© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 4. března 2008 ve věci č. 14737/03 – Hassa proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil námitku porušení práva stěžovatele na přístup k soudu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Skutkové okolnosti případu
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, neboť ve stanovené lhůtě nebylo podáno u příslušného orgánu. Následná ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu byla Ústavním soudem odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v řízení před Soudem uváděl, že postup Nejvyššího soudu byl značně formalistický a jako takový zasáhl do jeho práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nejvyšší soud měl podle jeho názoru přihlédnout k okolnostem, za jakých bylo sporné dovolání podáno: stěžovatel se dostavil v zákonem stanovené lhůtě do budovy Okresního soudu v Semilech, kde však jeho dovolání převzala podatelna Okresního státního zastupitelství v Semilech, sídlícího ve stejné budově, s tím, že dovolání bude následně předáno soudu. To se ovšem nestalo, byť stěžovateli bylo poté na jeho telefonický dotaz sděleno, že jeho dovolání bylo soudem již odesláno. Rovněž Ústavní soud podle názoru stěžovatele postupoval značně formalisticky, když v podstatě potvrdil rozhodnutí dovolacího soudu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud po zhodnocení argumentů stěžovatele a vlády dospěl k závěru, že k porušení Úmluvy nedošlo. Podle názoru Soudu stěžovatel nepostupoval s potřebnou pečlivostí, jestliže nepodal dovolání u žádného ze soudů uvedených v § 265e trestního řádu. Nebyly to tedy vnitrostátní soudy, kdo jej zbavil jeho práva na přístup k soudu. Soud konstatoval, že není jeho úlohou pátrat po tom, kdo a jak stěžovatele informoval v inkriminovaný den v budově soudu. Stěžovatel se neměl spokojit s údajným ujištěním pracovnice podatelny státního zastupitelství, že dovolání bude předáno okresnímu soudu, a měl jej tam podat sám, zvláště když se vše odehrálo již v poslední den lhůty stanovené zákonem k podání dovolání. Soud si také všiml, že státní zastupitelství bylo ze zákona povinno vrátit podání, jehož vyřízení není v působnosti státního zastupitelství a k jehož vyřízení je příslušný jiný státní orgán, tomu, kdo je učinil, a vyrozumět ho o tom, na koho se má obrátit (§ 16a odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb.), nikoli předat věc příslušnému orgánu. Ani takový postup by nicméně stěžovateli nepomohl zajistit podání dovolání ve stanovené lhůtě. Soud v neposlední řadě přihlédl k tomu, že stěžovatel byl v dovolacím řízení zastoupen advokátkou, jak to vyžadují procesní předpisy; dovolání však odnesl do soudní budovy sám.
Full & Egal Universal Law Academy