© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 15. září 2015 ve věci č. 12209/10 – Macalin Moxamed Sed Dahir proti Švýcarsku
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že neumožněním změny pravopisu rodného příjmení stěžovatelky nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého života), a to ani samostatně, ani ve spojení s článkem 14 Úmluvy (zákaz diskriminace).
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka somálského původu žije od roku 1997 ve Švýcarsku. V roce 2003 se provdala za Somálce. V roce 2005 požádala o možnost používat obě příjmení, své rodné i manželovo. Následně v roce 2008 požádala o změnu pravopisu svého rodného příjmení tak, aby při jeho vyslovení západním způsobem již nemělo v somálštině hanlivý význam (při původním pravopisu znělo v somálštině „macalin“ jako shnilá kůže a „moxamed“ jako záchod, stěžovatelka požadovala změnu pravopisu na Moalim Mohamed). Vnitrostátní orgány včetně soudů tuto žádost zamítly zejména z důvodu zachování jednoty rodného jména (stěžovatelka nevylučovala, že by upravené jméno používala pouze ve Švýcarsku a v Somálsku by nadále používala původní pravopis) a dále pro absenci objektivních důvodu ke změně jména (původní pravopis jména nevedl k hanlivému vyznění jména ani v jednom z oficiálních jazyků Švýcarska).
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy samostatně nebo ve spojení s článkem 14 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že posměch, jenž u somálsky mluvících lidí její rodné příjmení vyslovované západním způsobem vyvolává, je důvodem pro povolení jeho změny. Skutečnost, že požádala o možnost používat jak manželovo, tak své rodné příjmení, čemuž bylo vyhověno, podle stěžovatelky poukazuje na význam, jenž svému rodnému jménu přikládá.
Soud předně uvedl, že právo na jméno a příjmení spadá do působnosti článku 8 Úmluvy (Burghartz proti Švýcarsku, č. č. 16213/90, rozsudek ze dne 22. února 1994, § 24; Stjerna proti Finsku, č. 18131/91, rozsudek ze dne 25. listopadu 1994, § 37; Baylac-Ferrer a Suarez proti Francii, č. 27977/04, rozhodnutí ze dne 25. září 2008; Golemanova proti Bulharsku, č. 11369/04, rozsudek ze dne 17. února 2011, § 37; Kismoun proti Francii, č. 32265/10, rozsudek ze dne 5. prosince 2013, § 25). Ačkoli neumožnění změnit si jméno nemusí nutně představovat zásah do práva na soukromý život, plynou z článku 8 Úmluvy pro státy i určité pozitivní závazky. Mezi negativními a pozitivními závazky přitom nemusí vždy vést jasná hranice, základní zásada je však v obou případech stejná – nastolení spravedlivé rovnováhy mezi konkurujícími si zájmy jednotlivce a společnosti (Johansson proti Finsku, č. 10163/02, rozsudek ze dne 6. září 2007, § 29). Státy však v oblasti jmen a příjmení požívají širokého prostoru pro uvážení, poněvadž mezi nimi existují značné rozdíly ohledně přidělování, uznávání či používání jmen a příjmení (G. M. B. a K. M. proti Švýcarsku, č. 36797/97, rozhodnutí ze dne 27. září 2001; Bulgakov proti Ukrajině, č. 59894/00, rozsudek ze dne 11. září 2007, § 43). Úkolem Soudu tak není abstraktní kontrola vnitrostátních norem a praxe týkající se změny jména, ale respektování Úmluvy při vydávání vnitrostátních rozhodnutí (Johansson proti Finsku, cit. výše, § 31; Kismoun proti Francii, cit. výše, § 28). Stejně je tomu v případě přepisu jmen a příjmení cizího původu v oficiálních dokumentech. Soud poznamenal, že většina států Rady Evropy, jež používají latinku, pouze toliko doslovně přepisují jméno v původním jazyce, ačkoli to může při výslovnosti způsobovat jisté odchylky či nedorozumění. Určujícím faktorem je tedy pravopis, a nikoli výslovnost. Tento princip právní jistoty našel odraz i v Úmluvě č. 14 Mezinárodní komise pro osobní stav (mutatis mutandis Mentzen proti Lotyšsku, č. 71074/01, rozhodnutí ze dne 7. prosince 2004). Konečně Soud připomněl, že článek 8 Úmluvy vyžaduje, aby rozhodovací proces byl spravedlivý (R. R. proti Polsku, č. 27617/04, rozsudek ze dne 26. května 2011, § 191).
Dále se Soud zabýval tím, zda v projednávané věci žalovaný stát dostál své povinnosti náležitě vyvážit zájem stěžovatelky na tom, aby pravopis jejího jména odpovídal jeho výslovnosti, a veřejný zájem na regulaci výběru jmen. Dle Soudu je ve veřejném zájmu, aby byla zákonem omezena možnost změnit si jméno, a to z důvodu přesné evidence obyvatel a identifikace osoby včetně jejího přiřazení k její rodině. Soud poznamenal, že stěžovatelka neusilovala o změnu jména v pravém slova smyslu, nýbrž chtěla používat své rodné příjmení v obou verzích dle země pobytu, což je v rozporu s jednotou jména. Stěžovatelka podle všeho nereagovala na výzvu švýcarských orgánů, aby se s touto žádostí obrátila na somálské orgány, jež by mohly potvrdit možnost používat paralelně obě verze příjmení. Dále Soud připomněl, že pouhý fakt, že jméno je příčinou posměšků, nestačí pro konstatování porušení článku 8 Úmluvy (Siskina a Siskins proti Lotyšsku, č. 59727/00, rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2001). Žádostí stěžovatelky se navíc podrobně zabývaly vnitrostátní správní i soudní orgány, jež svá rozhodnutí pečlivě odůvodnily.
Soud proto zejména s ohledem na skutečnost, že stěžovatelka usilovala o možnost používat dvě verze svého jména, a na prostor pro uvážení, který v dané oblasti státy požívají, v projednávané věci neshledal náznak porušení článku 8 Úmluvy. Námitku porušení tohoto ustanovení proto odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Ohledně stěžovatelčiny námitky diskriminace z důvodu jazyka Soud shledal, že stěžovatelka není ve srovnatelném postavení s těmi, jejichž jméno zní hanlivě v některém z jazyků rozšířených ve Švýcarsku. Stejně tak není ve srovnatelné situaci s těmi, jejichž jméno je pro Švýcary nevyslovitelné. I tuto námitku proto Soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy