© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 25. září 2007 ve věci č. 22272/02 – Jablonský proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil stížnost na nedostatečný soudní přezkum správního rozhodnutí jednomyslně za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
Stěžovateli byla ve správním řízení koncem roku 1999 uložena pokuta pro porušení povinnosti dle živnostenského zákona, neboť byl odpovědným zástupcem více než dvou podnikatelů.
Stěžovatel se bránil žalobou podanou u Městského soudu v Praze, v níž napadal nesprávné právní posouzení případu, jakož i výši pokuty. Městský soud ve věci v březnu 2001 konal jednání, na němž stěžovatel kritizoval též údajně nedostatečná skutková zjištění správních orgánů. Žaloba však byla zamítnuta s tím, že ze spisu skutkový stav jednoznačně vyplývá, právní námitky formulované stěžovatelem jsou v dané věci irelevantní a při vyměřování výše pokuty se správní orgán pohyboval v mezích zákona a byl veden zákonnými kritérii. Městský soud dodal, že se námitkami formulovanými na jednání, tedy po lhůtě předpokládané tehdejším občanským soudním řádem, nemohl zabývat.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud, který v listopadu 2001 stížnost odmítl mimo jiné s argumentem, že mezitím vydaný nález, jímž byla k 31. prosinci 2002 zrušena část pátá občanského soudního řádu, nelze na daný případ uplatnit a že skutkový stav věci byl zjištěn zcela jednoznačně a stěžovatel v tomto směru ani nic konkrétního nenamítal.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel napadal skutečnost, že městský soud, který v jeho záležitosti rozhodoval, nebyl soudem plné jurisdikce, jak to pro rozhodování o trestním obvinění vyžaduje článek 6 odst. 1 Úmluvy. Vláda s tímto názorem nesouhlasila a zpochybňovala také aplikovatelnost článku 6 odst. 1 Úmluvy na daný případ.
K aplikovatelnosti článku 6 se Soud nevyjádřil, nicméně dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná. Soud předně vzal v úvahu časovou působnost nálezu Ústavního soudu, jímž byla zrušena část pátá občanského soudního řádu. Dále poznamenal, že správní orgány nelze považovat za „soud“ ve smyslu článku 6 Úmluvy, z čehož vyplývá, že je třeba určit, zda byla přezkumná kompetence městského soudu dostatečná ve světle okolností případu.
Soud konstatoval, že zákon sice omezoval tuto kompetenci na přezkum legality, ale soud ve správním soudnictví mohl správní rozhodnutí zrušit a měl také určitou možnost ověřit dostatečnost skutkových zjištění a soulad správního rozhodnutí se skutkovými zjištěními vyplývajícími ze spisu.
Městský soud u skutkových okolností případu dospěl k závěru, že tyto byly správními orgány jednoznačně zjištěny a že stěžovatel je ani nepopíral. Při určování výše pokuty vzaly správní orgány výslovně v úvahu relevantní okolnosti případu. Podle Soudu ze zdůvodnění rozsudku městského soudu vyplývá, že se fakty případu ve světle spisového materiálu a přednesů účastníků během jednání podrobně zabýval. Stěžovatel vedle toho své skutkové námitky formuloval opožděně. Ústavní soud také zastával názor, že skutkové okolnosti byly jednoznačně zjištěny a že stěžovatel je nezpochybňoval.
Ve světle těchto okolností dospěl Soud k závěru, že rozsah kontroly správních rozhodnutí, kterou na základě stěžovatelovy žaloby realizoval městský soud, byl dostatečný na to, aby respektoval požadavky článku 6 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy