© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 11. září 2007 ve věci č. 20713/07 – Kopecký proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost otce nezletilého dítěte na porušení jeho práva na rodinný život z důvodu nevykonávání styku a pozdějšího zákazu styku, a to zčásti pro opožděnost a zčásti pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
Z manželství stěžovatele, rozvedeného v červnu 1996, pocházejí dvě dcery, narozené v letech 1987 a 1992. K odvolání rodičů, pokud jde o výživné a právo styku, zrušil Městský soud v Praze v květnu 1997 část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 a uložil pořízení znaleckého posudku z oboru psychologie. Obvodní soud byl zřejmě nečinný do února 1999, kdy konal jednání, na němž stěžovatel uvedl, že mu bývalá žena brání v navštěvování dětí. Podle znaleckého posudku z prosince 1999 matka děti negativně ovlivňovala. V červnu 2001 obvodní soud rozhodl o stěžovatelově styku ve specializovaném centru, tedy v neutrálním prostředí; rozsudek byl potvrzen městským soudem v únoru 2002.
V listopadu 2002 žádal stěžovatel o výkon rozsudku. V lednu 2003 navrhla jeho bývalá žena zákaz styku s dětmi, který zřejmě ani v následujícím období neprobíhal. Obvodní soud v srpnu 2004 tento návrh zamítl, ve vztahu ke starší dceři styk neurčil s ohledem na její věk, ale ve vztahu k mladší dceři byla podle soudu naděje na obnovení jejího vztahu s otcem. Matce byla uložena pokuta za některé zmařené styky. K odvolání matky městský soud v květnu 2005 zastavil řízení ohledně starší dcery, jež nabyla zletilosti, a zakázal styk stěžovatele s mladší dcerou, přičemž svůj závěr opřel mimo jiné o výpovědi účastníků a znalecký posudek, z něhož vyplývalo, že by její odpor mohl zesílit při nuceném výkonu styku.
Stěžovatel se následně obrátil na Ústavní soud, který jeho stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost v říjnu 2006 s tím, že městský soud rozhodl v zájmu nezletilé.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel napadal jednak absenci vhodných opatření k prosazení jeho styku s dcerami, jednak zákaz styku vyslovený městským soudem, a to na pozadí údajně rozšířené diskriminace otců v České republice. Soud se rozhodl případ hodnotit na poli článku 8 Úmluvy, který zaručuje právo na rodinný život.
Pokud jde o opatření k prosazení styku s dcerami, Soud poznamenal, že starší dcera nabyla zletilosti v roce 2005 a styk s mladší dcerou byl upraven pouze do května 2005 a od té doby neexistovalo vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě by vnitrostátní orgány měly vynucovat styk. Ježto ústavní stížnost tu není účinným prostředkem nápravy a stěžovatel v ní ostatně ani nepoukazoval na porušení svého práva na rodinný život z důvodu nedostatečného prosazování styku, došlo k relevantním událostem více než šest měsíců před podáním stížnosti k Soudu v září 2007, a proto je tato námitka nepřijatelná pro opožděnost.
Pokud jde o zákaz styku s mladší dcerou, podle Soudu není pochyb o zákonném základu takového opatření ani o tom, že sleduje cíl chránit práva a svobody dítěte. Vnitrostátní orgány jsou v lepším postavení pro rozhodování o styku než mezinárodní soud, musí však dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi zájmem dítěte a rodičů, přičemž zájem dítěte může převýšit zájem rodičů s ohledem na jeho povahu a závažnost. Městský soud vyšel z věku dítěte, jeho přání se s otcem nestýkat, takže by se donucení mohlo ukázat jako kontraproduktivní, odvolal se na názor opatrovníka dítěte a znalců. Z ničeho nevyplývá, že by soud založil své rozhodnutí na pohlaví stěžovatele, přičemž za takových okolností lze mít za to, že rozhodnutí bylo vydáno v zájmu dítěte. Nejsou konečně ani pochybnosti ohledně spravedlivosti řízení, které k vydání rozhodnutí vedlo. Tato část stížnosti je tedy nepřijatelná pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy