© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 7. září 2010 ve věci č. 32384/05 – Matoušek proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou stížnost namítající především porušení práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, k němuž mělo dojít výkladem ustanovení o lhůtě pro podání žaloby.
(i) Okolnosti případu
Poté, co v červnu 2001 Vrchní soud v Praze zrušil rozhodnutí z let 1990 a 1991 o propuštění stěžovatele ze služebního poměru u Sboru národní bezpečnosti, ministr vnitra v srpnu 2001 a v březnu 2002 znovu ukončil stěžovatelův služební poměr k roku 1991. Stěžovatel, který se domníval, že se tu použije ustanovení § 250b občanského soudního řádu o dvouměsíční lhůtě, podal v květnu 2002 proti poslednímu rozhodnutí ve věci správní žalobu. Nejvyšší správní soud však v květnu 2004 žalobu odmítl pro opožděnost s odkazem na § 137 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Ten sice stanoví lhůtu třiceti dnů výslovně jen pro některé případy rozhodnutí podle tohoto zákona, logicky je však třeba tuto lhůtu vztáhnout i na jiná rozhodnutí vydaná na základě uvedeného zákona. Ústavní soud v květnu 2005 odmítl stěžovatelovu stížnost pro zjevnou neopodstatněnost, když neuznal argument, že Nejvyšší správní soud v jiné věci postupoval odlišně.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel zejména ve světle práva na spravedlivý proces napadal výklad zákona o služebním poměru příslušníků Policie, který zvolil Nejvyšší správní soud při odmítnutí jeho žaloby.
Soud poznamenal, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se na projednávanou věc vztahuje, což účastníci nepopírali. Dále uvedl, že výklad vnitrostátního práva, včetně procesních pravidel, přísluší v prvé řadě vnitrostátním orgánům, hlavně soudům. Úprava formálních náležitostí a lhůt pro podání opravného prostředku sleduje legitimní cíl, jímž je zajištění řádného výkonu soudnictví a právní jistoty.
Výklad dosahu sporného ustanovení zákona o služebním poměru příslušníků Policie příslušel Nejvyššímu správnímu soudu, který dostatečně jasně vyložil důvody, které ho vedly k závěru, že žalobu bylo třeba podat ve lhůtě třiceti dnů. Vláda také poukázala na skutečnost, že stejný výklad byl obsažen v jiném rozhodnutí, které dříve vydal vrchní soud; přestože v jiném případě Nejvyšší správní soud zvolil přístup odlišný, neustálená judikatura tehdy procházela stádiem stabilizace. Nadto byla lhůta třiceti dnů dostatečná pro podání žaloby; stěžovatel, který měl právnické vzdělání, se navíc rozhodl obejít bez pomoci advokáta. Soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud nepřekročil meze rozumného výkladu použitelného ustanovení právního předpisu a nelze jeho postup označit za svévolný.
Dané omezení práva na přístup k soudu dodrželo zásadu proporcionality a stížnost je tedy zjevně neopodstatněná, přičemž ani ostatní námitky stěžovatele Soud neakceptoval.
Full & Egal Universal Law Academy