© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 16. listopadu 2010 ve věci č. 37330/05 – Kropáček proti České republice
Senát páté sekce prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost týkající se práva na rodinný život (článek 8 Úmluvy), práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy) a zákazu diskriminace (článek 14 úmluvy), a to zčásti pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Okolnosti případu
V březnu 2001 se stěžovateli z nemanželského vztahu narodila dcera. Rodiče dítěte se rozešli ještě před jeho narozením. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku z listopadu 2001 bylo dítě svěřeno do péče matky, přičemž byl zároveň upraven rozsah jeho styku se stěžovatelem na dvě hodiny jednou za čtrnáct dní. V lednu 2002 podala matka návrh na omezení styku stěžovatele s dítětem. Stěžovatel podal v dubnu 2002 návrh na výkon rozhodnutí s tím, že mu matka styk neumožňuje. V srpnu a v září 2002 potom sdělil okresnímu soudu, že mu matka dítěte opakovaně bránila ve styku. Ve znaleckém posudku z oboru psychologie z listopadu 2002 znalec uvedl, že dítě má ze stěžovatele fobický strach; vzhledem k nízkému věku dítěte posoudil jako nemožné vysvětlit dítěti situaci verbálně a doporučil rodičům klidové období, po které by se stěžovatel s dítětem nestýkal, a až poté si začal pozvolna vytvářet s dítětem vztah. V březnu 2003 okresní soud zrušil část rozsudku z listopadu 2001 týkající se úpravy styku stěžovatele s dítětem s tím, že rodičům doporučil, aby uzavřeli dohodu navrženou znalcem. V květnu a listopadu 2003 podal stěžovatel opakovaně návrh na výkon rozhodnutí. Krajský soud v Brně následně v únoru 2004 s odvoláním na absenci uzavření předmětné dohody mezi rodiči zrušil rozsudek z března 2003. Se souhlasem rodičů a za podpory opatrovníka dítěte se styk následně odehrával dvakrát měsíčně ve specializovaném zařízení. Rozsudkem z března 2005 okresní soud změnil rozsudek z listopadu 2001 tak, že nově upravil rozsah styku stěžovatele s dítětem a určil, že styk se bude odehrávat jednou týdně v zařízení za přítomnosti matky dítěte. V červenci 2006 nechal okresní soud vyhotovit nový znalecký posudek z oboru pedopsychologie. Rozsudkem z dubna 2007, ve kterém se okresní soud odvolal zejména na závěry znalce, byl znovu upraven styk stěžovatele s dítětem na jednu hodinu za čtrnáct dní v přítomnosti matky. V listopadu 2008 byl krajským soudem potvrzen rozsudek okresního soudu z dubna 2007 s tím, že styk stěžovatele s dítětem se bude odehrávat v bydlišti matky.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K námitce stěžovatele o porušení jeho práva na rodinný život Soud uvedl, že právo styku bylo vymezeno v situaci, kdy nezletilé dceři stěžovatele bylo osm měsíců a stěžovatele neznala, neboť tento s ní nikdy ve společné domácnosti nežil. Když se záhy objevily potíže, reagovaly úřady velmi rychle. Matka byla vyzvána ke spolupráci, do věci se vložil opatrovník a byl vypracován znalecký posudek. Z něj vyplynula mj. nezbytnost přípravné terapie. V době, kdy se díky úspěšné realizaci styků ve specializovaném centru jeho vztah s dítětem normalizoval, přestal stěžovatel spolupracovat, čímž situaci sám značně zkomplikoval. Vznášel navíc požadavky na styk bez přítomnosti odborníka, ačkoli na to dítě podle názoru znalců nebylo připraveno. Soud poznamenal, že ke zhoršení vztahů s dítětem přispělo samotné chování stěžovatele. Ze zjištěných skutečností dovodil, že vnitrostátní orgány učinily určitá opatření ke zlepšení vztahu stěžovatele s dítětem, avšak vzhledem k nízkému věku dítěte a s ohledem na jeho zájem nemohly využít přísnějších donucujících prostředků. Udělaly vše, co od nich bylo rozumné očekávat, aby nastolily spravedlivou rovnováhu mezi zájmy nezletilého dítěte a ostatních zúčastněných osob. Stížnost byla proto na poli článku 8 Úmluvy prohlášena za zjevně neopodstatněnou.
Zbývající námitky na poli článků 6 a 14 Úmluvy týkající se délky řízení a tvrzené diskriminace Soud odmítl v prvním případě pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy a ve druhém případě pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy