© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
RADA EVROPY
EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA
PÁTÁ SEKCE
ROZHODNUTÍ O PŘIJATELNOSTI
stížnosti č. 42165/02
Dana HADRABOVÁ a Lenka HADRABOVÁ
stížnosti č. 466/03
Hedvika HADRABOVÁ, Zdeňka KŘIVÁNKOVÁ, Dušan KŘIVÁNEK,
Lenka HORKÁ a Miloš HORKÝ
proti České republice
Evropský soud pro lidská práva (pátá sekce), zasedající dne 25. září 2007 v senátu ve složení:
panP. Lorenzen, předseda,
paníS. Botoucharova,
pánovéK. Jungwiert,
R. Maruste,
J. Borrego Borrego,
paníR. Jaeger,
panM. Villiger, soudci,
a paníC. Westerdiek, tajemnice sekce,
na základě výše uvedených stížností podaných po řadě ve dnech 22. listopadu 2002 a 19. prosince 2003,
se zřetelem k rozhodnutí aplikovat článek 29 odst. 3 Úmluvy a zkoumat přijatelnost a odůvodněnost stížností současně,
se zřetelem ke stanoviskům předloženým žalovanou vládou a replikám předloženým stěžovateli,
vynesl po projednání následující rozhodnutí:
SKUTKOVÝ STAV
Stěžovatelé, paní Dana Hadrabová, narozená v roce 1956, paní Lenka Hadrabová, narozená v roce 1983, paní Zdeňka Křivánková, narozená v roce 1945, pan Dušan Křivánek, narozený v roce 1949, paní Lenka Horká, narozená v roce 1947, a pan Miloš Horký, narozený v roce 1944, jsou čeští občané a bydlí v Omicích nebo v Brně. Před Soudem je zastupuje pan J. Brož, advokát působící v Brně. Jiná stěžovatelka, paní Hedvika Hadrabová, narozená v roce 1921, zemřela dne 21. srpna 2004. Druhá stěžovatelka se stala její právní nástupkyní. Českou vládu zastupoval její zmocněnec, pan V. A. Schorm, z Ministerstva spravedlnosti.
Skutkové okolnosti případu, tak jak byly předestřeny stranami, lze shrnout následovně.
Dne 24. května 1990 první, třetí, čtvrtý, pátý, šestý a sedmý stěžovatel a dvě další osoby podali žalobu na náhradu škody k Okresnímu soudu Brno-venkov proti Vodohospodářským stavbám, s. p., společnosti vlastněné státem, a žádali soud, aby nařídil žalovanému ukončit těžbu v kamenolomu a nahradit jim škodu.
Dne 13. března 2002 okresní soud, po dvou po sobě jdoucích dědických řízeních, připustil vstup druhé stěžovatelky jako schválené dědičky do řízení. Dne 18. listopadu 2002 soud rozhodl o tom, že čtvrtý stěžovatel je právním nástupcem jiného původního žalobce, který mezitím zemřel.
Dne 5. srpna 2004 okresní soud řízení zastavil. Dne 30. září 2004 se stěžovatelé proti tomuto rozhodnutí odvolali. Zdá se, že řízení nadále probíhá před odvolacím soudem.
Předmět Stížnosti
Stěžovatelé poukazují na poli článku 6 odst. 1 Úmluvy na nepřiměřenou délku řízení a na poli článku 13 Úmluvy na absenci účinných vnitrostátních prostředků nápravy, které by měli k dispozici stran průtahů v řízení.
Právní posouzení
Soud se domnívá, že v souladu s článkem 42 odst. 1 Jednacího řádu Soudu je namístě stížnosti spojit s ohledem na jejich společný skutkový a právní základ.
Dne 4. května 2006 předložila vláda doplňující stanovisko týkající se zavedení nového vnitrostátního prostředku nápravy v případech vztahujících se k délce řízení. Dopisem ze dne 22. června 2006 zástupce stěžovatelů informoval Soud, že si stěžovatelé nepřejí využít nového prostředku nápravy a trvají na pokračování svých stížností u Soudu.
Dne 6. června 2007 v replice na informaci vlády o fungování nového kompenzačního prostředku nápravy, která jim byla zaslána dne 25. května 2007, stěžovatelé odkázali na své předchozí stanovisko.
V dopisu ze dne 3. srpna 2007 vláda uvedla, že stěžovatelé požádali o náhradu dne 16. dubna 2007 a že Ministerstvo spravedlnosti jejich žádosti vyhovělo dne 23. července 2007, přičemž přiznalo jednotlivým stěžovatelům následující částky:
- paní Daně Hadrabové: 193 000 Kč (6 964 €)[1];
- paní Lence Hadrabové: 44 000 Kč (1 588 €);
- paní Lence Horké a panu Miloši Horkému: 193 000 Kč (6 964 €);
- paní Zdeňce Křivánkové: 193 000 Kč (6 964 €) a
- panu Dušanu Křivánkovi: 193 000 Kč (6 964 €).
Vláda dále poznamenala, že ve své žádosti o náhradu podané Ministerstvu spravedlnosti se stěžovatelé výslovně odvolávali na návrhy připravené kanceláří Soudu za účelem smírného urovnání. Vláda předložila kopie relevantních dokumentů.
Soud připomíná, že podle článku 47 odst. 6 Jednacího řádu Soudu mají stěžovatelé informovat Soud o všech okolnostech relevantních pro stížnost. Dále připomíná, že stížnost může být odmítnuta pro zneužití práva podle článku 35 odst. 3 Úmluvy, a to mimo jiné tehdy, je-li vědomě založena na nepravdivých skutečnostech (viz Varbanov proti Bulharsku, č. 31365/96, § 36, ESLP 2000-X; Popov proti Moldavsku (č. 1), č. 74153/01, § 48, 18. ledna 2005; Řehák proti České republice (rozh.), č. 67208/01, 18. května 2004; Kérétchachvili proti Gruzii (rozh.), č. 5667/02, 2. května 2006).
Neúplné, a tudíž zavádějící, informace také mohou znamenat zneužití práva stížnosti, zejména pokud se příslušné informace týkají opravdového jádra případu a není podáno žádné dostatečné vysvětlení pro neposkytnutí informace (Poznanski a ostatní proti Německu (rozh.), č. 25101/05, 3. července 2007). Za okolností tohoto případu stěžovatelé, zastoupení právním zástupcem ve vnitrostátním řízení a v řízení před Soudem, nepodali žádné věrohodné vysvětlení toho, že neposkytli Soudu informaci o skutečnosti, že požádali o náhradu měsíc a půl předtím, než předložili své vyjádření k informaci vlády o fungování nového prostředku nápravy. S ohledem na důležitost této informace pro vlastní rozhodnutí o těchto případech shledává Soud, že postup stěžovatelů byl v rozporu s účelem práva individuální stížnosti zakotveného v článku 34 Úmluvy.
Soud také připomíná, že podle článku 38 odst. 2 Úmluvy jsou jednání o smírném urovnání důvěrná a že článek 62 odst. 2 Jednacího řádu Soudu dále stanoví, že se nelze ve sporném řízení odvolávat na žádné písemné nebo ústní prohlášení ani žádnou nabídku nebo ústupek učiněný v rámci pokusu o zajištění smírného urovnání nebo z nich vycházet. Soud podtrhuje důležitost principu, že jednání o smírném urovnání jsou důvěrná, a že ze žádných sdělení učiněných v kontextu takových jednání nelze vycházet ve sporném řízení. Nelze navíc vyloučit, že by porušení tohoto principu mohlo za určitých okolností ospravedlňovat závěr, že je stížnost nepřijatelná pro zneužití práva stížnosti (Popov proti Moldavsku, č. 74153/01, § 48).
Soud shledává, že na základě dokumentů předložených vládou je zřejmé, že se ve své žádosti o náhradu stěžovatelé výslovně odvolávali na návrh kanceláře (Soudu) připravený v rámci jednání o smírném urovnání. Domnívá se, že toto chování představuje porušení výše zmíněného pravidla důvěrnosti, které musí být současně považováno za zneužití práva stížnosti.
Ve světle výše uvedeného je namístě ukončit aplikaci článku 29 odst. 3 Úmluvy a prohlásit stížnosti jako celek za nepřijatelné pro zneužití práva stížnosti podle článku 35 odst. 3 a 4 Úmluvy.
Z těchto důvodů Soud jednomyslně
rozhoduje o spojení stížností;
prohlašuje stížnosti za nepřijatelné.
Claudia Westerdiek
Peer Lorenzen
tajemnice
předseda
[1] 1 € = 27,75 Kč.
Full & Egal Universal Law Academy