© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 13. února 2007 ve věci č. 34140/03 – Jeong proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně konstatoval, že tvrzení stěžovatele o nelidském a ponižujícím zacházení ze strany příslušníků Policie České republiky, stejně jako jeho tvrzení o neadekvátním a neefektivním vyšetřování ze strany vnitrostátních orgánů, jsou zjevně neodůvodněná. Stížnost proto prohlásil v celém rozsahu za nepřijatelnou.
(i) Skutkové okolnosti případu
Stěžovatel, narozený v roce 1968, je občanem Jižní Korey. Žije a pracuje v Praze.
Dne 26. září 2000 kolem 21 hod. opustil pracoviště a vydal se domů přes Václavské náměstí, kde právě probíhaly protesty v souvislosti se zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Ve Štěpánské ulici byl spolu se skupinou demonstrantů obklíčen jednotkami policie a podroben osobní prohlídce, během níž u něj bylo nalezeno nepatrné množství marihuany. Byl zadržen a odvezen na místní oddělení policie v Praze 7. Druhého dne kolem poledne byl s dalšími zadrženými převezen na místní oddělení policie v Praze 6. Kolem 22,30 hod. byl převezen na oblastní ředitelství cizinecké a zahraniční policie v Praze 3, odkud byl před půlnocí propuštěn.
Stěžovatel ve své stížnosti v prvé řadě namítal, že během zadržení byl ze strany zasahujících policistů podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Tvrdil, že byl vystaven bití, že v celách pro zadržené se musel tísnit na malém prostoru s dalšími osobami, že mu nebyla poskytována pravidelná strava a že mu bylo bráněno ve spánku.
Kromě hmotněprávních porušení článku 3 stěžovatel namítal i nerespektování jeho procedurálních požadavků. Tvrdil, že prověřování jeho trestního oznámení bylo neadekvátní a neefektivní, neboť nevedlo k identifikaci pachatelů, a že závěry vyšetřování byly svévolné, vnitřně rozporné a neměly oporu v provedeném dokazování.
S ohledem na nedostatečnou důkladnost vyšetřování konečně namítal, že v rozporu s článkem 13 Úmluvy neměl na národní úrovni k dispozici účinný právní prostředek nápravy tvrzených porušení svých práv.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Pokud jde o namítaná porušení hmotněprávních záruk článku 3, Soud konstatoval, že při absenci lékařských zpráv či jakýchkoli jiných věrohodných důkazů nemůže ověřit, zda stěžovatel byl skutečně podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení. I když bylo užití násilí proti některým zadrženým svědecky potvrzeno, Soud uvedl, že nikdo z nich nepotvrdil, že protiprávnímu násilí byl vystaven též stěžovatel. Jelikož tedy stěžovatel svá tvrzení nedoložil „mimo rozumnou pochybnost“, prohlásil Soud tuto část stížnosti za zjevně neopodstatněnou.
Stejným způsobem Soud zhodnotil též námitky stěžovatele týkající se podmínek jeho zadržení. I když uznal, že stěžovateli mohly působit jistý diskomfort, s ohledem na velmi krátkou dobu jejich trvání rozhodl, že nedosahovaly natolik závažné úrovně, aby je bylo možno kvalifikovat jako porušení článku 3.
Pokud jde o námitku stěžovatele, že vyšetřování vnitrostátních orgánů nesplňovalo procedurální požadavky článku 3, Soud konstatoval, že absenci lékařských dokumentů, jež by tvrzení stěžovatele podpořily, nelze přičítat k tíži národním orgánům, nýbrž výlučně stěžovateli. Nadto, stěžovatel sám uznal úsilí Inspekce ministra vnitra při zajišťování výpovědí zahraničních svědků a ani netvrdil, že národní orgány mohly shromáždit více důkazů; namítal spíše, že při hodnocení důkazního materiálu si počínaly svévolně. Soud uzavřel, že dostupná fakta mu nedovolují zpochybňovat způsob vyšetřování na vnitrostátní úrovni, a danou část stížnosti prohlásil za zjevně neopodstatněnou.
S ohledem na to, že tvrzení stěžovatele neimplikovala ani zdání porušení článku 3 Úmluvy, pročež nebyla „hájitelná“, Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou též stížnost na absenci účinného právního prostředku nápravy ve smyslu článku 13 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy