© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 4. června 2013 ve věci č. 18136/11 – Melich a Beck proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně prohlásil za zjevně neopodstatněnou stížnost, v níž stěžovatelé namítali, že v trestním řízení, které bylo obnoveno po rozsudku Soudu v jejich věci, nebyly nedostatky, na které Soud poukázal, odpovídajícím způsobem napraveny.
(i)Skutkové okolnosti
V lednu 1999 došlo mezi stěžovateli a třemi policisty k incidentu, který následně popisovali stěžovatelé a policisté odlišně. Stěžovatelé byli obviněni ze spáchání trestného činu útoku na veřejného činitele a v září 1999 byli shledáni vinnými ze spáchání tohoto trestného činu a byl jim uložen podmíněný trest odnětí svobody. Ústavní soud v říjnu 2001 nalezl v postupu orgánů činných v trestním řízení řadu procesních pochybení a odsuzující rozsudek zrušil. V červnu 2002 byli stěžovatelé znovu shledáni vinnými a odsouzeni ke stejnému trestu. Druhé ústavní stížnosti stěžovatelů již Ústavní soud nevyhověl a v březnu 2004 ji odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Soud již ve věci rozhodoval (Melich a Beck proti České republice, č. 35450/04, rozsudek ze dne 24. července 2008) a dospěl k závěru, že stěžovatelům bylo v rozporu s čl. 6 odst. 1, 2 a 3 písm. d) Úmluvy upřeno právo na spravedlivý proces. Tento závěr Soud odůvodnil především tím, že:
•policisté nezajistili více svědků, což negativně ovlivnilo následující vyšetřování,
•obecné soudy nevyvodily žádný důsledek z názoru Ústavního soudu, že nedostatek důkazů či nedostatečně zjištěný skutkový stav nemohou být přičítány k tíži stěžovatelů,
•nebyla vyslechnuta svědkyně V. D.,
•obecné soudy dostatečně neodůvodnily svůj závěr o nevěrohodnosti svědků P. V., J. J. a Z. Š. a
•dostatečně nevysvětlily, proč svědka I. D. vyslýchaly v nepřítomnosti stěžovatelů.
Stěžovatelé po rozsudku Soudu podali návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem. V dubnu 2009 Ústavní soud řízení obnovil a v červenci 2009 zrušil rozhodnutí městského soudu, kterým byli stěžovatelé odsouzeni (nález sp. zn. Pl. ÚS 1/09).
V říjnu 2009 městský soud věc stěžovatelů znovu projednal a odvolání stěžovatelů zamítl, přičemž mj. podrobněji rozvedl, proč soud prvního stupně postupoval správně, když neuvěřil výpovědím stěžovatelů, které se od sebe lišily. Dále se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně nevěrohodnosti svědků P. V., J. J. a Z. Š. a poukázal na některé další nepřesnosti a neurčitosti jejich výpovědí. Uvedl také, že svědek I. D., jehož výpověď se po celou dobu řízení neměnila, vypověděl, že slyšel, jak se svědkyně P. V. a J. J. předem domlouvají na obsahu svých výpovědí. Městský soud též podrobně zdůvodnil, proč byl svědek I. D. vyslechnut v nepřítomnosti stěžovatelů. Dále uvedl, že výpověď tohoto svědka byla přesvědčivá, a svědkyni V. D. proto již nebylo třeba vyslýchat. Městský soud dospěl k závěru, že skutkové závěry, ke kterým soud prvního stupně dospěl, byly úplné, správné a podložené provedenými důkazy.
Stěžovatelé podali ústavní stížnost, v níž vznesli řadu argumentů, které podle jejich názoru dokládaly, že městský soud nenapravil pochybení, která zjistil Soud ve svém rozsudku z července 2008. Ústavní soud nicméně dospěl k opačnému závěru a stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelé namítali, že městský soud a Ústavní soud nerespektovaly závěry a ducha rozsudku Soudu z července 2008, který byly povinny vykonat, pročež došlo k porušení článků 1, 6 a 46 Úmluvy.
Soud v prvé řadě připomněl, že z jeho judikatury, např. ve věci Verein gegen Tierfabriken (VgT) proti Švýcarsku (č. 2) (č. 32772/02, rozsudek velkého senátu ze dne 30. června 2009), vyplývá, že je oprávněn přezkoumávat rozhodnutí vydaná v řízení, které bylo na vnitrostátní úrovni obnoveno po jeho rozsudku, pakliže jimi došlo k novému porušení Úmluvy. Přezkum Soudu se navíc v projednávané věci nijak nepřekrýval s dohledem, který nad výkonem rozsudku vykonal Výbor ministrů Rady Evropy, jelikož Výbor ministrů uzavřel dohled konstatováním, že Ústavní soud zrušil rozhodnutí městského soudu a dalšími rozhodnutími vydanými v obnoveném řízení, která jsou naopak předmětem řízení o nové stížnosti, se již nezabýval. Soud proto konstatoval, že má pravomoc se stížností zabývat, a zaměřil se na otázku, zda v obnoveném řízení došlo k novému porušení Úmluvy.
V této souvislosti Soud uvedl, že z jeho rozsudku z července 2008 nevyplývalo, že by vnitrostátní soudy měly zrušit odsouzení stěžovatelů; měly toliko povinnost v obnoveném řízení respektovat všechny požadavky spravedlivého procesu.
Soud shledal, že městský soud tím, že doplnil své odůvodnění, proč nebyla vyslechnuta svědkyně V. D., proč považoval výpovědi svědků P. V., J. J. a Z. Š. za nevěrohodné a proč byl svědek I. D. vyslechnut v nepřítomnosti stěžovatelů, dostatečně reagoval na většinu výtek, které Soud ve svém rozsudku z července 2008 formuloval.
Ohledně pochybení policie spočívajícího v neidentifikování více svědků předmětné události Soud v rozsudku z července 2008 podotkl, že později ho již nebylo možné napravit, proto ho ani městský soud v obnoveném řízení nemohl zhojit.
Toto pochybení nicméně souviselo s poslední výtkou, kterou Soud formuloval ve svém rozsudku z července 2008, totiž že z odůvodnění rozhodnutí vnitrostátních soudů nebylo zřejmé, že soudy nedostatek důkazů a mezery ve skutkových zjištěních nepřičetly k tíži stěžovatelů. V obnoveném řízení však městský soud dospěl k závěru, že provedené důkazy umožňují úplně a správně zjistit skutkové okolnosti případu a není možné se ztotožnit s výpověďmi stěžovatelů, které se liší jak od výpovědí policistů, tak mezi sebou. Jelikož je Soud oprávněn činit vlastní skutková zjištění či hodnotit odlišně provedené důkazy jen v případě, že úvahy vnitrostátních soudů jsou svévolné, což v projednávaném případě nenastalo, Soud tento závěr městského soudu nepřehodnocoval.
Soud s ohledem na výše řečené dospěl k závěru, že stížnost je nepřijatelná pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy