© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 21. září 2010 ve věci č. 11997/05 – Lesní společnost Přimda, a. s. proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost vznesená na poli článku 1 Protokolu č. 1, v níž je namítáno porušení majetkových práv zbavením vlastnictví bez náhrady, k němuž mělo dojít tím, že stát v roce 1992 v rámci kuponové privatizace vložil do základního jmění stěžovatelské společnosti nemovitosti, které byly ve vlastnictví třetího subjektu, jemuž je stěžovatelka byla povinna později vydat, je předčasná, a tudíž nepřijatelná pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Okolnosti případu
V dubnu 1992 vláda schválila privatizační projekt Západočeských státních lesů Plzeň, s. p., na základě kterého byla založena mj. i stěžovatelská společnost. Do jejího základního jmění byl vložen majetek určený k privatizaci, včetně budovy č. p. 213 a jejich přístaveb v katastrálním území Přimda. Vlastnictví stěžovatelky k těmto nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí.
V prosinci 1995 podala obec Přimda žalobu na určení vlastnictví k výše uvedeným nemovitostem s argumentací, že tyto nemovitosti byly převedeny do jejího vlastnictví zákonem o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. V srpnu 2002 soudy pravomocně rozhodly, že nemovitosti jsou vlastnictvím žalobkyně. Stěžovatelská společnost se následně obrátila na Nejvyšší a Ústavní soud, ani u jednoho však neuspěla.
V srpnu 2005 podala stěžovatelka proti Ministerstvu financí žalobu na náhradu škody ve výši ceny nemovitostí, které byla nucena vydat obci (později městu) Přimda, nákladů na jejich údržbu a nákladů na právní zastoupení v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem. Řízení bylo podle povahy nároků rozděleno na dvě samostatná řízení. V době rozhodování Soudu řízení doposud neskončila.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud k námitce vlády podepřené odkazy na vnitrostátní judikaturu soudů, včetně Ústavního soudu, že v daném případě může být dána toliko občanskoprávní odpovědnost státu, poznamenal, že není jeho úlohou určit, které zákonné ustanovení má být v jednotlivém případě použito, jelikož tento úkol přísluší vnitrostátním soudům. V projednávaném případě stěžovatelka svůj nárok podpůrně podložila též odkazy na občanskoprávní odpovědnost státu, proto vnitrostátní soudy budou posuzovat i tuto alternativu. Do doby, než řízení skončí, tak není podle názoru Soudu možné určit, jak velkou stěžovatelka utrpěla ztrátu, pakliže vůbec nějakou utrpěla.
Soud dále konstatoval, že stěžovatelka nepředložila žádný relevantní argument, pro který by bylo možné probíhající řízení považovat za neúčinná. Soud podotkl, že řízení sice trvají již čtyři a půl roku, avšak to samo o sobě nemůže odůvodnit závěr, že jsou neúčinná. Stěžovatelka navíc má k dispozici účinný prostředek nápravy proti případným průtahům v řízení.
Jelikož tedy řízení o náhradě škody, která je nutné považovat za účinné prostředky nápravy, stále probíhají, Soud nemůže zaujmout stanovisko, zda stěžovatelka obdrží náhradu, která bude dostatečná ve světle článku 1 Protokolu č. 1. Soud proto uzavřel, že stěžovatelka nevyčerpala vnitrostátní prostředky nápravy a její stížnost je z tohoto důvodu nepřijatelná.
Full & Egal Universal Law Academy