© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 30. března 2004 č. 66450/01 – Hodina proti České republice
Stěžovatel jako minoritní akcionář Komerční banky, a. s. marně požadoval po vnitrostátních soudech čtyř úrovní zrušení usnesení valné hromady banky k mechanismu navyšování základního kapitálu; jednání se uskutečnilo pouze před odvolacím soudem. Stížnost na porušení práva na veřejný spravedlivý proces (článek 6 odst. 1 Úmluvy) a práva na pokojné užívání majetku (článek 1 Protokolu č. 1) byla senátem druhé sekce Soudu jednomyslně prohlášena za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
V květnu 1999 rozhodla valná hromada Komerční banky o navýšení základního kapitálu úpisem nových akcií ve třech kolech: v prvním z nich měli právo upsat akcie stávající akcionáři, ve druhém jen určený zájemce (konkrétně Fond národního majetku), ve třetím kole měla být vydána veřejná výzva k úpisu akcií.
Stěžovatel v červnu 1999 podal žalobu ke Krajskému obchodnímu soudu v Praze na neplatnost tohoto usnesení valné hromady mimo jiné s tím, že toto usnesení porušuje princip rovnosti akcionářů a že určený zájemce s padesátiprocentním podílem hlasů na valné hromadě neměl právo o usnesení hlasovat. V červenci 1999 žalobu krajský obchodní soud zamítl, a to bez jednání s odvoláním na to, že odpůrkyně nezpochybnila žalobcovo vylíčení skutkového stavu a žalobce ani nepožadoval, aby byl vyslechnut. Bylo tedy třeba zkoumat pouze právní stránku věci. K ní se soud podrobně vyjádřil v odůvodnění rozsudku.
Stěžovatel se následně odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, který v listopadu 1999 napadený rozsudek potvrdil poté, co stěžovatele vyslechl ve veřejném jednání. Vrchní soud připustil proti svému rozsudku dovolání, protože věc měla zásadní právní význam.
Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání bez jednání zamítl. Podrobně se vyjádřil ke všem stěžovatelovým argumentům a dospěl k závěru, že hlasování určeného zájemce na valné hromadě sice bylo protiprávní, nicméně je třeba vážit všechny okolnosti. V jejich světle by zrušení usnesení valné hromady mělo pro Komerční banku ještě vážnější následky, toto usnesení nebylo motivováno úmyslem poškodit menšinové akcionáře a mělo za cíl připravit privatizaci banky, která by menšinovým akcionářům přinesla výhody.
Ústavní soud v červnu 2000 odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Obecné soudy věc projednaly při respektování ústavních principů a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Ústavní ochrana je poskytována jen existujícímu majetkovému právu, nikoli majetkovému právu spornému.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy
Pokud jde o tvrzené porušení práva na spravedlivý proces tím, že se ve věci konalo před českými soudy jednání pouze u odvolacího soudu, vzal Soud v úvahu zvláštnosti předmětného řízení. Řízení omezená výlučně na právní nebo vysoce technické otázky mohou splnit požadavky článku 6 Úmluvy i při absenci veřejného projednání. Soud plně akceptoval důvody, které vedly Krajský obchodní soud v Praze k nekonání veřejného jednání.
K tomu, že měly být porušeny i jiné aspekty spravedlivosti řízení, Soud uvedl, že článek 6 Úmluvy nezaručuje právo na příznivý výsledek soudního řízení; výklad a aplikace vnitrostátního práva také přísluší v prvé řadě domácím soudům a není úkolem Soudu, aby napravoval skutkové nebo právní omyly, jichž se domácí soudy měly dopustit. Podle Soudu stěžovatel v podstatě polemizoval se závěry vnitrostátních soudů. Ani výklad příslušných ustanovení obchodního zákoníku, který tyto soudy zvolily, se však nejeví svévolným, stěžovatel byl také po celou dobu řízení zastoupen advokátem a mohl své argumenty uplatňovat.
b) K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Konečně, pokud jde o porušení majetkových práv podle článku 1 Protokolu č. 1, je vnitrostátní právní úprava akciových společností nezbytná, stěžovatel nebyl většinovým akcionářem banky a zjištěné skutečnosti mohly mít jen nepřímý vliv na stěžovatele, který ani neprokázal, že by skutečně utrpěl zásah do svých práv chráněných článkem 1 Protokolu č. 1.
Full & Egal Universal Law Academy