© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 30. března 2010 ve věci č. 32456/04 – Kopecký proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou tuto stížnost, v níž se stěžovatel dovolával svého práva na výslech svědků v trestním řízení ve smyslu článku 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl v roce 2001 obviněn z trestných činů obchodování se ženami a ohrožování mravní výchovy mládeže. Dva dny před plánovaným výslechem hlavní svědkyně T. policie o konání výslechu informovala právní zástupkyni stěžovatele; ta se však z účasti omluvila kvůli kolizi se svými povinnostmi v jiném řízení. V průběhu roku 2002 okresní soud celkem šestkrát odročil jednání ve věci stěžovatele, aby mohl vyslechnout i svědkyni T. Navzdory úsilí policie se ale svědkyni nepodařilo najít, a tak soud v hlavním líčení přečetl její výpověď učiněnou během přípravného řízení a posléze uznal stěžovatele vinným z uvedených trestních činů. Odvolání stěžovatele proti odsuzujícímu rozsudku krajský soud zamítl a stěžovatel poté neuspěl ani s dovoláním a ústavní stížností.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal, že jeho odsouzení bylo založeno hlavně na výpovědi svědkyně T., přičemž však on ani jeho právní zástupkyně nebyli u výslechu T. přítomni.
Podle ustálené judikatury Soudu k porušení článku 6 Úmluvy dochází tehdy, pokud se odsouzení v trestním řízení zakládá výlučně nebo v rozhodující míře na výpovědích svědka, kterého obviněný neměl možnost v žádné fázi řízení vyslechnout nebo nechat vyslechnout. Soud připustil, že soud prvního stupně v odsuzujícím rozsudku odkázal kromě výpovědi svědkyně T. také na další důkazy, ty jsou však spíše podpůrné povahy a není zřejmé, jakým způsobem usvědčují stěžovatele ze skutku, z něhož byl obviněn. Je proto třeba mít za to, že jeho odsouzení bylo v rozhodující míře založeno na výpovědi svědkyně T. z přípravného řízení.
Soud nicméně konstatoval, že právní zástupkyně stěžovatele měla možnost se výslechu svědkyně T. v přípravném řízení zúčastnit. O konání výslechu byla vyrozuměna dva dny předem, avšak místo toho, aby požádala o odložení výslechu nebo se stěžovala na to, že měla být informována dřív, pouze se z účasti omluvila. Soud v této souvislosti neuznal argument, že vzhledem k tomu, že se stěžovatel nacházel ve vazbě, nebylo možné jeho pobyt v ní prodlužovat tím, že by jeho právní zástupkyně požádala o přesunutí výslechu na jiný termín. Nic dle Soudu nenasvědčuje tomu, že se právní zástupkyně pokusila dosáhnout odložení výslechu alespoň o krátkou dobu či zajistit za sebe náhradního právního zástupce, ani tomu, že odmítla účast na výslechu předpokládajíc, že svědkyni bude možné vyslechnout v řízení před soudem.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem tak Soud dospěl k závěru, že stěžovateli byla poskytnuta řádná a přiměřená příležitost uplatnit svoje právo na výslech svědků ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, a stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Full & Egal Universal Law Academy