© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 15. ledna 2013 ve věci č. 73093/11 – Karel Fuksa proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně prohlásil stížnost na porušení článku 1 Protokolu č. 1 v důsledku neposkytnutí náhrady za nemovitosti zanechané na Podkarpatské Rusi za nepřijatelnou pro neslučitelnost ratione materiae s Úmluvou.
(i) Okolnosti případu
ČSR smlouvou o Podkarpatské Rusi z roku 1945 postoupila toto území SSSR. Protokol ke smlouvě obsahoval klauzuli o opčním právu obyvatel české nebo slovenské národnosti a o náhradě za zanechaný majetek. V roce 1957 byla uzavřena dohoda o urovnání majetkových nároků a SSSR poskytl finanční náhradu. V letech 1958 a 1959 přijala ČSR právní úpravu k provedení těchto závazků, na jejímž základě byly vyrovnány majetkové nároky.
Stěžovatel byl závětním dědicem osoby, jež byla dědičkou vlastníka domu zanechaného na území Podkarpatské Rusi. Ministerstvo financí k žádosti stěžovatele o náhradu v roce 2008 rozhodlo, že podle vyhlášky č. 159/1959 Ú. l. se náhrada poskytovala pouze za rodinné domky, přičemž dotčená nemovitost překračovala velikostí tuto kategorii, navíc není možné poskytovat náhradu pouze na základě protokolu z roku 1945, který nestanoví natolik přesná práva a povinnosti, aby nevyžadoval provedení právním předpisem.
Následný soudní přezkum v letech 2009 až 2011 vedl k potvrzení rozhodnutí Ministerstva financí. Na stěžovatele se nevztahuje ani zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, neboť byl toliko závětním dědicem, nikoli potomkem původního vlastníka.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud se zaměřil na námitku porušení práva pokojně užívat majetek, přičemž odmítl ostatní námitky založené na právu na spravedlivý proces a zákazu diskriminace.
Soud zopakoval svoji judikaturu týkající se restituce majetku a ověřoval, zda stěžovatel měl legitimní očekávání, že se domůže sporné náhrady. Připomenul, že legitimní očekávání musí mít svůj základ ve vnitrostátním právu. Stane-li se uplatněný nárok předmětem sporu na vnitrostátní úrovni a je soudy zamítnut, není dáno legitimní očekávání; vnitrostátní soudy jsou povolány vykládat a používat vnitrostátní právo i tehdy, pokud odkazuje na mezinárodní smlouvy.
Žádný z vnitrostátních soudů stěžovatelův nárok na náhradu neuznal, pročež ten neměl legitimní očekávání ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1. Odkaz stěžovatele na rozsudek Broniowski proti Polsku (č. 31443/96, rozsudek velkého senátu ze dne 22. června 2004) nebyl přiléhavý, protože na rozdíl od zmíněné kauzy neměl stěžovatelův nárok v projednávaném případě oporu ve vnitrostátním právu. Soud také uvedl, že ačkoli byl stěžovatelův názor na použitelnost protokolu z roku 1945 podporován stanoviskem veřejného ochránce práv, nebylo toto stanovisko sdíleno vnitrostátními soudy, jejichž závěry nejsou svévolné ani zjevně nerozumné. Soud má jen omezenou pravomoc přezkoumávat skutkové nebo právní nesprávnosti, jichž se vnitrostátní soudy údajně dopustily, a proto nelze stěžovatele považovat ani za oprávněnou osobu podle smlouvy a protokolu z roku 1945.
Stěžovatel tedy ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 nemá žádný majetek, pročež se na jeho případ toto ustanovení nevztahuje a stížnost je neslučitelná s Úmluvou ratione materiae.
Full & Egal Universal Law Academy