Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 21. listopadu 2024 ve věci č. 50707/21 – Kadlec proti České republice
Výbor páté sekce Soudu jednomyslně odmítl jako zjevně neopodstatněnou stížnost, v níž stěžovatel namítal porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy kvůli tomu, že v trestním řízení proti němu vnitrostátní soudy nepředvolaly jím navrženého svědka, přestože použily facebookovou a e-mailovou konverzaci s tímto svědkem jako důkaz. Dle Soudu to nevedlo k celkové nespravedlivosti řízení, a to vzhledem k dostatečným vyvažujícím faktorům a použití konverzace pouze jako podpůrného důkazu.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání daňového trestného činu v důsledku zatajení příjmu ve výši přesahující 1 milion eur, který obdržel na svůj účet u švýcarské banky. Stěžovatel se proti rozhodnutí odvolal s odkazem na nové důkazy, jež měly prokázat, že se jednalo o půjčku, kterou splatil. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Soud prvního stupně po přezkoumání nových důkazů dospěl k závěru, že jsou padělané a že stěžovatelova verze událostí není důvěryhodná. Ve svém rozhodnutí mimo jiné poukázal na výpověď nového klíčového svědka, který tvrzení stěžovatele vyvrátil.
Stěžovatel rovněž navrhl předvolání dalšího svědka, který měl jeho verzi událostí potvrdit. Soud prvního stupně ve snaze předvolat tohoto svědka zjistil, že se přestěhoval do USA. Jelikož soud neměl k dispozici jeho novou adresu, kontaktoval ho prostřednictvím Facebooku a e-mailu. Konverzaci, ve kterých svědek popřel tvrzení stěžovatele, soud následně použil jako podpůrné důkazy v neprospěch stěžovatele. Ze spisu vyplývá, že se soud nepokusil svědka předvolat, neboť s ohledem na odmítnutí svědka spolupracovat bez finanční kompenzace předpokládal, že by to nebylo účelné. Soud rovněž konstatoval, že s ohledem na ostatní usvědčující důkazy není nutné svědka vyslechnout.
Soud prvního stupně tak stěžovatele uznal vinným a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest. Stěžovatel následně nebyl úspěšný se svým odvoláním, dovoláním ani ústavní stížností.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy
Stěžovatel namítal, že soudy připuštěním důkazu facebookovou a e-mailovou konverzací s potenciálním svědkem, aniž by ověřily jeho identitu nebo jej řádně předvolaly, porušily jeho právo na spravedlivý proces, konkrétně právo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě.
a) Obecné zásady
Soud odkázal na shrnutí obecných zásad, týkajících se slučitelnosti řízení, v němž byla jako důkaz použita výpověď učiněná svědkem, který nebyl přítomen a vyslechnut v hlavním líčení, s čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy, v rozsudcích Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, č. 26766/05 a 22228/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011, § 118–147, a Schatschaschwili proti Německu, č. 9154/10, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2015, § 100–131. Soud zde použil třístupňový test, jehož hlavním účelem je posouzení celkové spravedlivosti trestního řízení.
b) Použití těchto zásad na projednávanou věc
Soud vyjádřil pochybnosti nad tím, zda vnitrostátní soud vynaložil veškeré přiměřené úsilí k zajištění účasti svědka (Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, cit. výše, § 119–120; Schatschaschwili proti Německu, cit. výše, § 121–122). Poukázal přitom na možnost využít formální mechanismus pro předvolání svědků, případně výslech prostřednictvím mezinárodní právní pomoci. Přestože absence závažného důvodu pro nepřítomnost svědka je dle Soudu zásadní skutečností, kterou je nutno vzít v potaz při posuzování celkové spravedlivosti řízení, nemůže být sama o sobě rozhodující pro učinění závěru o nespravedlivosti procesu.
Soud upozornil, že celkovou spravedlivost řízení je třeba posuzovat také s ohledem na roli, kterou dané důkazy hrály, a na použité vyvažující faktory. Přitom platí, že čím důležitější důkaz je, tím větší váhu musí mít vyvažující faktory, aby mohlo být řízení jako celek považováno za spravedlivé (Manucharyan proti Arménii, č. 35688/11, rozsudek ze dne 24. listopadu 2016, § 48).
Soud poukázal na to, že vnitrostátní soudy vycházely z rozsáhlých důkazů, které by i bez použití facebookové a e-mailové konverzace s potenciálním svědkem byly k usvědčení stěžovatele dostatečné. Tento důkaz tak měl pouze omezený dopad a byl jen jedním z mnoha podpůrných důkazů (mutatis mutandis Sitnevskiy a Chaykovskiy proti Ukrajině, č. 48016/06 a 7817/07, rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, § 125). Vnitrostátní soudy si přitom jeho nižší důkazní váhy byly vědomy, když soud prvního stupně jej považoval pouze za listinný a podpůrný důkaz, zatímco odvolací soud jej za důkaz nepovažoval vůbec.
Soud rovněž zdůraznil, že v řízení existovaly různé vyvažující faktory. Stěžovatel měl možnost dotčené důkazy zpochybnit, předložit argumenty na svou obhajobu a účinně se účastnit řízení.
Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na řízení jako celek byla spravedlivost trestního řízení zachována, a stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.