© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2005 ve věci č. 26136/03 – Kotan proti České republice
Senát druhé sekce Soudu rozhodl jednomyslně prohlásit za nepřijatelnou stížnost týkající se především údajného porušení různých aspektů práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), zásahu do rodinného života (článek 8 Úmluvy) a překročení zákazu diskriminace v rodinném životě a mezi manželi (článek 14 ve spojení se článkem 8 Úmluvy, článek 5 Protokolu č. 7).
(i) Okolnosti případu
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 z listopadu 1998 byl pro dobu po rozvodu rodičů stěžovatelův nezletilý syn svěřen do výchovy matky. Styk stěžovatele s ním byl upraven rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z dubna 2000. Stěžovatel ve své stížnosti ze srpna 2003 namítal, že matka nezletilého rozhodnutí soudu z roku 2000 nerespektuje a nezletilého mu již dva roky nepředává. Soud je v dané věci údajně nečinný, nejedná vůči stěžovateli spravedlivě a nestranně, nezajišťuje mu v probíhajícím řízení rovná práva, diskriminuje ho z důvodu pohlaví, a nerespektuje tak jeho rodinný život.
Vnitrostátní orgány po neúspěšné snaze přimět matku k respektování příslušného rozhodnutí soudu mírnějšími prostředky nakonec v září 2003 přistoupily k výkonu rozhodnutí odnětím nezletilého matce a jeho předáním stěžovateli.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K čl. 6 odst. 1 a článku 13 Úmluvy
Soud v prvé řadě akceptoval návrh vlády a otázkou délky řízení o výkonu rozhodnutí o úpravě styku stěžovatele se svým synem se rozhodl zabývat pouze na poli článku 8 Úmluvy.
Další námitky porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy, které stěžovatel vznesl, Soud odmítl pro opožděnost (stížnost na nepřiměřenou délku řízení o úpravě styku pravomocně ukončeného v roce 2000), pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy (stížnost na porušení práva na spravedlivost řízení a na nestranný soud) a pro zjevnou neopodstatněnost (stížnost na porušení práva na účinný právní prostředek nápravy ve smyslu článku 13 Úmluvy ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
b) K článku 8 Úmluvy
Soud zopakoval, že podle své ustálené judikatury článek 8 sice směřuje zejména k ochraně jednotlivce před svévolnými zásahy státních orgánů, ale nadto ukládá státu pozitivní povinnosti spočívající v účinném „respektování“ rodinného života. Je-li tedy prokázána existence rodinného vztahu, měl by stát v zásadě jednat tak, aby umožnil rozvoj tohoto vztahu, a měl by přijmout vhodná opatření k navázání styku mezi rodičem a dítětem. Tato povinnost ovšem není absolutní. Státní orgány musí brát ohled na zájmy, práva a svobody dotčených osob a zejména na nejvyšší zájem dítěte a jeho práva, která mu přiznává článek 8 Úmluvy. Rozhodující je zjistit, zda státní orgány přijaly za účelem usnadnění styku veškerá opatření, která od nich bylo možné v tomto případě rozumně očekávat.
V případě stěžovatele si Soud zejména všiml, že právo stěžovatele na styk s vlastním synem bylo po celou dobu v zásadě zaručeno rozhodnutím soudu z roku 2000 a státní orgány (soudy ve spolupráci s opatrovnickým orgánem) činily řadu kroků k tomu, aby zajistily výkon tohoto práva stěžovatele. Řídily se přitom zejména názory znalců, rodinnou situací a přáními nezletilého. Přijímaná opatření se vyznačovala stupňující se mírou donucení a vyústila nejen ve výkon rozhodnutí odnětím nezletilého matce, ale také v uložení pokuty a odsouzení matky v trestním řízení. I když Soud nepřehlédl, že ne vždy soudy postupovaly ve věci s takovou péčí, jakou by daná věc a její význam pro stěžovatele vyžadovaly, konstatoval s uspokojením, že se styk stěžovatele se synem podařilo nakonec obnovit.
Skutkové okolnosti případu tak podle Soudu nesvědčí o tom, že by státním orgánům mohlo být vytýkáno, že nepodnikly příslušné a dostatečné kroky k tomu, aby stěžovateli zajistily respektování jeho práva na styk s dítětem, a tím i práva na rodinný život. I když si je vědom frustrace stěžovatele plynoucí z nemožnosti stýkat se se svým synem, musí na druhou stranu poznamenat, že ze spisu vyplývá, že se stěžovatel nechoval ke svému dítěti vždy zcela vhodně a empaticky. Tato část stížnosti proto byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
c) K článku 14 Úmluvy
Soud ponechal stranou řešení otázky vyčerpání všech vnitrostátních prostředků nápravy, neboť část stížnosti týkající se porušení zákazu diskriminace je podle jeho názoru nepřijatelná z jiných důvodů.
Soud v této souvislosti poznamenal, že stěžovatel na poli článku 14 Úmluvy argumentuje zčásti tvrzeními o obecné situaci v České republice a zčásti tvrzeními, se kterými se Soud již vypořádal na poli článku 8 Úmluvy. Konstatoval, že ze spisu nijak nevyplývá, že by postup soudů byl nějak ovlivněn pohlavím stěžovatele; jejich rozhodnutí naopak dostatečně vypovídají o tom, že se řídily takovými aspekty, jako je rodinná situace a chování rodičů a dítěte. Stížnost na porušení zákazu diskriminace proto Soud zamítl jako nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy