© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2004 ve věci č. 6211/02 – Hlubuček proti České republice
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou stížnost týkající se délky stěžovatelovy vazby (čl. 5 odst. 3 Úmluvy).
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl v květnu 1999 obviněn ze spáchání daňového trestného činu a rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 vzat do vazby pro důvody předvídané v § 67 písm. a) a b) trestního řádu; Městský soud v Praze v červnu 1999 rozhodnutí potvrdil.
Následně byla stěžovatelova vazba několikrát prodloužena, jmenovitě v říjnu 1999, v únoru, květnu a září 2000, v lednu, březnu a květnu 2001, načež skončila v říjnu 2001. Stěžovatel se proti rozhodnutím o prodlužování vazby bránil stížnostmi, popř. ústavní stížností.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Podle mínění stěžovatele vazba svojí délkou překročila mez přiměřenosti ve smyslu článku 5 odst. 3 Úmluvy.
Soud připomněl, že přiměřenost vazby se hodnotí podle konkrétních okolností případu, nikoli v abstraktní rovině. Národním orgánům přísluší nalézat rovnováhu mezi právem jednotlivce na svobodu a veřejným zájmem na pokračování vazby pro účely trestního řízení; Soud postup vnitrostátních orgánů hodnotí především podle důvodů obsažených v jednotlivých rozhodnutích a na základě nezpochybněných skutečností tvrzených stěžovatelem. Jestliže pro vzetí do vazby stačí, je-li dáno rozumné podezření ze spáchání trestného činu, po určité době už pouhé podezření nestačí; je třeba ověřit, zda důvody uváděné vnitrostátními orgány v jejich rozhodnutích stále ospravedlňují pokračování vazby. Jsou-li tyto důvody relevantní a dostatečné, je navíc třeba zhodnotit, zda vnitrostátní orgány postupovaly se zvláštní péčí (slovy § 71 odst. 1 trestního řádu, s největším urychlením).
Podle Soudu nebyly v dané věci pochybnosti, že původní podezření stěžovatele ze spáchání trestného činu trvalo po celou dobu vazby. Vnitrostátní soudy poukazovaly na značný rozsah stěžovateli vytýkané trestné činnosti, složitost případu, nebezpečí útěku i ovlivňování svědků, stěžovateli hrozil přísný trest, trestná činnost spočívala ve spolupráci se zahraničními společnostmi, která stěžovateli patrně vynesla značný zisk. Vzhledem k chování stěžovatele před vzetím do vazby se národní orgány obávaly, že bude ovlivňovat svědky, jejichž počet se ostatně neustále zvyšoval v návaznosti na nově vznesená obvinění, nebo že bude koordinovat své výpovědi se spoluobviněnými. Tyto argumenty nemohou být považovány za nelogické nebo nerozumné, národní soudy navíc vždy hodnotily konkrétní situaci a osobnost stěžovatele.
Pokud jde o péči, kterou národní orgány trestnímu řízení věnovaly, vzal Soud na zřetel složitost případu a množství zaangažovaných osob, na což se národní orgány konstantně odvolávaly. Vyšetřování by sice podle mínění Soudu mohlo probíhat rychleji, bylo však vedeno bez průtahů a postupovalo tempem odpovídajícím rozsáhlosti kauzy. Celková délka vazby – dva roky, pět měsíců a deset dnů – se nejevila být v rozporu s požadavky článku 5 odst. 3 Úmluvy vzhledem k závažnosti a složitosti odhalované trestné činnosti (srov. též Tomek proti České republice, č. 73579/01, rozhodnutí ze dne 4. května 2004).
Sodu proto stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy