© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 4. ledna 2005 ve věci č. 6027/03 – Kaplan proti České republice
Senát druhé sekce Soudu prohlásil většinou hlasů za nepřijatelnou stížnost týkající se především délky trojice spolu souvisejících soudních řízení.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel vedl postupně tři soudní řízení.
V květnu 1992 stěžovatel zahájil restituční řízení. V dubnu 1997 zamítl Okresní soud v Ústí nad Orlicí žalobu s tím, že stěžovatel neprokázal splnění podmínky přechodu předmětných nemovitostí na stát pod nátlakem. Krajský soud v Hradci Králové v lednu 1998 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že stěžovateli naopak vyhověl. Bývalá vlastnice podala dovolání, které však Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu v srpnu 1999 zamítl.
Bývalé vlastnici uložil soud prvního stupně i soud odvolací během roku 2000, aby vyklidila nemovitosti do šesti měsíců od právní moci, a to bez nároku na náhradní ubytování. Nejvyšší soud však napadené rozsudky v listopadu 2002 zrušil, v červnu 2003 uložil okresní soud bývalé vlastnici, aby nemovitosti vyklidila do čtrnácti dnů po získání náhradního ubytování.
Bývalá vlastnice se v září 2000 obrátila na soud se žalobou proti Ministerstvu zemědělství a stěžovateli jako vedlejšímu účastníkovi o zaplacení určité částky jako náhrady za náklady vynaložené na opravu a údržbu předmětných nemovitostí. Soudy prvního a druhého stupně žalobě proti ministerstvu v letech 2001 a 2002 z větší části vyhověly. Stěžovatel podal proti rozsudku dovolání, které v únoru 2003 Nejvyšší soud odmítl.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel zejména namítal, že výše uvedená soudní řízení trvala celkem jedenáct let a že po tu dobu nemohl své nemovitosti užívat.
Soud uvedl, že všechna tři řízení spolu sice souvisejí, ale jejich délku je třeba hodnotit odděleně. První řízení skončilo více než šest měsíců před podáním stížnosti, která je tudíž v této části opožděná. Pokud jde o druhé a třetí řízení, Soud připomenul, že jenom ty průtahy, které lze přičíst státu, mohou vést k závěru o překročení přiměřené délky řízení a že určitá část řízení může trvat déle, není-li ovšem celková délka řízení nepřiměřená. Druhé řízení nebylo složité, stěžovatel k jeho délce nepřispěl, ale zjištěné průtahy nejsou natolik výrazné, aby se Soud domníval, že délka řízení překročila mez přiměřenosti. V podstatě totéž Soud uvedl i ke třetímu řízení.
Stěžovatel také namítal nespravedlivost rozhodnutí českých soudů. Soud však žádný náznak porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy na tomto základě nezjistil.
Full & Egal Universal Law Academy