© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 8. ledna 2007 ve věci č. 39277/06 – Kňákal proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil většinou hlasů za nepřijatelnou stížnost, ve které na poli článků 6, 8 a 13 Úmluvy stěžovatel kritizoval odmítavý postoj Nejvyššího státního zastupitelství k podání návrhu na popření jeho otcovství k nezletilému dítěti.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelova partnerka, s níž se seznámil v lednu 2001, porodila v dubnu 2001 dceru, kterou stěžovatel v srpnu 2001 uznal za vlastní. Když po třech letech skončil stěžovatelův vztah s matkou dítěte, požádal v prosinci 2004 Nejvyšší státní zastupitelství o podání žaloby na popření otcovství. Stěžovatel byl ve věci v lednu 2005 vyslechnut a v květnu 2005 vydalo Nejvyšší státní zastupitelství negativní stanovisko s tím, že taková žaloba je mimořádným opatřením, které lze využít pouze tehdy, je-li popření otcovství v zájmu dítěte; tak tomu bývá tehdy, udržuje-li biologický otec s dítětem vztah, participuje na jeho výchově a je připraven zhostit se rodičovské zodpovědnosti, jinak ani důkaz vylučující otcovství nestačí k ospravedlnění takové žaloby. Stěžovatel uznal otcovství dobrovolně při znalosti pravého stavu věcí, a uplatní se tudíž zákonná domněnka. Za daných okolností by popření otcovství nevedlo k pozitivnímu zásahu do života dítěte ani k navázání pouta mezi dítětem a jeho biologickým otcem. Novou žádost stěžovatele odmítlo Nejvyšší státní zastupitelství v prosinci 2005 jako nedůvodnou a další založilo ad acta.
Stěžovatel se následně obrátil na Ústavní soud, který v dubnu 2006 stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, když mimo jiné uvedl, že stěžovatelovo právo popřít otcovství zaniklo neuplatněním ve lhůtě, přičemž oprávnění nejvyššího státního zástupce žalobu podat je mimořádné povahy, slouží na ochranu zájmů dítěte a Nejvyšší státní zastupitelství v rámci své působnosti podrobně vysvětlilo, proč by v dané věci žaloba v zájmu dítěte nebyla.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
Stěžovatel předně brojil proti skutečnosti, že soudy nemají kompetenci rozhodnout o tom, zda je podání žaloby na popření otcovství v zájmu dítěte. Poukazoval přitom na slovenskou právní úpravu, podle níž je lhůta k podání žaloby rodičem tříletá a po jejím uplynutí je na soudu, aby rozhodl o přípustnosti žaloby.
Soud poznamenal, že článek 6 odst. 1 Úmluvy je ve své civilní větvi aplikovatelný pouze na spory o občanských právech, jež jsou alespoň hajitelným způsobem uznána ve vnitrostátním právním řádu. V dané věci však Ústavní soud konstatoval, že takové právo přestalo pro stěžovatele existovat uplynutím lhůty pro podání žaloby na popření otcovství, a proto je tato část stížnosti neslučitelná s Úmluvou ratione materiae.
b) K tvrzenému porušení článků 8 a 13 Úmluvy
Stěžovatel dále namítal, že o jeho právech v rozporu se článkem 13 ve spojení se článkem 8 Úmluvy rozhodovalo státní zastupitelství, nikoli soud.
Soud k tomu sice uvedl, že tato část stížnosti spočívá na skutkovém základě, který již byl zkoumán na poli článku 6, nicméně dodal, že v případech, kdy dotyčný zná od narození dítěte, že není biologickým otcem, je stanovení lhůt pro podání žaloby na popření otcovství ospravedlněno potřebou zaručit stabilitu rodinných vztahů a chránit zájmy dítěte, přičemž po uplynutí lhůt převažuje zájem dítěte nad zájmem muže, který si přeje popřít otcovství. Důvody, které vedly Nejvyšší státní zastupitelství k odmítnutí žádosti o podání žaloby na popření otcovství, byly tedy naprosto legitimní. Tato část stížnosti je tudíž dle Soudu zjevně neopodstatněná.
Full & Egal Universal Law Academy