základě čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 94, s. 13) a čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 103; Zvl. vyd. 3/25, s. 414) (dále jen „souhrnná zpráva“).

2. K finanční opravě výdajů v oblasti opatření ve vztahu k rozvoji venkova za rozpočtové roky 2003 a 2004

Od 28. února do 4. března 2005 provedli pracovníci Komise v Řecku kontroly opatření ve vztahu k rozvoji venkova týkajících se „životního prostředí v zemědělství“ a „zalesňování zemědělské půdy“.

Dopisem ze dne 4. července 2005 Komise Řecké republice oznámila výsledky šetření. Tento stát na dopis odpověděl obratem dne 5. září 2005.

Dopisem ze dne 19. ledna 2006 Komise Řeckou republiku vyzvala k dvoustrannému jednání, které proběhlo dne 21. února 2006. Zápis z tohoto dvoustranného setkání byl Řecké republice zaslán dne 28. března 2006. Tento stát zaslal své připomínky dopisem ze dne 28. dubna 2006.

V dopise ze dne 3. října 2006 Komise Řeckou republiku seznámila s odhadovanou výší navrhované opravy, tj. 1331047 eur za rozpočtové roky 2003 a 2004.

Řecká republika se dne 13. listopadu 2006 obrátila na smírčí orgán. Tento orgán vydal své stanovisko dne 19. března 2007.

Komise sdělila Řecké republice své konečné stanovisko, které je převzato v bodě 16.3.5 souhrnné zprávy, v dopise ze dne 31. července 2007.

3. K finanční opravě v oblasti finančního auditu za účetní rok 2004

Komise v dopise ze dne 25. května 2005 konstatovala, že Řecká republika nedodržela v období od 16. října 2003 do 31. července 2004, jakož i v srpnu, září a říjnu 2004 lhůty stanovené pro zaplacení. Řecká republika nato odpověděla dopisem ze dne 4. července 2005.

Komise dne 2. prosince 2005 vyzvala Řeckou republiku k dvoustranné schůzce, která proběhla dne 12. ledna 2006, a zápis z této schůzky Komise Řecké republice zaslala dne 15. března 2006. Řecká republika odpověděla obratem dne 2. května 2006.

Řecká republika se dne 17. ledna 2007 obrátila na smírčí orgán, který vydal své stanovisko dne 21. května 2007.

Komise sdělila Řecké republice své konečné stanovisko, které je převzato v bodě 17.1.5 souhrnné zprávy, dopisem ze dne 20. srpna 2007.

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Řecká republika podala tuto žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. února 2008.

Tribunál (osmý senát) na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 svého jednacího řádu položil účastnicím řízení písemné otázky a učinil výzvu k předložení dokumentů. Účastnice řízení těmto požadavkům vyhověly.

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání dne 22. června 2011.

Řecká republika navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil či změnil napadené rozhodnutí v části, kterou se Řecké republice ukládají finanční opravy;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Komise navrhuje, aby Tribunál:

—

žalobu zamítl;

—

uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Právní otázky

1. K finanční opravě výdajů v odvětví „Ovoce a zelenina – zpracování citrusových plodů“

Řecká republika se dovolává dvou důvodů týkajících se finanční opravy výdajů v odvětví „Ovoce a zelenina – zpracování citrusových plodů“. První vychází z porušení článku 233 ES, překážky věci rozsouzené, nařízení Společenství a směrnic v oblasti schvalování účetní závěrky. Druhý vychází z nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatečného odůvodnění, porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci.

K prvnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 233 ES, překážky věci rozsouzené, jakož i nařízení Společenství a směrnic v oblasti schvalování účetní závěrky

Podstatou prvního důvodu uplatňovaného žalobkyní jsou tři výtky. Zaprvé podle žalobkyně Soudní dvůr rozsudkem ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, rozhodl spor s konečnou platností, takže Komise nemohla uložit novou finanční opravu. Zadruhé Komise nesprávně stanovila počátek běhu 24měsíční lhůty podle článku 5 nařízení č. 729/70 k datu dopisu ze dne 16. srpna 1999, v němž v rozporu s čl. 8 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení Komise (ES) č. 1663/95 ze dne 7. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení 729/70 týkající se postupu schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF (Úř. věst. L 158, s. 6; Zvl. vyd. 03/18, s. 31) chybělo posouzení výdajů. Zatřetí Komise podle žalobkyně neměla uplatnit 2% paušální opravu v případě nesprávného provedení druhotné kontroly.

K první výtce, podle níž Komise neměla v návaznosti na rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, uplatnit novou finanční opravu

Řecká republika připomíná, že Soudní dvůr rozsudkem ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, zrušil rozhodnutí 2002/881 z toho důvodu, že dva ze čtyř nedostatků zjištěných Komisí – tj., že neproběhla dostatečná kontrola dodání některých citrusových plodů a nebyly uchovány dokumenty o množství dodaného zboží (potvrzení o hmotnosti) – byly neopodstatněné. Soudní dvůr tudíž podle žalobkyně rozhodl spor mezi ní a Komisí s konečnou platností. Podle Řecké republiky by totiž Soudní dvůr rozhodnutí 2002/881 nezrušil, kdyby měl za to, že dva další nedostatky zjištěné Komisí – tj. vyplacení podpor šekem a nevyplacení podpor některým producentům ve stanovených lhůtách – postačují k odůvodnění rozhodnutí Komise uložit opravy. Podle Řecké republiky nemohla Komise po vydání rozsudku ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, opakovat postup schválení účetní závěrky pro účely uplatnění nové finanční opravy.

Podle ustálené judikatury zruší-li soud Společenství akt orgánu, článek 233 ES mu ukládá povinnost přijmout opatření vedoucí k výkonu rozsudku. Soudní dvůr a Tribunál v tomto ohledu upřesnily, že aby vyhověl rozsudku a aby byl tento vykonán v celém rozsahu, je orgán povinen dodržet nejen výrok rozsudku, ale i odůvodnění, které k němu vedlo a tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že je nezbytné pro určení přesného smyslu toho, co bylo rozhodnuto ve výroku. Právě toto odůvodnění totiž přesně určuje ustanovení považované za protiprávní a činí zřejmými přesné důvody protiprávnosti, která je určena ve výroku, které musí dotyčný orgán vzít v úvahu při nahrazování zrušeného aktu (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 26. dubna 1988, Asteris a další v. Komise, 97/86, 99/86, 193/86 a 215/86, Recueil, s. 2181, bod 27; usnesení Tribunálu ze dne 24 dubna 2007, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, T-132/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 28, a rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2008, Alitalia v. Komise, T-301/01, Sb. rozh. s. II-1753, body 97 a 98).

Je též nutno uvést, že Soudní dvůr opakovaně připomněl význam, který má zásada překážky věci rozsouzené v unijním právním řádu a ve vnitrostátních právních řádech (rozsudky ze dne 30. září 2003, Köbler, C-224/01, Recueil s. I-10239, bod 38; ze dne 16. března 2006, Kapferer, C-234/04, Sb. rozh. s. I-2585, bod 20, a ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C-352/09 P, Sb. rozh. s. I-2359, bod 123), a dále, že překážka věci rozsouzené se váže pouze ke skutkovým a právním otázkám, které byly skutečně nebo nutně rozhodnuty předmětným soudním rozhodnutím (viz výše uvedený rozsudek ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, bod 123 a citovaná judikatura).

Komise v dané věci rozhodnutím 2002/881 provedla paušální 2% opravu výdajů Řecké republiky v odvětví ovoce a zeleniny na základě čtyř nedostatků, tj. na základě toho, že podpory byly vyplaceny šekem, že některým producentům nebyly podpory vyplaceny ve stanovených lhůtách, že při dodání některých citrusových plodů neproběhla dostatečná kontrola a že nebyla uchována potvrzení o hmotnosti.

V rozsudku ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, se v bodech 34 až 43 uvádí, že dva ze čtyř nedostatků zjištěných Komisí v uvedeném rozhodnutí – tj. vyplacení podpor šekem, nevyplacení podpor některým producentům ve stanovených lhůtách – jsou neopodstatněné. V bodě 36 uvedeného rozsudku Soudní dvůr zejména uvádí, že „dotčené výdaje nebyly uskutečněny v souladu s předpisy Společenství“ a že „v důsledku toho Komise právem vyloučila tyto výdaje z financování z prostředků Společenství“.

Z důvodu, že dva ze čtyř nedostatků uplatňovaných Komisí byly neopodstatněné (rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, body 44 až 53); a že paušální 2% oprava se tudíž podle Soudního dvora zakládala na „nepostačujícím odůvodnění“, bylo rozhodnutí 2002/881 zrušeno v rozsahu, v němž vylučovalo 2 % výdajů uskutečněných v odvětví ovoce a zeleniny z financování z prostředků Společenství (rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, body 54 a 55).

Na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, a jak vyplývá z bodu 35 výše, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, nerozhodl, že ony dva nedostatky, které byly shledány opodstatněnými, nemohly vést k uplatnění finanční opravy.

Jelikož rozhodnutí Komise 2002/881 vycházelo ze zjištění čtyř nedostatků a Soudní dvůr shledal v rozsudku ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, neopodstatněnými dva z nich, je v tomto ohledu třeba dospět k závěru, že Soudní dvůr nemohl nahradit rozhodnutí Komise o důsledcích, které bylo třeba vyvodit ze dvou zjištěných nedostatků, jež shledal opodstatněnými ve vztahu k uplatnitelné finanční opravě (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2003, Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis v. Komise, T-196/01, Recueil, s. II-3987, body 224 a 225).

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. června 2009, Řecko v. Komise (T-33/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), potvrzený rozsudkem Soudního dvora ze dne 7. dubna 2011, Řecko v. Komise (C-321/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), jehož se Řecká republika na jednání dovolávala, nemůže tento závěr zpochybnit. Tribunál totiž ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek ze dne 11. června 2009, Řecko v. Komise, rozhodl, že ze čtyř nedostatků zjištěných Komisí byl neopodstatněný pouze jeden s tím, že se jednalo o „okrajový“, a nikoli „zásadní“ nedostatek, a že ostatní nedostatky byly „nedostatky zásadními“, takže následně dospěl k závěru, že rozhodnutí Komise není třeba zrušit (výše uvedený rozsudek ze dne 11. června 2009, Řecko v. Komise, body 211 a 212). V projednávané věci však souhrnná zpráva ani konečné stanovisko Komise nekonstatují, že v případě plateb šekem jde o okrajový nedostatek.

Dále je třeba dodat, že na rozdíl od tvrzení Řecké republiky, které však není nijak podloženo, unijní právo nebrání tomu, aby se postup schválení účetní závěrky opakoval v případě, že rozhodnutí Komise přijaté po ukončení tohoto postupu bylo zrušeno. Článek 5 odst. 2 písm. c) pátý pododstavec nařízení č. 729/70, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1287/95 ze dne 22. května 1995 (Úř. věst. L 125, s. 1), podle něhož „se [z]amítnutí financování nemůže vztahovat na výdaje uskutečněné před více než 24 měsíci, které předcházely písemnému oznámení Komise dotyčnému členskému státu o výsledcích […] šetření [Komise]“, nebrání opětovnému postupu schválení účetní závěrky, týká-li se nová finanční oprava uplatněná Komisí po zrušení rozhodnutí 2002/881 též výdajů uskutečněných před více než 24 měsíci, které předcházely oznámení Komise Řecké republice o výsledcích šetření.

K argumentu Řecké republiky, že počátek 24měsíční lhůty stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70 neměl být stanoven k datu dopisu ze dne 16. srpna 1999, jelikož Soudní dvůr zrušil postup schválení účetní závěrky v celém rozsahu, je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, se Soudní dvůr k postupu schvalování účetní závěrky, po jehož ukončení bylo přijato rozhodnutí 2002/881, v rozsudku ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, nevyslovil.

Jelikož řízení směřující k nahrazení aktu zrušeného unijním soudem může být zopakováno přesně od okamžiku, kdy nastala protiprávnost (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C-458/98 P, Recueil, s. I-8147, bod 82; usnesení Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, bod 32 výše, bod 30, a rozsudek Alitalia v. Komise, bod 32 výše, bod 99), zrušení uvedeného aktu nemá vliv na žádný z aktů vydaných dříve v tomto řízení. Komise se v daném případě sice vrátila do fáze výzvy k novému dvoustrannému jednání, které proběhlo dne 11. května 2006, avšak pouze proto, aby – jak sama uvádí – Řecké republice umožnila předložit vyjádření v návaznosti na zrušení rozhodnutí 2002/881 rozsudkem ze dne 7. července 2005, bod 10 výše.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Komise neporušila článek 233 ani zásadu překážky věci rozsouzené, když v napadeném rozhodnutí označila vyplacení podpory šekem jako důvod pro finanční opravu výdajů v odvětví ovoce a zeleniny za rozpočtové roky 1998 a 1999.

První výtka tudíž musí být zamítnuta.

Ke druhé výtce, podle níž 24měsíční lhůta stanovená v článku 5 nařízení č. 729/70 nepočala běžet od data dopisu ze dne 16. srpna 1999 z důvodu, že tento dopis neobsahoval v rozporu s čl. 8 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení č. 1663/95 posouzení výdajů

Komise se podle Řecké republiky nemůže dovolávat data 16. srpna 1999 jako data počátku běhu 24měsíční lhůty stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70 ve znění nařízení č. 1278/95, jelikož dopis ze dne 16. srpna 1999 neobsahuje, v rozporu s čl. 8 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení č. 1663/95, „vyhodnocení výdajů“.

Komise ve svých písemných odpovědích na otázky Tribunálu a v průběhu jednání tvrdila, že Řecká republika již nemůže tuto výtku v rámci projednávané žaloby uplatnit, jelikož Soudní dvůr otázku obsahu dopisu ze dne 16. srpna 1999 s konečnou platností rozhodl v rámci řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše.

Mezi účastnicemi řízení není sporu o tom, že Řecká republika tuto výtku neuplatnila v rámci řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše. Komise tedy nemůže tvrdit, že Soudní dvůr otázku obsahu dopisu ze dne 16. srpna 1999 s konečnou platností rozhodl v rámci řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše.

Řecká republika během jednání tvrdila, že v rámci řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, uplatnila všechny žalobní důvody, které považovala za užitečné. Podstatou jejího tvrzení je v tomto ohledu to, že otázka, zda oznámení o výsledcích šetření mělo obsahovat posouzení výdajů, nebyla v okamžiku podání žaloby k Soudnímu dvoru nastolena. Řecká republika upřesnila, že tuto výtku mohla uplatnit pouze po vydání rozsudku ze dne 24. února 2005, Řecko v. Komise (C-300/02, Sb. rozh. s. I-1341, dále jen „rozsudek ze dne 24. února 2005“), v němž Soudní dvůr podle ní poprvé rozhodl, že oznámení výsledků šetření Komise musí obsahovat vyhodnocení výdajů na základě článku 8 nařízení č. 1663/95.

Tento argument Řecké republiky nemůže obstát. Výklad, který Soudní dvůr dává ustanovení unijního práva, totiž objasňuje a upřesňuje, je-li toho zapotřebí, v jakém smyslu a s jakým dosahem má nebo mělo být toto ustanovení od jeho vstupu v platnost chápáno a používáno. Z toho vyplývá, že takto vykládané ustanovení může a musí být uplatněno i na právní vztahy, které vznikly a byly založeny před vydáním rozsudku Soudního dvora (v tomto smyslu a obdobně, pokud jde o časové účinky výkladu Soudního dvora při výkonu pravomoci svěřené mu článkem 234 ES, viz rozsudky Soudního dvora ze dne 27. března 1980, Denkavit italiana, 61/79, Recueil, s. 1205, bod 16, a ze dne 11. srpna 1995, Roders a další, C-367/93 à C-377/93, Recueil, s. I-2229, bod 42). Řecká republika se tedy pro účely odůvodnění, že projednávanou výtku nemohla uplatnit v rámci žaloby ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, nemůže dovolávat okolnosti, že rozsudek ze dne 24. února 2005, bod 48 výše, byl vydán po podání uvedené žaloby.

Řecká republika tím, že neuplatnila projednávanou výtku v rámci řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, ačkoliv tak mohla učinit, pozbyla možnost uplatnit tuto výtku později po uplynutí lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí 2002/881.

Jak již bylo uvedeno v bodech 41 a 42 výše, Soudní dvůr se nevyslovil k postupu schválení účetní závěrky, po jehož ukončení bylo přijato rozhodnutí 2002/881, takže Komise po zrušení tohoto rozhodnutí mohla zopakovat postup schválení účetní závěrky a vyzvat Řeckou republiku k novému dvoustrannému jednání, aniž zpochybnila dřívější akty vydané v rámci tohoto postupu. Zrušení rozhodnutí 2002/881 tedy nemělo vliv na dopis ze dne 16. srpna 1999, v němž Komise oznámila výsledky svých šetření.

Z toho plyne, že napadené rozhodnutí bylo přijato po ukončení postupu, který je zčásti postupem, po jehož ukončení bylo přijato rozhodnutí 2002/881.

Pokud by Řecká republika mohla uplatnit v rámci projednávané žaloby výtku týkající se aktu, na který nemělo zrušení rozhodnutí 2002/881 vliv, ačkoliv jí nic nebránilo v tom dovolávat se jí v rámci řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, bylo by jí umožněno nerespektovat lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí 2002/881.

Podle ustálené judikatury přitom striktní použití této unijní právní úpravy týkající se lhůt odpovídá požadavku právní jistoty a nutnosti zabránit jakékoli diskriminaci nebo jakémukoli svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti (v tomto smyslu viz usnesení Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2010, Internationale Fruchtimport Gesellschaft Weichert v. Komise, C-73/10 P, Sb. rozh. s. I-11535, bod 49).

Druhá výtka tudíž musí být zamítnuta jako nepřípustná.

Ke třetí výtce, podle níž se paušální 2% oprava neuplatní v případě nesprávného provedení druhotné kontroly

Řecká republika tvrdí, že finanční oprava se neuplatní v případě, že členský stát pouze nesprávně provedl druhotnou kontrolu. Důvodem pro uplatnění paušální opravy ve výši 2 % je podle tohoto státu pouze naprosté opomenutí takové kontroly.

Za předpokladu, že kontrola způsobu vyplácení podpor představuje druhotnou kontrolu, je nutno konstatovat, že provedení některých, avšak nikoli všech plateb šekem není důkazem o tom, že Řecká republika pouze neprovedla správně druhotnou kontrolu způsobu vyplacení podpor. Komise v tomto ohledu tvrdí, že Řecká republika „nikdy neověřila“, zda byl způsob platby správný, což Řecká republika dostatečně nezpochybňuje a omezuje se na tvrzení, že provedené kontroly byly pouze nedostatečné, a že tvrzení Komise je tudíž „zjevně nesprávné“.

Za těchto podmínek je namístě zamítnout třetí výtku a s ní i první žalobní důvod.

Ke druhému důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatečného odůvodnění, porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci

Tento žalobní důvod je rozdělen na dvě části. První část vychází z nesprávného posouzení skutkového stavu a nedostatečného odůvodnění. Druhá část vychází z porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci.

K první části vycházející z nesprávného posouzení skutkového stavu a nedostatečného odůvodnění.

Stran odůvodnění napadeného rozhodnutí, které žalobkyně zpochybňuje v rámci této části, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v konkrétním kontextu vypracovávání rozhodnutí o schválení účetní závěrky musí být odůvodnění rozhodnutí považováno za dostatečné, pokud byl stát, jenž je jeho příjemcem, úzce zapojen do procesu vypracovávání tohoto rozhodnutí a pokud znal důvody, proč Komise měla za to, že nesmí zatížit EZOZF spornou částkou (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 21. března 2002, Španělsko v. Komise, C-130/99, Recueil, s. I-3005, bod 126, a ze dne14. dubna 2005, Portugalsko v. Komise, C-335/03, Sb. rozh. s. I-2955, bod 84, a citovaná judikatura; rozsudek Tribunálu ze dne 10. července 2009, Itálie v. Komise, T-373/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 51).

Za předpokladu, že žalobkyně Komisi vytýká, že neuvedla odůvodnění pro uplatněnou opravu, je úvodem nutno konstatovat, že v bodě 4.3 souhrnné zprávy, na který napadené rozhodnutí výslovně odkazuje, jsou uvedeny různé fáze správního řízení, které proběhlo před pracovníky Komise, do nichž byla Řecká republika úzce zapojena. V napadeném rozhodnutí je jako důvod pro opravu jasně uvedeno „Platby šekem omezující kvalitu provedených kontrol“ a odkazuje se v něm na souhrnnou zprávu, která v bodě 4.3.5 jednoznačně uvádí konečné stanovisko Komise: [„t]ato finanční oprava je odůvodněna nedostatky kontrolního systému, na jehož základě řecké státní orgány schvalovaly platby šekem“.

Žalobkyně za těchto podmínek nemůže tvrdit, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je „vágní a nedostatečné“.

Pokud jde o údajné nesprávné posouzení skutkového stavu, Řecká republika tvrdí, že napadené rozhodnutí je protiprávní, jelikož spočívá na konstatování, že praxe provádění plateb šekem „není ojedinělá“, ačkoliv zaprvé byli šekem placeni pouze někteří členové organizací producentů, zadruhé je vnitrostátní právní úprava v této oblasti v souladu s právní úpravou Společenství a zatřetí byly podpory vyplaceny všem členům organizací producentů za hospodářský rok 1997/1998.

Je třeba zopakovat, že Komise v dané věci jako odůvodnění pro uplatnění finanční opravy týkající se hospodářského roku 1997/1998 v odvětví „Ovoce zelenina – zpracování citrusových plodů“ uvedla „Nedostatky v oblasti kontroly“ a „Platby šekem omezující kvalitu provedených kontrol“.

Jak Komise oprávněně uvádí, Soudní dvůr již v rozsudku ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, rozhodl, že dotčené výdaje nebyly uskutečněny v souladu s předpisy Společenství, jelikož někteří producenti obdrželi platby šekem, a že Komise v důsledku toho tyto výdaje právem vyloučila z financování z prostředků Společenství.

Řecká republika ostatně nezpochybňuje, že některým producentům vyplatila podpory šekem, avšak tvrdí, že vnitrostátní právní úprava v této oblasti je v souladu s právní úpravou Společenství a že v některých případech sice došlo k platbě šekem, avšak podpory byly vyplaceny všem členům organizací producentů.

Tvrzení, že vnitrostátní právní úprava je v souladu s právní úpravou Společenství, však nemůže zpochybnit zjištění, že došlo k platbám šekem. Dále je třeba konstatovat, že Komise v bodě 4.3.1.1 souhrnné zprávy uvádí, že první meziministerský oběžník, v němž se stanoví, že platby budou prováděny bankovním převodem, byl vydán po uplynutí hospodářského roku 1997/1998, a že Komise z toho dovodila, že v průběhu tohoto hospodářského roku bylo obvyklé vyplácet podporu jinak než bankovním či poštovním převodem. Řecká republika přitom v žalobě ani v replice neprokázala nepřesnost tohoto tvrzení Komise.

Argument Řecké republiky, že podpory sice byly vyplaceny šekem, ale že bylo dosaženo cíle čl. 15 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1169/97, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2202/96, kterým se stanoví režim podpor Společenství pro producenty některých citrusových plodů (Úř. věst. L 169, s. 15) – tj. vyplacení podpory producentům ve stanovených lhůtách, je irelevantní, neboť platby mohou být financovány z EZOZF, jsou-li provedeny v souladu s právními předpisy Společenství (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. dubna 2008, Řecko v. Komise, T-364/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 69).

Řecká republika tak nemůže tvrdit, že Komise v daném případě nesprávně posoudila skutkový stav.

Z toho vyplývá, že první část tohoto žalobního důvodu musí být zamítnuta.

Ke druhé části žalobního důvodu vycházející z porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci

Řecká republika je toho názoru, že Komise uplatnila zjevně příliš vysokou opravu vzhledem k údajným ztrátám způsobeným EZOZF v důsledku vyplacení podpor šekem některým členům organizací producentů.

Ohledně výše finanční opravy je třeba připomenout, že Komise může zajít až tak daleko, že odmítne úhradu nákladů z EZOZF v plném rozsahu, konstatuje-li, že nejsou dány dostatečné kontrolní mechanismy (rozsudky Soudního dvora ze dne 20. září 2001, Belgie v. Komise, C-263/98, Recueil, s. I-6063, bod 125, a Tribunálu ze dne 11. června 2009, Řecko v. Komise, bod 39 výše, bod 140). Komise však musí dodržet zásadu proporcionality, podle níž nesmí akty orgánů překročit meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. května 1984, Denkavit Nederland, 15/83, Recueil, s. 2171, bod 25). Pokud se Komise v rámci schvalování účetní závěrky namísto odmítnutí financování v plném rozsahu pokusí stanovit pravidla odstupňovaná v závislosti na rozsahu nedostatečnosti kontrol a míře rizika pro EZOZF, je členský stát povinen prokázat, že dotčená kritéria jsou svévolná a nespravedlivá (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 1996, Řecko v. Komise, C-50/94, Recueil, s. I-3331, bod 28, a rozsudek ze dne 11. června 2009, Řecko v. Komise, bod 39 výše, bod 140).

Co se týče druhu opravy použité v dané věci, je třeba uvést, že ve světle dokumentu Komise č. VI/5330/97 ze dne 23. prosince 1997 nazvaného „Pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF“ (dále jen „dokument č. VI/5330/97“) platí, že není-li možné přesně vyčíslit ztráty způsobené Společenství, může Komise uvažovat o paušální opravě (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. září 2003, Spojené království v. Komise, C-346/00, Recueil, s. I-9293, bod 53, a rozsudek Tribunálu ze dne 30. dubna 2009, Španělsko v. Komise, T-281/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 66).

V případě, že členský stát správně provedl klíčové kontroly, avšak zcela opominul provést jednu či více druhotných kontrol, je podle dokumentu č. VI/5330/97 třeba provést opravu ve výši 2 % s ohledem na nízké riziko ztrát na straně EZOZF a malou závažnost porušení. Naopak v případě, že členský stát provedl všechny klíčové kontroly, aniž dodržel jejich počet, četnost nebo důkladnost, které jsou předepsány v nařízeních, je třeba provést opravu ve výši 5 %, neboť se lze důvodně domnívat, že tyto kontroly neskýtají očekávanou záruku toho, že se u žádostí nevyskytují nesrovnalosti, a že riziko ztrát na straně EZOZF je významné.

V daném případě z přezkumu první části druhého žalobního důvodu (viz body 63 až 69 výše) vyplývá, že Komise oprávněně dospěla k závěru, že dotčené výdaje nebyly vzhledem k vyplacení některých podpor šekem uskutečněny v souladu s předpisy Společenství.

Soudní dvůr již v rozsudku ze dne 7. července 2005, bod 10 výše, rozhodl, že je třeba potvrdit konstatování Komise ohledně existence rizika finančních ztrát pro EZOZF (viz body 41 a 42).

Je tudíž třeba dospět k závěru, že Komise mohla bez porušení dokumentu č. VI/5330/97 důvodně uplatnit paušální 2% opravu, která je nejnižší z použitelných sazeb (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora Spojené království v. Komise, bod 73 výše, bod 56, a ze dne 24. dubna 2008, Belgie v. Komise, C-418/06 P, Sb. rozh. s. I-3047, bod 137).

Přestože kontrola způsobu vyplácení podpor byla klíčovou podporou, jak tvrdila i Komise v průběhu jednání, je třeba dále připomenout, že Komise je podle dokumentu č. VI/5330/97 oprávněna uplatnit u nedostatků klíčových kontrol opravu ve výši 5 %. Komise tvrdí, že však v zájmu zohlednění nižšího rizika ztrát pro EZOZF snížila sazbu finanční opravy na 2 %.

Za těchto podmínek nemůže Řecká republika Komisi vytýkat, že vůči ní uplatnila nepřiměřenou finanční opravu.

Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

2. K opravě uplatněné na výdaje v oblasti doprovodných opatření pro rozvoj venkova za rozpočtové roky 2003 a 2004

Řecká republika uplatňuje tři žalobní důvody týkající se finanční opravy uplatněné na výdaje v oblasti doprovodných opatření pro rozvoj venkova za rozpočtové roky 2003 a 2004. První vychází z porušení podstatných procesních náležitostí a podpůrně nepříslušnosti Komise ratione temporis. Druhý důvod vychází z nedostatečného odůvodnění. Třetí důvod vychází z porušení zákona, nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatečného odůvodnění, porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci.

K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení podstatných procesních náležitostí a podpůrně z nepříslušnosti Komise ratione temporis

Tento žalobní důvod je rozdělen na dvě části. První vychází z porušení podstatných procesních náležitostí. Druhá podpůrně vychází z nepříslušnosti Komise ratione temporis.

K první části vycházející z porušení podstatných procesních náležitostí

V rámci první části žalobního důvodu Řecká republika uplatňuje dvě výtky. Tvrdí, že během dvoustranného jednání mezi zástupci Komise a dotčeného členského státu na základě čl. 7 odst. 4 nařízení č. 1258/1999 a článku 8 nařízení č. 1663/95 měla Komise uvést předběžné vyhodnocení navrhovaných finančních oprav. Dále Komisi vytýká, že během téhož dvoustranného jednání nepřednesla své stanovisko ohledně posouzení závažnosti porušení a z toho vyplývající finanční újmy pro Společenství.

– K první výtce týkající se absence jednání ohledně posouzení zamýšlených oprav

Podle čl. 7 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1258/1999 oznámí Komise písemně výsledky ověřování [šetření] a dotyčné členské státy písemně oznámí své odpovědi; poté se obě strany pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být učiněna.

Článek 8 odst. 1 nařízení č. 1663/95 ve znění nařízení (ES) č. 2245/1999 upřesňuje podrobnosti tohoto postupu. Komise tak po skončení šetření sdělí dotyčnému členskému státu výsledky svého šetření a uvede nápravná opatření, která je třeba učinit. Členský stát odpoví ve lhůtě dvou měsíců. Po uplynutí lhůty pro odpověď Komise svolá účastníky k dvoustrannému jednání a tito se pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být učiněna, jakož i o posouzení závažnosti porušení a finanční újmy vzniklé Společenství. Komise nato své stanovisko formálně oznámí členskému státu a uvede vyhodnocení výdajů, které mají být vyloučeny z financování.

Článek 8 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1663/95 ve znění platném před změnou nařízením č. 2245/1999 stanovil, že v oznámení o výsledcích šetření určeném členskému státu musí být uvedena nápravná opatření, které je třeba učinit pro zajištění souladu s dotčenými předpisy v budoucnosti, jakož i vyhodnocení výdajů. Po změně nařízení č. 1663/95 nařízením č. 2245/1999 musí první dopis Komise obsahovat výsledky ověření, avšak nikoli vyhodnocení výdajů, které zamýšlí vyloučit z financování (rozsudky Tribunálu ze dne 14. února 2008, Španělsko v. Komise, T-266/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 199, a ze dne 26. listopadu 2008, Řecko v. Komise, T-263/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 65). Jak dále Komise oprávněně uvádí, během jednání se členským státem nemá povinnost uvést částku, která má být vyloučena, ani učinit v tomto směru jakýkoli návrh (výše uvedený rozsudek ze dne 26. listopadu 2008, Řecko v. Komise, bod 67). Na základě třetího bodu odůvodnění nařízení č. 2245/1999 není účelné ani správné, aby Komise oznamovala vyhodnocení výdajů, které má na základě svých zjištění v úmyslu vyloučit z financování, předtím, než měl členský stát příležitost se vyjádřit. Průběh řízení Komisi zejména umožňuje získat vysvětlení ze strany členského státu ohledně zjištěných nedostatků a případně tato vysvětlení zohlednit při stanovení výše výdajů, které zamýšlí vyloučit z financování (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. října 2007, Řecko v. Komise, C-332/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 47).

Vyhodnocení výdajů, které má Komise v úmyslu vyloučit, však musí být uvedeno v dopise zaslaném po dvoustranném jednání v souladu s čl. 8 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení č. 1663/95 ve znění změn (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 20. června 2006, Řecko v. Komise, T-251/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 181, a ze dne 11. června 2009, Řecko v. Komise, bod 39 výše, bod 81).

Řecká republika v daném případě napadá skutečnost, že Komise v průběhu dvoustranného jednání nepředložila předběžné vyhodnocení případných finančních oprav. V souladu s tím, co bylo uvedeno v bodě 86 výše, neměla Komise povinnost oznámit Řecké republice částku, která má být vyloučena, před dvoustranným jednáním ani v jeho průběhu. Výše této částky byla Řecké republice formálně oznámena dopisem ze dne 3. října 2006, a to v souladu s ustanovením čl. 8 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 1663/95 ve znění změn.

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem Řecké republiky předneseným v replice, podle něhož absence dvoustranného jednání o vyhodnocení zamýšlených oprav povede dotčený členský stát k přesvědčení, že Komise nedospěje k závěru, že z jeho strany došlo k porušení. V daném případě totiž z výzvy k dvoustrannému jednání jednoznačně vyplývá, jak Komise správně poznamenává, že pracovníci Komise „zamýšlí navrhnout vyloučení některých výdajů z financování Společenství“, přičemž jednání ohledně samotné výše těchto oprav nebylo plánováno, takže Řecká republika nemůže tvrdit, že byla uvedena v omyl.

První výtku je tudíž nutno zamítnout.

– Ke druhé výtce vycházející z absence jednání ohledně povahy a závažnosti porušení, jakož i finanční újmy

Podle čl. 7 odst. 4 čtvrtého pododstavce nařízení č. 1258/1999 se musí dvoustranné jednání týkat povahy a závažnosti porušení, jakož i finanční újmy způsobené Společenství.

Článek 8 odst. 1 třetí pododstavec první věta nařízení č. 1663/95 ve znění nařízení č. 2245/1999 stanoví, že „Komise pozve členský stát k dvoustrannému jednání a obě strany se pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být přijata, a ohledně posouzení závažnosti protiprávního jednání a finanční ztráty [Společenství]“.

V daném případě z pozvánky ze dne 19. ledna 2006 k dvoustrannému jednání vyplývá, že skutečnosti, jichž se dvoustranné jednání týká, jsou uvedeny v příloze připojené k uvedené pozvánce. V této příloze se v bodě 1.1 uvádí, že zemědělské pozemky, ve vztahu k nimž byla podpora požadována, nebyly individuálně identifikovány v souladu s požadavky právních předpisů Společenství. V bodě 2.2 uvedené přílohy je zmíněna absence křížových ověření s údaji z integrovaného administrativního a kontrolního systému (dále jen „IAKS“). Bod 3.2 dotčené přílohy pojednává o nedostatečnosti kontrol na místě týkajících se veškerých závazků a povinností příjemců podpory. Bod 3.3 předmětné přílohy se týká obsahu kontrolních zpráv, který není dostatečně podrobný. Bod 4 téže přílohy se týká správné zemědělské praxe a zejména její kontroly.

Ze zápisu z dvojstranného jednání zaslaného Řecké republice dne 28. března 2006 dále vyplývá, že toto jednání se „zaměřilo na otázky uvedené v příloze pozvánky k dvojstrannému jednání“. Upřesňuje též, že „během setkání byly v pořadí, v němž jsou uvedeny v pozvánce ke dvoustrannému setkání probrány následující body“, a to zejména individuální identifikace pozemků, křížové kontroly s údaji v IAKS (bod 1.1), obsah zprávy o kontrole (bod 3.3) a kontrola správné zemědělské praxe (bod 4.3).

Řecká republika tudíž nemůže tvrdit, že dvojstranné jednání se netýkalo povahy a závažnosti nedostatků zjištěných Komisí.

Pokud jde o údajnou absenci diskuze o finanční újmě vzniklé Společenství během dvoustranného setkání, je nutno konstatovat, že zápis z dvojstranného setkání na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, odkazuje na pozvánku k dvojstrannému jednání, která odkazuje na dokument č. VI/5330/97 pojednávající o nedostatcích klíčových kontrol. Pokyny obsažené v tomto dokumentu se týkají zejména rizika ztrát pro EZOZF v případě, že byly zjištěny nedostatky v klíčových kontrolách (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2008, Řecko v. Komise, bod 86 výše, body 76 a 77).

Druhá výtka a s ní i první část tohoto žalobního důvodu musí být tudíž zamítnuta.

K druhé části žalobního důvodu vycházející z nepříslušnosti Komise ratione temporis

Řecká republika tvrdí, že nevyhoví-li Tribunál žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení podstatných procesních náležitostí, musí být napadené rozhodnutí zrušeno z důvodu nepříslušnosti Komise ratione temporis. Podle Řecké republiky byl prvním oznámením Komise obsahujícím vyhodnocení výše finanční opravy její dopis ze dne 3. října 2006. Na základě pravidla o 24měsíční lhůtě stanoveného v čl. 7 odst. 4 nařízení č. 1258/1999 tudíž výdaje uskutečněné před 3. říjnem 2004 nespadají do pravomoci Komise ratione temporis.

Článek 7 odst. 4 pátý pododstavec písm. a) nařízení č. 1258/1999 stanoví, že zamítnutí financování se může vztahovat pouze na výdaje uskutečněné „alespoň 24 měsíců před písemným oznámením Komise dotyčnému členskému státu o výsledcích ověřování [šetření]“.

100

Podle judikatury se za oznámení, kterým počíná běh 24měsíční lhůty a které omezuje odmítnutí financování výdajů uskutečněných během této lhůty, považuje písemné oznámení dotčenému členskému státu o výsledcích šetření provedených Komisí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. října 2007, Řecko v. Komise, bod 86 výše, bod 48, a rozsudek Tribunálu ze dne 31. března 2011, Řecko v. Komise, T-214/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 39).

101

Jak oprávněně tvrdí Komise a na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, se počátek běhu 24měsíční lhůty tedy nestanoví na základě dopisu Komise ze dne 3. října 2006, který obsahuje vyhodnocení výdajů, ale na základě dopisu Komise ze dne 4. července 2005, kterým Řecké republice oznámila výsledky provedených šetření. Dále je třeba zdůraznit, že v tomto dopise je výslovně uvedeno, že vyloučení výdajů z financování z prostředků Společenství „se týká pouze výdajů uskutečněných během 24 měsíců před zasláním tohoto oznámení v řeckém jazyce“.

102

Z výše uvedených úvah vyplývá, že druhou část žalobního důvodu a s ní i tento žalobní důvod je nutno zamítnout.

Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění

103

Podstatou tvrzení Řecké republiky je, že odůvodnění napadeného rozhodnutí není jednoznačné, jelikož slovy „křížové kontroly nejsou zcela dostatečné“ zmiňuje jediné porušení týkající se nesprávného provedení klíčové kontroly, avšak z dopisu Komise ze dne 3. října 2006 a ze souhrnné zprávy vyplývá, že se Komise vůči ní původně dovolávala pěti nedostatků v klíčových kontrolách u „agroenvironmentálního opatření“ a dvou nedostatků v klíčových kontrolách u opatření na „zalesňování zemědělské půdy“.

104

Jak již bylo uvedeno v bodě 60 výše, v konkrétním kontextu vypracovávání rozhodnutí o schválení účetní závěrky EZOZF musí být odůvodnění rozhodnutí považováno za dostatečné, pokud stát, jež je jeho příjemcem, byl úzce zapojen do procesu vypracovávání tohoto rozhodnutí a pokud znal důvody, pro něž Komise měla za to, že nesmí zatížit EZOZF spornou částkou.

105

V daném případě je třeba nejprve uvést, že souhrnná zpráva, na kterou napadené rozhodnutí výslovně odkazuje, jednoznačně vyjmenovává různé fáze správního řízení provedeného útvary Komise, do kterých se Řecká republika úzce zapojila. V tomto ohledu je třeba uvést, jak zdůrazňuje Komise, že napadené rozhodnutí ve svém čtvrtém bodě zjevně odkazuje na závěry vycházející z „provedených šetření, dvojstranných jednání a smírčích řízení“.

106

Dále je třeba uvést, že Řecká republika byla během tohoto řízení informována o různých výtkách uplatněných vůči ní. To dosvědčuje dopis Komise ze dne 4. července 2005, kterým se Řecké republice oznamují výsledky uskutečněných šetření, dopis Komise ze dne 3. října 2006, pozvánka ke dvojstrannému jednání, jakož i zápis z tohoto jednání.

107

Pokud jde konkrétně o dopis Komise ze dne 3. října 2006, který cituje sama Řecká republika, je nutno uvést, že uvedený dopis uvádí zejména pět nedostatků v klíčových kontrolách u „agroenvironmentálního opatření“ a dva nedostatky v klíčových kontrolách u opatření na „zalesňování zemědělské půdy“. Tytéž nedostatky, popsané v tomto dopise, uvedla Komise po ukončení kontroly v oznámení o svých šetřeních, v analýze odpovědí Řecké republiky podaných po oznámení o šetřeních uskutečněných Komisí a po dvojstranném jednání. Toto zjištění jasně vyplývá z bodu 1 přílohy k tomuto dopisu. Na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, pět nedostatků v klíčových kontrolách u agroenvironmentálního opatření a dva nedostatky v klíčových kontrolách u opatření týkajícího se „zalesňování zemědělské půdy“ nejsou jedinými nedostatky zjištěnými Komisí v počáteční fázi správního řízení.

108

Je pravda, jak uvádí Řecká republika, že bod 16.3.5 souhrnné zprávy, který obsahuje konečné stanovisko Komise, nepřebírá výslovně znění pěti nedostatků zjištěných při klíčových kontrolách „agroenvironmentálního“ opatření a dvou nedostatků zjištěných při klíčových kontrolách opatření týkajícího se „zalesňování zemědělské půdy“. Je zde pouze obecně uvedeno, že „pracovníci Komise mají za to, že kontroly na místě sice byly provedeny u 100 % příjemců z programu zalesňování, avšak nenahrazují absenci křížových ověření se systémem IAKS, nesprávnou identifikaci pozemků a další nedostatky v systému IAKS, které pracovníci Komise zjistili za auditované období“.

109

Je však nutno konstatovat, jak oprávněně uvádí Komise, že ze závěrečné věty konečného stanoviska Komise uvedeného v bodě 16.3.5 souhrnné zprávy vyplývá, že „útvary Komise setrvávají na stanovisku, které řeckým státním orgánům oznámily v [dopise Komise] ze dne 3. října 2006“, jenž výslovně uvádí pět nedostatků při klíčových kontrolách u „agroenvironmentálního“ opatření a dva nedostatky při klíčových kontrolách u opatření týkajícího se „zalesňování zemědělské půdy“, jak bylo uvedeno v bodě 107 výše.

110

Na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, z napadeného rozhodnutí tudíž jednoznačně vyplývají důvody, které Komisi vedly k uplatnění 5% opravy na výdaje Řecké republiky v oblasti opatření na podporu rozvoje venkova za rozpočtové roky 2003 a 2004.

111

Žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí proto musí být zamítnut jako neopodstatněný.

Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zákona, nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatečného odůvodnění, porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci

112

Tento žalobní důvod má dvě části. První část vychází z nesprávného právního posouzení, nesprávného posouzení skutkového stavu a nedostatečného odůvodnění. Druhá část vychází z porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci.

K první části vycházející z nesprávného právního posouzení, nesprávného posouzení skutkového stavu a z nedostatečného odůvodnění

113

Úvodem je třeba připomenout, že EZOZF financuje pouze intervence prováděné v souladu s předpisy Společenství v rámci společné organizace zemědělských trhů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. února 2005, bod 48 výše, bod 32).

114

Z pravidel týkajících se EZOZF v tomto ohledu vyplývá, že členské státy mají povinnost zřídit soubor správních kontrol a kontrol na místě umožňujících zajistit řádné dodržování hmotněprávních a formálních podmínek pro poskytnutí podpor. Nejsou-li takové kontroly zřízeny nebo mají-li kontroly zavedené členským státem takové nedostatky, že vedou k pochybnostem ohledně dodržování těchto podmínek, Komise je oprávněna neuznat některé údaje dotčeného členského státu (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. dubna 2005, Španělsko v. Komise, C-468/02, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 36, a rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2009, Portugalsko v. Komise, T-183/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 31).

115

Na základě ustálené judikatury není na Komisi, aby pro účely prokázání porušení pravidel společné organizace zemědělských trhů dokázala vyčerpávajícím způsobem nedostatečnost kontrol provedených vnitrostátními orgány nebo nesrovnalosti v číselných údajích předaných vnitrostátními orgány, ale aby předložila důkazní prostředky prokazující závažné a důvodné pochybnosti, které má vůči těmto kontrolám nebo těmto číselným údajům. Toto zmírnění důkazního břemene kladeného na Komisi lze vysvětlit skutečností, že členský stát je nejlépe s to shromáždit a ověřit údaje nezbytné ke schválení účetních závěrek EZOZF, a je tedy na něm, aby předložil co nejpodrobnější a nejúplnější důkaz o reálnosti svých kontrol nebo číselných údajů a popřípadě o nesprávnosti tvrzení Komise (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2001, Řecko v. Komise, C-247/98, Recueil, s. I-1, body 7 až 9, a rozsudek ze dne 31. března 2011, Řecko v. Komise, bod 100 výše, bod 51).

116

Právě ve světle těchto úvah je třeba zkoumat, zda – jak tvrdí žalobkyně – Komise pochybila v tom, že zaprvé konstatovala, že identifikace zemědělských pozemků, ve vztahu k nimž byla poskytnuta částečná podpora, byla v rozporu s článkem 58 nařízení Komise (ES) č. 445/2002 ze dne 26. února 2002, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (Úř. věst. L 74, s. 1), zadruhé v tom, že v rozporu s článkem 60 nařízení č. 445/2002 nebyly provedeny křížové kontroly na základě údajů z IAKS, zatřetí v tom, že kontroly na místě nebyly důsledné, jak to vyžaduje článek 61 nařízení č. 445/2002, začtvrté v tom, že zprávy o kontrole nebyly podrobné, a to v rozporu s článkem 20 nařízení Komise (ES) č. 2419/2001 ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 (Úř. věst. L 327, s. 11), a zapáté v tom, že kontroly byly v rozporu s článkem 61 nařízení č. 445/2002 nedostatečné u veškerých závazků a povinností příjemců podpory.

– K identifikaci zemědělských pozemků

117

Řecká republika v podstatě tvrdí, že během postupu schvalování účetní závěrky prokázala, že zemědělské pozemky jsou od roku 2003 identifikovány jednotně v souladu s článkem 58 nařízení č. 445/2002 a že k vyplacení podpor došlo bez rizika pro EZOZF.

118

Podle čl. 58 odst. 2 nařízení č. 445/2002 opatření na podporu rozvoje venkova týkající se plochy se vztahují na pozemky, které jsou identifikovány jednotlivě. Odstavec 4 téhož článku upřesňuje, že pozemek je identifikován v souladu s článkem 4 nařízení Rady (EHS) č. 3508/92 ze dne 27. listopadu 1992 o zavedení integrovaného administrativního a kontrolního systému pro některé režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 355, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 223).

119

Nařízení č. 3508/92, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1593/2000 ze dne 17. července 2000 (Úř. věst. L 182, s. 4), v čl. 1 odst. 1 stanoví, že každý členský stát musí vytvořit IAKS.

120

Článek 2 nařízení č. 2508/92 ve znění nařízení č. 1593/2000 stanoví, že IAKS musí zejména zahrnovat systém identifikace zemědělských pozemků (dále jen „SIZP“)

121

Podle článku 4 nařízení č. 3508/92 ve znění nařízení č. 1593/2000 je SIZP vytvořen na základě pozemkových katastrálních map či katastrálních dokumentů nebo jiných kartografických údajů. Používají se postupy založené na počítačových geografických informačních systémech, včetně leteckých nebo družicových snímků se stejnorodou úrovní zaručující přinejmenším rovnocennou přesnost odpovídající měřítku 1:10 000. Všechny zemědělské pozemky tudíž musí být identifikovány podle tohoto systému (rozsudek ze dne 31. března 2011, Řecko v. Komise, bod 100 výše, bod 54).

122

Dále je třeba připomenout, jak oprávněně uvádí Komise, důležitost zavedení IAKS. Identifikace zemědělských pozemků totiž představuje klíčový prvek správné aplikace režimu týkajícího se ploch. Absence spolehlivého systému identifikace pozemků v sobě nese zvýšené riziko újmy pro rozpočet Společenství (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. března 2005, Řecko v. Komise, C-285/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 62; rozsudky Tribunálu ze dne 12. září 2007, Řecko v. Komise, T-243/05, Sb. rozh. s. II-3475, bod 61, a ze dne 31. března 2011, Řecko v. Komise, bod 100 výše, bod 57).

123

Jak již bylo uvedeno v bodě 109 výše, konečné stanovisko Komise uvedené v bodě 16.3.5 souhrnné zprávy odkazuje na její dopis ze dne 3. října 2006.

124

V dopise ze dne 3. října 2006 Komise uvádí, že „identifikace pozemků, na něž se vztahuje podpora, neproběhla ve všech případech, takže v rozporu s ustanovením článku 58 nařízení č. 445/2002 nebylo možné přesně vymezit rozlohu a provést účinné křížové kontroly“. Odkazuje též na bod 1.1 jejího dopisu ze dne 4. července 2005, v němž upřesnila, že pozemky nebyly „identifikovány jednotným způsobem“, jak stanoví nařízení č. 445/2002. Dodává, že „identifikace vycházela hlavně z měření zemědělských pozemků a příslušné rozlohy v stremmata (1 stremma = 1/10 hektaru) [a že] před rokem 2004 se nevyžadovalo předkládat systematicky prohlášení pro IAKS či výpisy […] z identifikačního systému pozemků [, což] až do [konce] roku 2003 ve většině případů znemožnilo individuální identifikaci a provádění neautomatizovaných křížových kontrol“.

125

V souladu s judikaturou citovanou v bodě 115 výše je třeba ověřit, zda Řecká republika prokázala, že Komisí provedená posouzení jsou nesprávná.

126

Řecká republika tvrdí, že v rámci korespondence s Komisí a během dvoustranného jednání prokázala, že od roku 2003 byly pozemky jednotně identifikovány v souladu s ustanoveními čl. 58 nařízení č. 455/2002. Cituje v tomto ohledu její korespondenci ze dne 5. září 2005 (bod 1.1). Dále poukazuje na několik ministerských vyhlášek týkajících se způsobu identifikace pozemků a na povinnost uvádět v žádostech podaných v rámci IAKS přesný kód pozemků.

127

Úvodem je nutno konstatovat, že Řecká republika tvrdí, že předložila důkaz o identifikaci pozemků, avšak neuvádí, o které důkazy se jedná. Ze zápisu z dvojstranného jednání sice vyplývá, že Řecká republika během tohoto jednání předložila několik dokumentů s cílem prokázat identifikaci pozemků. V písemných vyjádřeních však žalobkyně neuvádí, jak tyto dokumenty prokazují, že zemědělské pozemky byly od roku 2003 identifikovány v souladu s nařízením č. 445/2002.

128

Na podporu svého tvrzení, že zemědělské pozemky byly identifikovány jednotně od roku 2003, se Řecká republika dále dovolává svého dopisu ze dne 5. září 205, v němž v bodě 1.1 údajně prokazuje, že řečtí producenti takovou identifikaci provádí od roku 2003. Je však nutno konstatovat, že obsah tohoto dopisu není s to vyvrátit zjištění Komise. Nevyplývá z něj totiž, že k identifikaci pozemků požadované nařízením č. 445/2002 v Řecku ve skutečnosti od roku 2003 došlo. Řecká republika pouze uvádí soubor předpisů, které v Řecku stanoví povinnost producentům, aby jednotně identifikovali pozemky v žádostech podaných v rámci IAKS, přičemž zdůrazňuje, že v roce 2003 „malý počet zemědělců nevědomě zanedbal povinnost předložit žádost“.

129

Dále je třeba dospět k závěru, že citace předpisů ze strany Řecké republiky, které stanoví povinnost jednotné identifikace pozemků, nepostačuje k prokázání toho, že takovou identifikaci ve skutečnosti provedla.

130

Řecká republika konečně v žalobě připouští, že někteří producenti za rok 2003 nevyplnili elektronická prohlášení v souladu s ustanoveními nařízení č. 3508/92, ale rukou psaná prohlášení. Podle článku 6 tohoto nařízení přitom každý zemědělec předloží za každý rok žádost o podporu, v níž uvede zemědělské pozemky, jejichž identifikaci upřesňuje článek 4 téhož nařízení. Řecká republika za těchto okolností nemůže tvrdit, že zemědělské pozemky jsou do roku 2003 identifikovány v souladu uvedeným nařízením.

131

Z toho vyplývá, že argumentace Řecké republiky ohledně zemědělských pozemků musí být zamítnuta.

– Ke křížovým kontrolám

132

Podstatou tvrzení Řecké republiky je, že křížová ověření s údaji v informatizované databázi IAKS proběhla v souladu s článkem 60 nařízení č. 445/2002.

133

Podle článku 16 nařízení č. 2419/2001 zahrnují správní kontroly podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 3508/92 zejména křížové kontroly vykázaných zemědělských pozemků a zvířat, jejichž účelem je zabránit nepřípustnému několikanásobnému poskytování stejné podpory v rámci téhož kalendářního nebo hospodářského roku a zamezit jakýmkoli nepřípustným kumulacím podpor poskytovaným v rámci režimů podpory Společenství, které zahrnují prohlášení ploch, jakož i křížové kontroly pomocí informatizované databáze k ověření oprávněnosti pro poskytnutí podpory (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 31. března 2011, Řecko v. Komise, bod 100 výše, bod 63).

134

Článek 60 nařízení č. 445/2002 stanoví:

„Správní kontroly se provádějí důkladně a ve vhodných případech zahrnují křížové kontroly, mimo jiné i na základě údajů z IAKS. Týkají se parcel […], které jsou předmětem podpůrného opatření, aby se zabránilo veškerým neoprávněným platbám podpory. […]“

135

V bodě 16.3.5 souhrnné zprávy Komise uvádí, že Řecká republika neprovedla křížové kontroly s údaji v informatizované databázi IAKS. Odkazuje též na své stanovisko v dopise ze dne 3. října 2006, z něhož plyne, že IAKS nebyl v Řecku plně funkční v době, na kterou se vztahovalo šetření Komise.

136

Jak vyplývá z bodu 115 výše, je třeba ověřit, zda Řecká republika prokázala nesprávnost posouzení Komise.

137

Řecká republika tvrdí, že během předmětného období byl IAKS z provozního hlediska naprosto v pořádku. Dovolává se též několika dokumentů, které předložila během dvojstranného jednání a které podle ní prokazují, že provedla elektronická křížová ověření. Nadto cituje dopis Opekepe (řecká instituce pro vyplácení a kontrolu orientační a záruční podpory) ze dne 9. března 2007, v němž je vysvětleno, jak byly provedeny elektronické křížové kontroly.

138

Nejprve je třeba připomenout, jak již bylo uvedeno v bodech 126 až 131 výše, že ve sporném období nebyl SIZP zcela v souladu s článkem 4 nařízení č. 1593/2000. Dále je nutno uvést, že podle článku 2 nařízení č. 3508/92 ve znění nařízení č. 1593/2000 je SIZP prvkem IAKS. Vzhledem k mezerám zjištěným v identifikaci zemědělských pozemků nemůže Řecká republika tvrdit, že byl IAKS v roce 2003 plně funkční.

139

Chybí-li však takové účinné a plně funkční systémy, které stanoví unijní právo a které jsou základními body stanovených kontrol, nemohou být křížové kontroly ve smyslu článku 60 nařízení 445/2005 správně provedeny (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. listopadu 2008, Řecko v. Komise, bod 86 výše, bod 108, a ze dne 31. března 2011, Řecko v. Komise, bod 100 výše, bod 65).

140

Je třeba dodat, jak oprávněně zdůrazňuje Komise, že Řecká republika navzdory snahám prokázat, že na rozdíl od zjištění Komise provedla elektronické křížové kontroly, sama v písemných vyjádřeních připouští, že někteří producenti předložili za rok 2003 rukou psaná prohlášení, a nikoli elektronická prohlášení, což potvrdila i během jednání v odpověď na otázku Tribunálu.

141

V tomto ohledu je nutno uvést, že Řecká republika nedokládá, že důkazy, které předložila během dvojstranného jednání, a dopis Opekepe ze dne 9. března 2007 postačují k vyloučení toho, že někteří producenti nepředložili elektronická prohlášení v souladu s nařízením č. 3508/92.

142

Řecká republika sice tvrdí, že absence elektronických prohlášení v souladu s nařízením č. 3508/92 za rok 2003 neznamená, že elektronická křížová ověření nebyla provedena, a dodává, že rukou psaná prohlášení pro rok 2003 zajištěná pracovníky Komise byla potvrzena v systému a že elektronická křížová ověření byla provedena na jejich základě.

143

Řecká republika však svá tvrzení nepodložila. Nedokazuje zejména, že byly v roce 2003 provedeny elektronické kontroly stran dotčených producentů. I za předpokladu, že byla křížová ověření provedena na základě rukou psaných prohlášení pro rok 2003 zajištěných pracovníky Komise, tato skutečnost nezpochybňuje posouzení Komise vycházející z toho, že nebyl zřízen SIZP v souladu s právními předpisy Společenství.

144

Tvrzení Komise, že její útvary při kontrole nenalezly žádnou skutečnost prokazující, že došlo ke křížovým kontrolám, nemůže být dále vzhledem k výše uvedeným úvahám a judikatuře citované v bodě 60 výše „vadným“ odůvodněním, jak tvrdí žalobkyně.

145

Argumenty přednesené Řeckou republikou ohledně křížových kontrol tudíž musí být odmítnuty.

– Ke kontrolám na místě

146

Řecká republika uplatňuje dvě hlavní výtky. Zaprvé tvrdí, že prokázala, že kontroly na místě stran měření zemědělských pozemků byly dostatečné a důvěryhodné a že splňovaly kritéria článku 61 nařízení č. 445/2002. Zadruhé tvrdí, že na místě provedla kontroly správné zemědělské praxe.

147

Podle článku 61 nařízení č. 455/2002 se kontroly na místě provádějí podle hlavy III nařízení (ES) č. 2419/2001. Podle článku 15 tohoto nařízení se správní kontroly a kontroly na místě provádějí způsobem, který zajistí spolehlivé ověření dodržování podmínek pro poskytnutí podpor.

148

Co se týče konkrétně kontroly správné zemědělské praxe, z článku 61 třetího pododstavce nařízení č. 445/2002 vyplývá, že předmětem příslušné kontroly jsou veškeré závazky a povinnosti příjemce, které lze v době návštěvy zkontrolovat. Článek 22 odst. 2 nařízení č. 2419/2001 stanoví, že při určení ploch se zohledňuje též správná zemědělská praxe (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2008, Řecko v. Komise, bod 86 výše, bod 119).

149

Z dopisu Komise ze dne 3. října 2006, na který se odkazuje v bodě 16.3.5 souhrnné zprávy obsahujícím konečné stanovisko Komise, vyplývá, že kontroly na místě nebyly důkladné ve smyslu článku 61 nařízení č. 445/2002, jelikož se netýkaly měření zemědělských pozemků v souladu s nařízením č. 3508/92, a že neexistoval důkaz o tom, že byly provedeny kontroly na místě ohledně dodržování správné zemědělské praxe.

150

S cílem zpochybnit posouzení Komise týkající se místních kontrol měření zemědělských pozemků Řecká republika tvrdí toliko to, že uvedené pozemky byly „ověřeny a změřeny státními kontrolory“, což útvary Komise nemohly ověřit, jelikož samy uvedené pozemky nezměřily. Tato nepodložená tvrzení nejsou s to vyvrátit zjištění Komise.

151

V tomto ohledu je nutno uvést, že z dopisu Komise ze dne 4. července 2005, na který odkazuje dopis Komise ze dne 3. října 2006, vyplývá, že „[s]tran měření zemědělských pozemků nejsou dány dostatečné informace, které by umožnily prokázat, do jaké míry byl pozemek skutečně znova změřen, či zda byla pouze provedena vizuální prohlídka pozemku“. Řecká republika toto konstatování nezpochybňuje.

152

Argument Řecké republiky, že zprávy o kontrole předložené během dvojstranného jednání dokazují kontroly na místě ohledně měření pozemků, jakož i stran správné zemědělské praxe, nelze přijmout. Tyto zprávy o kontrole se týkají pouze prefektury Magnesia, což Řecká republika ostatně nezpochybňuje. I za předpokladu, že uvedené zprávy prokazují, že bylo zkontrolováno dodržování správné zemědělské praxe, je třeba dospět k závěru, jak oprávněně uvádí Komise, že to samo o sobě neprokazuje nesprávnost zjištění Komise týkajících se území o ploše přesahující tuto prefekturu. Členský stát má totiž povinnost konkrétně prokázat, že kontrolní systémy v nezkontrolovaných regionech nevykazují tytéž nedostatky jako nedostatky, které Komise zjistila v kontrolovaných regionech (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2004, Německo v. Komise, C-344/01, Recueil, s. I-2081, body 64 a 65).

153

Argument Řecké republiky, že ministerská vyhláška přijatá v roce 2000 stanoví povinnost postupovat v souladu se zásadami správné zemědělské praxe, nestačí k prokázání, že Řecká republika skutečně místní kontrolu správné zemědělské praxe provedla (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2008, Řecko v. Komise, bod 86 výše, bod 120).

154

Argumentace Řecké republiky týkající se kontrol na místě tudíž musí být odmítnuta.

– Ke zprávám o kontrole

155

Řecká republika v podstatě tvrdí, že to, že ve zprávách o kontrole týkajících se prefektury Larissa nejsou uvedeny rozdíly mezi vykázanou plochou či zvířaty a změřenou plochou či spočítanými zvířaty ani zvláštní výsledky pozorování kontrolorů, není v rozporu s unijním právem a není důvodem pro uplatnění finanční opravy.

156

Podle čl. 20 odst. 1 písm. c) nařízení č. 2419/2001, na který odkazuje čl. 61 odst. 1 první věta nařízení č. 445/2002, musí být o každé kontrole na místě vyhotovena zpráva o kontrole, která umožní přezkoumání podrobností provedených kontrol, mezi něž patří kontrolované zemědělské pozemky, změřené zemědělské pozemky, výsledky měření každého měřeného zemědělského pozemku a použité metody měření.

157

Podle dopisu Komise ze dne 3. října 2006, na nějž odkazuje bod 16.3.5 souhrnné zprávy obsahující konečné stanovisko Komise, nebyly zprávy o kontrole „podrobné“, jak vyžaduje článek 20 nařízení č. 2419/2001, podle něhož, jak bylo uvedeno výše, musí být uvedeny výsledky měření zemědělských pozemků.

158

Dopis Komise ze dne 3. října 2006 dále odkazuje na bod 3.3 dopisu Komise ze dne 4. července 2005, který zní následovně:

„[…] přezkoumané zprávy nebyly dostatečně podložené a nevyplýval z nich jednoznačně druh kontroly, která byla skutečně provedena v rámci kontroly na místě. Ve zprávách nebyly konstatovány žádné neshody mezi vykázanou plochou a plochou změřenou při kontrole či počtem zvířat nalezených při kontrole. To vedlo k pochybnostem o přesnosti a pravdivosti prohlášení uvedených ve zprávách.

Stran měření zemědělských pozemků nejsou dány informace, které by umožnily prokázat, zda byl pozemek skutečně nově změřen či zda došlo pouze k vizuální prohlídce pozemku. Jak bylo pozorováno zejména v kontrolovaných spisech, ta část ve zprávách o kontrole, která měla být vyplněna a která odkazuje na důkazy o zvolené metodě měření či počtu změřených pozemků, nebyla systematicky vyplňována. Zprávy o kontrole dále obecně neobsahovaly žádné zvláštní připomínky ze strany kontrolorů učiněné během kontrol […]“

159

Řecká republika však nepředkládá žádný důkaz, který by byl s to vyvrátit přesnost zjištění Komise.

160

Argument Řecké republiky, že zprávy o kontrole předložené během dvoustranného jednání jsou důkazem o měření pozemků, nelze přijmout. Jak již bylo uvedeno v bodě 152 výše a jak oprávněně tvrdí Komise, nemohou tyto zprávy o kontrole týkající se pouze prefektury Magnesia zpochybnit obecnější konstatování Komise.

161

Dále je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, ze spisu nevyplývá, že by se podle pracovníků Komise v případě obsahu zpráv o kontrole z prefektury Larissa jednalo o izolovaný případ. V bodě 3.3 zápisu z dvojstranného jednání se pouze uvádí, že pracovníci Komise „setrvávají na stanovisku k nedostatečné kvalitě zpráv o kontrole zkoumaných při inspekci v prefektuře Larissa“.

162

Konečně je třeba dospět k závěru, že ministerské vyhlášky a směrnice, na které se odvolává Řecká republika, samy o sobě nepostačují k prokázání toho, že zprávy o kontrole byly skutečně vyhotoveny v souladu s článkem 20 nařízení č. 2419/2001 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2008, Řecko v. Komise, bod 86 výše, bod 120).

163

Z toho vyplývá, že argument Řecké republiky týkající se zpráv o kontrole, je nutno zamítnout.

– Ke kontrolám veškerých závazků a povinností příjemců

164

Řecká republika úvodem tvrdí, že to, že ve všech případech neprovedla na místě kontrolu veškerých závazků a povinností příjemců, není v rozporu s unijním právem. Dále uvádí, že finanční oprava uložená Komisí se zakládala na jediném případu příjemce, u něhož nebyly zkontrolovány veškeré závazky a povinnosti.

165

Podle článku 61 třetího pododstavce nařízení č. 445/2002 jsou „předmětem kontroly veškeré závazky a povinnosti příjemce, které lze v době návštěvy zkontrolovat“.

166

Dopis Komise ze dne 3. října 2006, na který odkazuje bod 16.3.5 souhrnné zprávy obsahující konečné stanovisko Komise, uvádí, že „pokud jde o soubor závazků a povinností příjemců (týkajících se opatření agroenvironmentálního rozvoje), které bylo možné v době inspekce zkontrolovat, jak stanoví článek 61 nařízení č. 445/2002, nebyly kontroly dostatečné.“

167

Dopis Komise ze dne 3. října 2006 dále odkazuje na bod 3.2 dopisu Komise ze dne 4. července 2005, který zní následovně:

„Jak je uvedeno v čl. 69 odst. 3 nařízení č. 817/2004, předmětem kontroly na místě jsou veškeré závazky a povinnosti příjemce týkající se opatření na podporu rozvoje venkova, které lze v době návštěvy zkontrolovat. Členské státy mohou v tomto bodě stanovit, že příjemce vybraný v rámci opatření na podporu rozvoje venkova bude podroben kontrole z titulu tohoto opatření a všech ostatních opatření, pro jejichž kontrolu se vyžaduje podobná odbornost.

Při kontrole spisu však byl odhalen případ příjemce, na něhož se vztahovala dvě různá dílčí agroenvironmentální opatření, přičemž byl vybrán ke kontrole na místě ve vztahu k jednomu z těchto opatřen, avšak během návštěvy na místě nebyl zkontrolován ve vztahu k druhému z těchto opatření.

Na dotaz k tomuto případu řecké orgány připustily, že kontroly na místě se týkaly pouze závazků u dílčího opatření, ve vztahu k němuž měl být příjemce zkontrolován, avšak netýkaly se dalších možných činností v rámci téhož opatření pro rozvoj venkova, které mohl zemědělec využívat.

168

Ke zpochybnění posouzení Komise uvedeného v bodě 3.2 dopisu Komise ze dne 4. července 2005, se Řecká republika omezila na tvrzení, že uplatněná finanční oprava se zakládá na jediném případě příjemce, u něhož nebyly zkontrolovány veškeré závazky a povinnosti. Nevyvrací však konstatování Komise týkající se tohoto příjemce.

169

Nepodaří-li se členskému státu prokázat, že zjištění Komise jsou nesprávná, pak tato zjištění podle ustálené judikatury představují skutečnosti způsobilé vzbudit závažné pochybnosti ohledně zavedení systému odpovídajících a účinných opatření dozoru a kontroly (rozsudky Soudního dvora ze dne 28. října 1999, Itálie v. Komise, C-253/97, Recueil, s. I-7529, bod 7, a ze dne 24. února 2005, bod 48 výše, bod 35). Zjistí-li Komise při namátkové kontrole pochybení, nemůže vzhledem k výše uvedené judikatuře vyloučit, že by se tento nedostatek mohl vyskytovat v obecnější míře.

170

Pokud jde o argument Řecké republiky, že Komise neuvádí, že u dotčeného příjemce podpory bylo možné provést souběžnou kontrolu veškerých jeho závazků a povinností, je třeba připomenout, že na základě judikatury citované v bodě 115 výše, musí tento důkaz předložit dotčený členský stát. Řecká republika však neuvádí, že by taková kontrola nebyla možná. Tvrdí pouze bez jakýchkoli důkazů, že dne 15. dubna 2003 – tj. v den kontroly na místě ohledně dodržování povinností v rámci opatření „ekologického zemědělství“ týkajícího se „pšenice“ – nemohla ověřit, že byly dodrženy veškeré závazky a povinnosti spojené s opatřením týkajícím se „znečištění dusičnany“ u „bavlny“, jelikož právě probíhal její výsev. Tento argument Řecké republiky se dále liší od argumentu vzneseného během jednání, podle něhož pro účely takových kontrol potřebovala sestavit tým zvláštních znalců v odvětví bavlny, znečištění vody a agroenvironmentálních programů.

171

Argument Řecké republiky ohledně kontroly veškerých závazků a povinností příjemců, jakož i první část tohoto žalobního důvodu je tudíž nutno zamítnout.

Ke druhé části žalobního důvodu vycházející z porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci

172

Řecká republika tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, jelikož porušuje zásadu proporcionality. Pro případ, že jí nebude v tomto vyhověno, tvrdí, že výpočet opravy má zohledňovat pouze případ prefektury Larissa, „agroenvironmentální“ opatření a výdaje uskutečněné po datu 3. října 2004.

173

Podle ustálené judikatury uvedené v bodě 72 výše platí, že vydá-li se Komise v rámci schvalování účetní závěrky namísto odmítnutí financování veškerých výdajů cestou stanovení pravidel odstupňovaných v závislosti na rozsahu nedostatečnosti kontrol a míře rizika pro EZOZF, je členský stát povinen prokázat, že dotčená kritéria jsou svévolná a nespravedlivá.

174

Podle dokumentu č. VI/5330/97 v případě, že „jedna nebo více klíčových kontrol nejsou provedeny vůbec nebo jsou uskutečněny tak špatně či zřídka, že jsou neúčinné při určování přípustnosti žádosti nebo předcházení nesrovnalostem, je třeba provést opravu ve výši 10 %, neboť se lze rozumně domnívat, že existuje zvýšené riziko značných ztrát na straně EZOZF“, a dále v případě, že „všechny klíčové kontroly byly provedeny, aniž však byl dodržen jejich počet, četnost nebo důkladnost, které jsou předepsány v nařízeních, je třeba provést opravu ve výši 5 %“.

175

Komise odůvodnila finanční opravy ve výši 5 % za rozpočtové roky 2003 a 2004 v oblasti opatření na rozvoj venkova nedostatky zjištěnými při klíčových kontrolách uvedenými v bodě 116 výše.

176

Z přezkumu první části třetího žalobního důvodu týkajícího se finanční opravy uplatněné na výdaje v oblasti opatření pro rozvoj venkova za rozpočtové roky 2003 a 2004 (viz body 117 až 171 výše) vyplývá, že Řecká republika nebyla s to prokázat, že zjištění Komise byla nepřesná. Vzhledem k úvahám uvedeným v bodech 173 až 175 výše tedy rozhodnutí Komise uplatnit opravu ve výši 5 % nelze považovat za odporující zásadě proporcionality. Dále je v tomto ohledu nutno uvést, že unijní soud již rozhodl, že je přiměřené uplatnit 5% sazbu opravy z důvodu chybějícího věrohodného systému identifikace zemědělských pozemků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. února 2005, bod 48 výše, bod 100; ze dne 17. března 2005, Řecko v. Komise, bod 122 výše, bod 64, a ze dne 12. září 2007, Řecko v. Komise, bod 122 výše, bod 78).

177

Dále je třeba konstatovat, že Řecká republika nepředkládá důkazy, které by umožnily dospět k závěru, že Komise nemohla konstatovat, že hrozí značné riziko ztrát pro EZOZF. Tvrdí pouze, že nebude-li finanční oprava shledána nepřiměřenou, je nutné zohlednit pouze případ prefektury Larissa, „agroenvironmentální“ opatření a výdaje vynaložené po datu 3. října 2004.

178

Jak však vyplývá i z bodů 160 a 161 výše, nedostatky při kontrolách v prefektuře Larissa nevylučují, že se tyto nedostatky týkají i jiných prefektur. Z dopisu Komise ze dne 3. říjná 2006, na nějž odkazuje bod 16.3.5 souhrnné zprávy, dále vyplývá, že nedostatky spojené s identifikací zemědělských pozemků a křížovými kontrolami s IAKS se netýkají pouze „agroenvironmentálního“ opatření, ale i opatření na „zalesnění zemědělské půdy“. Z bodů 117 až 145 výše přitom vyplývá, že se Komise konstatováním uvedených nedostatků nedopustila nesprávného posouzení skutkového stavu. Jak bylo uvedeno v bodech 99 až 101 výše, za výchozí pro počátek běhu 24měsíční lhůty se nepovažuje dopis Komise ze dne 3. října 2006, který obsahuje vyhodnocení výdajů, ale dopis Komise ze dne 4. července 2005, kterým Řecké republice oznámila výsledky provedených šetření. Řecká republika tedy nemůže tvrdit, že finanční oprava ve výši 5 % se má vztahovat pouze na nedostatky zjištěné ve vztahu k prefektuře Larissa, samotnému „agroenvironmentálnímu“ opatření a k výdajům uskutečněným po datu 3. října 2004.

179

Z toho plyne, že druhou část žalobního důvodu a s ní i tento žalobní důvod je nutno zamítnout.

3. K finanční opravě uplatněné v oblasti finančního auditu za rozpočtový rok 2004

180

Řecká republika se dovolává jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení právního předpisu, nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatečného odůvodnění, porušení zásady proporcionality a překročení mezí posuzovací pravomoci.

181

V rámci tohoto žalobního důvodu Řecká republika v podstatě tvrdí, že prodlení s platbami jsou odůvodněná a slouží výhradně k ochraně finančních zájmů Společenství. Dovozuje z toho, že uplatněná oprava zjevně přesahuje údajnou újmu způsobenou EZOZF.

182

Článek 4 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 296/96 ze dne 16. února 1996 o údajích předávaných členskými státy, o měsíčním účtování výdajů financovaných záruční sekcí EZOZF (Úř. věst. L 39, s. 5; Zvl. vyd. 3/18, s. 453) ve znění nařízení Komise (ES) č. 1577/2001 ze dne 1. srpna 2001 (Úř. věst. L 209, s. 12; Zvl. vyd. 03/33, s. 235) stanoví:

„Pro výdaje uskutečněné po uplynutí stanovených lhůt se zálohy na zúčtování výdajů sníží podle těchto pravidel:

nesníží se, pokud výdaje uskutečněné po uplynutí lhůty dosahují nejvýše 4 % výdajů uskutečněných před uplynutím lhůty, a to bez ohledu na počet měsíců prodlení;

nad hranici 4 % se všechny další výdaje uskutečněné se zpožděním:

—

do jednoho měsíce snižují o 10 %,

—

do dvou měsíců snižují o 25 %,

—

do tří měsíců snižují o 45 %,

—

do čtyř měsíců snižují 70 %,

—

do pěti měsíců a více snižují o 100 %.

Komise však uplatní jiné odstupňování a/nebo nižší nebo nulové procentní sazby, pokud při správě určitých opatření nastanou výjimečné okolnosti nebo pokud členské státy podají řádné odůvodnění.

Snížení uvedená v tomto článku musejí být provedena postupy podle článku 14 nařízení (ES) č. 2040/2000.“

183

Podle judikatury čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 296/96 představuje ustanovení zavádějící výjimku, a tudíž musí být vykládáno restriktivně (rozsudek ze dne 12. září 2007, Řecko v. Komise, bod 122 výše, bod 115).

184

Mimoto je při výpočtu finančních výdajů k tíži EZOZF nutno vycházet z toho, že jsou dodržovány lhůty stanovené použitelnou zemědělskou právní úpravou. Pokud tedy vnitrostátní orgány po uplynutí lhůty nadále vyplácejí podpory, je tím EZOZF zatěžován nepřípustnými, a proto nezpůsobilými výdaji, jak potvrzuje čtvrtý bod odůvodnění nařízení č. 296/96 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. října 1999, Itálie v. Komise, bod 169 výše, bod 126). Členský stát tudíž musí svůj kontrolní systém upravit tak, aby zohledňoval lhůtu k platbě podpor (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2007, Řecko v. Komise, bod 122 výše, bod 116).

185

Podle bodu 17.1.5 souhrnné zprávy obsahující konečné stanovisko Komise bylo přikročeno k finančním opravám z důvodu prodlení s platbami ve výši 5279881,28 eur.

186

Řecké republice přísluší prokázat, že podmínky v čl. 4 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 296/96 byly splněny, tj. musí prokázat, že při správě některých opatření nastaly výjimečné okolnosti, nebo podat řádné odůvodnění. Řecká republika musí zejména prokázat, že prodlení nepřesáhla přiměřené lhůty (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. září 2003, Řecko v. Komise, C-331/00, Recueil, s. I-9085, bod 117, a rozsudek ze dne 11. června 2009, Řecko v. Komise, bod 39 výše, bod 372).

187

Úvodem je nutno uvést, že Řecká republika nezpochybňuje, že došlo k prodlení s platbami. Kritizuje však uplatněnou finanční opravu z důvodu, že k prodlení s platbami došlo z důvodu potřeby napravit některé chyby v žádostech producentů, případně z důvodu přistoupení k dalším kontrolám.

188

Jak uvádí Komise, je nejprve nutno konstatovat, že Řecká republika se nedovolává žádné „výjimečné okolnosti při správě“, která by byla počátečním důvodem prodlení s platbami.

189

Článek 4 odst. 2 nařízení č. 296/96 zmiňuje vedle výjimečných okolností při správě „řádné odůvodnění podané členskými státy“.

190

Ač není nutné zkoumat, zda nutnost opravit chyby, které producenti učinili ve svých žádostech, představuje „řádné odůvodnění“ pro prodlení s platbami ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 296/96, je třeba konstatovat, že Řecká republika nepřináší důkaz o tom, že se chyby v údajích o producentech v jejich žádostech skutečně vyskytovaly. V tomto ohledu je nutno konstatovat, že podle zápisu z dvojstranného jednání ze dne 12. ledna 2006 Komise řecké státní orgány vyzvala k tomu, aby „předložily důkaz o věrohodnosti důvodů“ pro prodlení. Řecká republika sice v dopise ze dne 2. května 2006 dokládá svá tvrzení, avšak neposkytuje důkazy, které by potvrdily věrohodnost důvodů, které stály na počátku prodlení s platbami.

191

V každém případě i za předpokladu, že by se v žádostech producentů skutečně vyskytovaly chyby, Řecká republika neprokazuje nutnost provést doplňující kontroly, jejichž délka by odůvodnila prodlení s platbami (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2009, bod 39 výše, bod 375). V tomto ohledu je nutno uvést, že hranice 4 % stanovená v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 296/96 navíc slouží právě k tomu, aby členským státům poskytovala možnost uskutečnit dodatečné kontroly, aniž má počet měsíců, o které je lhůta překročena, vliv na platby, které tento práh nepřesahují (rozsudek ze dne 12. září 2007, Řecko v. Komise, bod 122 výše, bod 116).

192

Výtku Řecké republiky vycházející z chybějícího odůvodnění napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise nevysvětlila, proč nezohlednila důvody uvedené za účelem odůvodnění prodlení s platbami, je ostatně nutno zamítnout.

193

Je totiž nutno konstatovat, že v návaznosti na výzvu Komise, aby řecké státní orgány předložily důkaz o věrohodnosti důvodů uplatňovaných pro účely odůvodnění prodlení s platbami, Opekepe v dopise ze dne 2. května 2006 zopakoval důvody prodlení s platbami a upřesnil ve formě tabulky chyby v žádostech producentů za roky 2002 a 2003, avšak neprokázal tyto chyby předložením hmatatelných důkazů. V dopise ze dne 20. srpna 2007 Komise uvádí, že argumenty řeckých státních orgánů nelze přijmout, jelikož „nenastala výjimečná okolnost při správě a [Řecká republika] nepředložila řádné odůvodnění“, a že administrativní obtíže byly zahrnuty v rámci 4 % rezervy stanovené v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 296/96.

194

Na základě judikatury citované v bodě 60 výše nemůže Řecká republika s odvoláním na porušení povinnosti uvést odůvodnění zastávat názor, že nebyla dostatečně informována o důvodech, proč Komise nezohlednila v dopise ze dne 2. května 2006 důkazy předložené na podporu odůvodnění pro prodlení s platbami. Nadto je třeba poznamenat, že žalobkyně mohla svá práva uplatnit, jelikož v žalobě napadá konkrétně výraz „administrativní obtíže“, který Komise použila pro účely kvalifikace odůvodnění pro prodlení s platbami.

195

Pokud jde o výtku Řecké republiky, že uplatněná oprava zjevně přesahuje výši újmy údajně způsobené EZOZF, je nutno připomenout, že platby byly nesporně provedeny se zpožděním.

196

Podle judikatury je sice na Komisi, aby prokázala existenci porušení předpisů Společenství, jakmile je však toto porušení prokázáno, je opět věcí členského státu, aby případně prokázal, že se Komise dopustila nesprávného posouzení jeho finančních důsledků (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. října 2004, Španělsko v. Komise, C-153/01, Sb. rozh. s. I-9009, bod 67).

197

Řecká republika v daném případě pouze odůvodňovala prodlení s platbami, avšak nezpochybňovala finanční důsledky konstatované Komisí zejména z hlediska ustanovení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 296/96 uvedené v bodě 182 výše. Nemůže tedy tvrdit, že finanční oprava je nepřiměřená.

198

Konečně je třeba uvést, že Řecká republika ve svých písemných vyjádřeních i během jednání tvrdila, že Komise jí měla vrátit částku ve výši 20006,27 eur odpovídající rozdílu mezi srážkami provedenými v rámci záloh ve výši 5299887,55 eur a celkovou výší opravy uplatněné Komisí, která činila 5279881,28 eur. Je však třeba uvést, že napadené rozhodnutí tento rozdíl zohledňuje a uvádí jej ve sloupci „Finanční důsledky“ v tabulce, která je součástí přílohy k napadenému rozhodnutí.

199

Tento žalobní důvod, jakož i žaloba v celém rozsahu tedy musejí být zamítnuty.

K nákladům řízení

200

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů požadovala a Řecká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

Žaloba se zamítá.

Řecké republice se ukládá náhrada nákladů.

Truchot

Martins Ribeiro

Kanninen

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 5. července 2012.

Podpisy.

( *1 ) – Jednací jazyk: řečtina.

Top

Full & Egal Universal Law Academy