© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 27. března 2007 ve věci č. 21422/03 – Kučera proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou stížnost, ve které stěžovatel namítal nepřiměřenou délku řízení o vyklizení nemovitosti (článek 6 odst. 1 Úmluvy), a to pro opožděnost.
(i) Skutkové okolnosti případu
V červenci 1996 podalo Ministerstvo vnitra k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 proti stěžovateli žalobu na vyklizení ubytovny. V řízení bylo konáno pět jednání; na posledním z nich v květnu 1999 byl vyhlášen rozsudek. Stěžovatel proti rozsudku podal odvolání, které Městský soud v Praze v září 1999 zamítl. V prosinci 1999 podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce dovolání a následně založil do spisu plnou moc pro zastupování v dovolacím řízení. V prosinci 2000 Nejvyšší soud dovolání zamítl, přičemž rozsudek dovolacího soudu byl doručen právnímu zástupci stěžovatele v březnu 2001.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel tvrdil, že se o existenci rozsudku Nejvyššího soudu dozvěděl až v březnu 2004, a odmítal, že by jej jeho právní zástupce obdržel už v březnu 2001. Stěžovatel dále uváděl, že se na Soud prvním dopisem obrátil v červenci 1999 a z jeho následné korespondence vyplývalo, že stále očekává rozsudek Nejvyššího soudu, proti kterému by v případě pro něj negativního rozhodnutí podal ústavní stížnost.
Soud připomněl, že šestiměsíční lhůta pro podání stížnosti počíná běžet následující den po dni, kdy bylo poslední vnitrostátní rozhodnutí ve věci veřejně vyhlášeno, a nebylo-li, po dni, kdy bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele, i když stěžovatel sám se o něm dozvěděl až později. Šestiměsíční lhůta je přerušena prvním podáním stěžovatele, ze kterého je zřejmý jeho záměr podat stížnost a její povaha. Pro jednotlivé stížnostní body, jež nebyly obsaženy v úvodním podání, běží lhůta pro podání stížnosti i nadále nepřerušena.
V projednávané věci Soud konstatoval, že rozsudek Nejvyššího soudu byl doručen právnímu zástupci stěžovatele v březnu 2001. Stěžovatelova korespondence se Soudem z let 1999 a 2000 se týkala pouze merita jeho sporu s Ministerstvem vnitra. Stížnost ohledně délky soudního řízení byla podána až v červenci 2003.
Soud tedy uzavřel, že lhůta pro podání stížnosti stěžovateli uplynula v září 2001 a jeho stížnost z července 2003, kdy poprvé poukázal na nepřiměřenou délku soudního řízení, je proto třeba prohlásit za nepřijatelnou.
Full & Egal Universal Law Academy