© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 11. března 2008 ve věci č. 22943/05 – Káňa proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost otce nezletilého syna, ve které namítal nepřiměřenou délku opatrovnického řízení, porušení svého práva na rodinný život a diskriminaci na základě pohlaví.
(i) Okolnosti případu
V roce 1996 se stěžovateli narodil nemanželský syn. Matka v březnu 1998 zahájila u Okresního soudu v Ostravě řízení o výkonu rodičovské zodpovědnosti. V tomto řízení byly vydány tři rozsudky soudu prvního stupně a tři rozsudky Krajského soudu v Ostravě coby soudu odvolacího; v okamžiku rozhodování Soudu nebylo zřejmé, zda řízení již skončilo.
Styk stěžovatele s nezletilým, jehož soud svěřil do péče matky, se realizoval se střídavým úspěchem na základě dohod rodičů. Matka nikdy stykům nebránila, naopak, při problémech neváhala spolupracovat s psychologem, zato syn býval často nemocný a později také otci vytýkal, že ho během styku nemá jen pro sebe, musí se o jeho pozornost dělit s jeho družkou a že stěžovatel matku pomlouvá a nedovoluje mu jí volat. Ke ztrátě kontaktu mezi stěžovatelem a nezletilým i přes různé problémy nikdy nedošlo.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel zejména namítal porušení svého práva na rodinný život ve smyslu článku 8 Úmluvy. Tvrdil, že vnitrostátní orgány nevyvinuly dostatečné úsilí, aby mu přiznaly a pomohly vykonávat právo styku.
Vláda předně vznesla námitku nevyčerpání prostředků nápravy, konkrétně žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou liknavostí soudů podle novelizovaného zákona č. 82/1998 Sb., a zpochybňovala právní názor Soudu k této otázce obsažený v rozsudku Zavřel proti České republice (č. 14044/05, rozsudek ze dne 18. ledna 2007). Soud nicméně konstatoval, že vláda nepředložila žádné příklady úspěšného využití tohoto prostředku nápravy, a neprokázala tudíž jeho praktickou účinnost.
Při posuzování odůvodněnosti námitek na poli článku 8 Úmluvy Soud za nepodložené označil tvrzení stěžovatele o tom, že vnitrostátní orgány nebyly schopné přiznat mu právo styku s nezletilým. Z hlediska výkonu tohoto práva Soud poznamenal, že ke styku docházelo v podstatě pravidelně a že překážky nespočívaly v odporu matky nezletilého vůči realizaci styku, takže za daných okolností nelze vnitrostátním orgánům vytýkat, že vůči ní nepoužily sankcí. Opatrovník nezletilého vystupoval po celou dobu aktivně a snažil se usnadnit spolupráci všech zainteresovaných. Naproti tomu sice sám krajský soud vytkl okresnímu soudu nečinnost, pokud jde o stěžovatelův návrh na výkon rozhodnutí z března 2003, ale stěžovatel sám nezpochybňoval, že ke stykům průběžně docházelo. K porušení pozitivních závazků vyplývajících pro vnitrostátní orgány ze článku 8 Úmluvy tudíž nedošlo a Soud tuto část stížnosti prohlásil za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Stěžovatel také poukazoval na porušení svého práva na soudní řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy. V tomto aspektu stížnosti Soud přijal námitku nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, tj. již zmíněné možnosti žádat o přiměřené zadostiučinění podle novelizovaného zákona č. 82/1998 Sb.
Stěžovatel konečně tvrdil, že byl diskriminován na základě pohlaví; Soud však ve spisu žádný náznak diskriminace neshledal, proto tuto část stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy