© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 10. listopadu 2009 ve věci č. 6047/02 – Ježek proti České republice
Soud dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost vznesená na poli článků 3, 5, 6, 8, 13 a 14 Úmluvy, článku 1 Protokolu č. 1 a článku 1 Protokolu č. 4 napadající celou řadu aspektů trestního řízení vedeného proti stěžovateli je nepřijatelná zčásti pro zjevnou neopodstatněnost, zčásti pro opožděnost a zčásti pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Skutkové okolnosti případu
Stěžovatel byl v dubnu 1992 obviněn z trestného činu podvodu, krácení daně a padělání veřejné listiny. V červnu 1993 byl vzat do vazby, kde setrval až do konce roku 1996. Trestní řízení vyústilo v květnu 2005 v pravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let. Stěžovatel neuspěl s dovoláním proti odsuzujícímu rozsudku ani s ústavní stížností. Již v září 2001 ministr spravedlnosti podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona, jelikož se domníval, že v řízení byla porušena stěžovatelova práva zaručená článkem 35 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 Úmluvy, neboť v obžalobě nebyly uvedeny některé z listin předložených svědky a o jejich existenci nebyla zmínka v trestním spise. Stížnost však byla v únoru 2002 Nejvyšším soudem zamítnuta.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžejní námitku stížnosti brojící proti tvrzenému porušení práva na spravedlivé řízení zakotveného v článku 6 Úmluvy Soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, jelikož dospěl k závěru, že trestní řízení jako celek bylo spravedlivé. Soud shledal, že se stěžovatel mohl vyjádřit ke všem skutečnostem, které mu obžaloba kladla za vinu, a měl možnost účinně prezentovat svoji obhajobu. Samotná skutečnost, že ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona ve stěžovatelův prospěch, v očích Soudu dostatečně nezakládá náznak porušení článku 6 Úmluvy; stížnost byla ostatně Nejvyšším soudem zamítnuta. Soud konstatoval, že rozsudky všech vnitrostátních soudů, které ve věci rozhodovaly, byly řádně odůvodněny a nevzbuzují zdání svévole. Stěžovatel navíc podle Soudu nijak neprokázal, že by výslechy svědků, které navrhoval, avšak které soudy neprovedly, mohly přinést jakékoli nové a relevantní skutečnosti pro posouzení věci.
Druhou námitku na poli článku 6 Úmluvy ohledně nepřiměřené délky řízení Soud odmítl, protože stěžovatel nevyužil nový kompenzační prostředek nápravy zavedený zákonem č. 160/2006 Sb.
Na poli článku 5 Úmluvy námitku stěžovatele týkající se okolností jeho vzetí do vazby, její odůvodněnosti a délky jejího trvání Soud odmítl pro opožděnost, jelikož se stěžovatel obrátil na Soud až po uplynutí šestiměsíční lhůty po svém propuštění.
Námitku porušení článku 1 Protokolu č. 1, jež stěžovatel spatřoval v nedostatečném zabezpečení svého majetku po dobu svého pobytu ve vazbě, která vedla k jeho znehodnocení, rozkradení či ztrátě, Soud zamítl pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, jelikož řízení o náhradu škody před vnitrostátními soudy dosud neskončila a stěžovatel tuto námitku ani před podáním stížnosti k Soudu neuplatnil před Ústavním soudem.
Ohledně tvrzeného porušení článku 1 Protokolu č. 4 zakazujícího zbavení svobody pro neschopnost dostát smluvnímu závazku Soud konstatoval, že stěžovatel tuto námitku nevznesl v řízení před Ústavním soudem, a proto je jeho stížnost nepřijatelná pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Zbylé námitky stěžovatele (např. porušení práva na respektování soukromého a rodinného života, porušení zákazu diskriminace a další) Soud zamítl, jelikož v tvrzeních stěžovatele neshledal náznak porušení daných ustanovení Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy