© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 14. března 2006 ve věci č. 23276/04 – Hussein proti Albánii, Bulharsku, Chorvatsku, České republice, Dánsku, Estonsku, Maďarsku, Islandu, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Litvě, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Slovensku, Slovinsku, Turecku, Ukrajině a Spojenému království
Senát čtvrté sekce Soudu, aniž by stížnost bývalého iráckého prezidenta komunikoval žalovaným vládám, ji prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou, a to pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Skutkové okolnosti případu
Stěžovatel byl v prosinci 2003 zajat americkými vojáky a v červnu 2004 byl předán iráckým úřadům za účelem procesu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel poukazoval na to, že jeho zatčení, vazba, předání a probíhající proces s ním porušují články 2, 3, 5 a 6 spolu se články 1 Protokolů č. 6 a 13 (právo na život, zákaz mučení, nelidského a ponižujícího zacházení, právo na svobodu, právo na spravedlivý proces, zákaz trestu smrti). Tvrdil, že spadal do jurisdikce všech žalovaných států, které vykonávaly de facto státní moc v Iráku i po jejím formálním předání irácké vládě.
Soud byl nicméně toho názoru, že stěžovatel nijak nedoložil své argumenty o tom, že spadal do jurisdikce žalovaných států. Především neprokázal, že by tyto státy měly jurisdikci na základě kontroly nad územím, kde mělo dojít k tvrzeným porušením Úmluvy, nebo že by některý z těchto států byl nějak zapojen do stěžovatelova zatčení a vazby. Konečně, z Úmluvy ani z mezinárodního práva nevyplývá, že by spadal do jurisdikce těchto států jenom z toho důvodu, že byly součástí koalice se Spojenými státy americkými, jež příslušné operace prováděly, nesly odpovědnost za bezpečnost v zóně, v níž k těmto operacím došlo, a vedly celou koalici.
Stěžovatel tedy neprokázal, že by ve smyslu článku 1 Úmluvy spadal do jurisdikce žalovaných států.
Full & Egal Universal Law Academy