© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 15. listopadu 2005 ve věci č. 7416/03 – Kučera proti České republice
Senát druhé sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost bývalého soudce na odnětí tzv. dalšího platu. Soud shledal nepřijatelnost jak ve světle práva na pokojné užívání majetku, tak ve světle práva na nestranný soud.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl do roku 2003, kdy zemřel, soudcem Krajského soudu v Hradci Králové. Zákonem č. 308/1999 Sb. Parlament rozhodl, že ústavním činitelům nebude ve druhém pololetí roku 1999 a 2000 vyplacen tzv. další plat. Stěžovatel zahájil soudní řízení za účelem vymožení předmětné částky za rok 1999. Okresní soud v Hradci Králové se obrátil na Ústavní soud s návrhem na posouzení ústavnosti zmíněného zákona. Ústavní soud nálezem publikovaným pod č. 321/2000 Sb. návrh zamítl s tím, že zákon se týká všech ústavních činitelů a zákonodárce pouze reagoval na rozpočtové možnosti a hospodářskou situaci země, přičemž odňat byl pouze další plat, a proto nebyly výrazně zhoršeny materiální podmínky soudců.
O obdobných návrzích však Ústavní soud zpravidla judikoval v opačném smyslu (např. nálezy publikované pod č. 233/1999 a 198/2003 Sb.).
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal zásah do svého práva pokojně užívat majetek (článek 1 Protokolu č. 1), neb dle jeho názoru byl zákon č. 308/1999 Sb. retroaktivní a odnímal soudcům část platu, na kterou jim již vznikl nárok. Dále stěžovatel poukazoval na porušení principu soudcovské nezávislosti v důsledku odnětí tzv. dalšího platu a právní jistoty v rozporu s článkem 6 odst. 1 Úmluvy.
a) K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Soud v prvé řadě konstatoval, že se stížnost týkala odnětí finančního plnění spojeného s výkonem soudcovské funkce, přičemž toto plnění představovalo věcné právo chráněné článkem 1 Protokolu č. 1. Zásah státu měl zákonný základ; vyplýval ze zákona, který byl nepřímo aprobován Ústavním soudem s tím, že právo na další (14.) plat vzniklo až ke konci kalendářního roku. Zákonodárce vycházel z rozpočtových možností a z hospodářské situace země, tedy sledoval legitimní cíl v obecném zájmu. Podle Soudu tento zásah nebyl ani nepřiměřený sledovanému cíli. Soud tu k výše zmíněným úvahám Ústavního soudu dodal, že soudy, které rozhodovaly ve stěžovatelově věci, svá rozhodnutí odůvodnily a že ani nález Ústavního soudu nebyl překvapivý, neboť Ústavní soud pouze připustil určitou výjimku z obecného principu. Tato část stížnosti tedy byla dle Soudu zjevně neopodstatněná.
b) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy
Soud uvedl, že není jeho úkolem abstraktně hodnotit, zda nějakým krokem došlo k ohrožení nezávislosti všech soudců určitého státu. Článek 6 odst. 1 Úmluvy, jehož se stěžovatel dovolává, se vztahuje ke konkrétnímu soudnímu řízení o občanských právech a závazcích nebo o oprávněnosti trestního obvinění. Stěžovatel však na žádné takové řízení nepoukazoval, pročež byla tato část stížnosti neslučitelná s Úmluvou ratione materiae.
Full & Egal Universal Law Academy