© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 20. září 2011 ve věci č. 42666/10 a 61523/10 – Havelka proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil výše uvedené stížnosti týkající se přiměřenosti délky soudních řízení jednomyslně za nepřijatelné z důvodu zjevné neopodstatněnosti.
(i) Okolnosti případů
a) Stížnost č. 42666/10
V květnu 1999 podal stěžovatel žalobu proti předsedovi Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. V důsledku změny žaloby byla věc následně rozhodována u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Stěžovatel opakovaně namítl podjatost soudců okresního i krajského soudu. Podal též řadu podání týkajících se osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a opravných prostředků proti rozhodnutím o těchto otázkách. V průběhu řízení bylo třikrát nařízeno jednání, ve všech případech bylo odročeno pro zdravotní problémy stěžovatele. V dubnu 2008 bylo řízení z tohoto důvodu přerušeno.
V únoru 2007 se stěžovatel na základě zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci obrátil na ministerstvo se žádostí o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Po marném uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, přičemž požadoval 300 tisíc Kč. V únoru 2008 ministerstvo uznalo, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a přiznalo stěžovateli 22 tisíc Kč. V červenci 2008 obvodní soud žalobu stěžovatele zamítl. V březnu 2010 potvrdil tento rozsudek i Městský soud v Praze.
b) Stížnost č. 61523/10
V dubnu 1995 stěžovatel podal žalobu proti obci, na které se domáhal přiznání náhrady za nedostatečnou péči o majetek, který později nabyl v restituci, a to ve výši 1,4 milionu korun. V průběhu řízení stěžovatel opakovaně namítal podjatost soudců okresního i krajského soudu a domáhal se osvobození od soudních poplatků. V březnu 2004 krajský soud stěžovateli částečně vyhověl, když mu přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši 80 %. V listopadu 2005 okresní soud zastavil řízení z důvodu nezaplacení soudních poplatků. Odvolání stěžovatele byla odmítnuta pro opožděnost.
V listopadu 2007 se stěžovatel na základě zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci obrátil na ministerstvo se žádostí o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Po marném uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, přičemž požadoval 600 tisíc Kč. V září 2008 ministerstvo uznalo, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a přiznalo stěžovateli 56 tisíc Kč. V lednu 2009 obvodní soud žalobu stěžovatele zamítl. V lednu 2010 potvrdil tento rozsudek i Městský soud v Praze.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal, že délka obou původních řízení byla nepřiměřená ve smyslu článku 6 Úmluvy a odškodnění, které od státu obdržel, bylo nedostatečné. Dále zpochybňoval spravedlivost řízení, zejména z důvodu nedostatku nestrannosti soudců.
Soud se rozhodl spojit projednání obou stížností.
a) K tvrzené nepřiměřené délce řízení
Soud dospěl k závěru, že za daných okolností stát nemůže být činěn zodpovědným za průtahy v řízení, které mu nejsou primárně přičitatelné, a že obě stížnosti jsou zjevně neopodstatněné. Soud vytkl stěžovateli nedostatek přičinlivosti při realizaci nezbytných procesních kroků. Poukázal zejména na to, že stěžovatel po několika letech řízení změnil obsah žaloby, byl soudy opakovaně vyzýván k upřesnění svých tvrzení a po několik let nenahlásil změnu doručovací adresy. Stěžovatel dále opakovaně (v jedné věci třikrát, ve druhé nejméně pětkrát) namítl podjatost soudců, což objektivně prodloužilo řízení. Jedno řízení bylo navíc zastaveno pro nezaplacení soudních poplatků a stěžovatel nedodržel lhůty pro odvolání, druhé řízení bylo přerušeno ze zdravotních důvodů na straně stěžovatele. Soud konečně, obdobně jako v předchozím rozhodnutí, nemohl ponechat bez povšimnutí, že stěžovatel podal k Soudu řadu stížností, které svědčí o jeho zapojení do rozsáhlého množství vnitrostátních soudních řízení a odhalují obdobné vzorce chování stěžovatele v rámci jeho procesního postupu. Soud uzavřel, že obě dvě stížnosti jsou v tomto rozsahu zjevně neopodstatněné.
b) K tvrzené absenci spravedlivého procesu
Soud shledal, že u této části stížností stěžovatel neuplatnil své námitky před Ústavním soudem, a nevyčerpal tak všechny vnitrostátní prostředky nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy