© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 6. září 2005 č. 74151/01 – Kohout a Mašínová proti České republice
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou stížnost na porušení práva stěžovatelů na řízení o jejich občanských právech a závazcích v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
V roce 1993 chystala Česká televize obnovenou premiéru celovečerního filmu „Sedm zabitých“, původně natočeného v roce 1965. Stěžovatelé jako jeho autoři se chtěli na jeho opětovném uvedení rovněž podílet. Česká televize však toto jejich přání nerespektovala a navzdory nesouhlasu jejich, výrobce filmu a ochranné organizace DILIA film odvysílala.
V březnu 1994 podali stěžovatelé u Městského soudu v Praze žalobu o zákaz porušování autorského práva a přiměřené zadostiučinění za neoprávněné užití díla ve výši 100 000 Kč.
V prvním rozsudku z dubna 1995 městský soud žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatelů. Vrchní soud v Praze tento rozsudek v červnu 1996 potvrdil. Stěžovatelé se však následně obrátili na Ústavní soud, který v únoru 1998 nálezem obě předchozí rozhodnutí zrušil, v důsledku čehož se věc vrátila před soud prvního stupně. Městský soud v září 1999 žalobu stěžovatelů opět zamítl. Vrchní soud v odvolacím řízení v lednu 2001 jeho rozsudek částečně změnil, když každému ze stěžovatelů přiznal zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.
Věc byla pravomocně skončena v březnu 2001.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelé poukazovali na nepřiměřenou délku občanskoprávního řízení.
Soud shledal, že posuzované období trvalo téměř sedm let a řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy. Soud dále uvedl, že věc, jejíž význam pro stěžovatele zhodnotil jako relativně menší, byla vzhledem k specifičnosti předmětu sporu (ochrana autorských práv) a dávné době, v níž sporné okolnosti nastaly, složitější; kritice podrobil i chování samotných stěžovatelů. Vnitrostátní soudy naopak postupovaly ve věci bez zbytečných průtahů: městský soud vydal první rozsudek pouhý rok po zahájení řízení a ostatní rozhodnutí byla vydávána v přiměřených časových intervalech. Jako přiměřené hodnotil Soud také období devatenácti a čtrnácti měsíců, po kterých vydaly po řadě městský soud a vrchní soud svá druhá rozhodnutí.
Ve světle všech skutečností dospěl Soud k závěru, že délka řízení nepřekročila požadavek přiměřenosti zakotvený v článku 6 odst. 1 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy