© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 21. května 2013 ve věci č. 31918/08 a další – Merschdorf a ostatní proti Rumunsku
Senát třetí sekce jednomyslně prohlásil za nepřijatelné stížnosti, v nichž stěžovatelé namítali porušení zejména článku 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě, k němuž mělo dojít tím, že jim vnitrostátní orgány včetně soudů odmítly vydat majetek vyvlastněný jejich rodinám předchozím režimem z důvodu nesplnění podmínky státního občanství.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé či jejich rodiny vlastnili pozemky, které byly komunistickým režimem znárodněny. Právní úprava přijatá po změně režimu umožňovala žádat o navrácení pozemků. Žádosti stěžovatelů však byly správními úřady zamítnuty, neboť stěžovatelé v době jejich podání neměli rumunské státní občanství. Správní rozhodnutí byla potvrzena i vnitrostátními soudy. Novela rumunské ústavy v roce 2003 umožnila nabytí vlastnictví nemovitého majetku cizinci.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě
Stěžovatelé namítali, že jim v restituci nebyly vráceny rodinné pozemky znárodněné během komunistického režimu, jelikož nesplňovali restituční podmínku státního občanství. Jelikož Rumunsko ratifikovalo Protokol č. 12, stěžovatelé nepoukazovali na porušení článku 14 Úmluvy zakotvujícího zákaz diskriminace toliko při užívání práva a svobod přiznaných Úmluvou (jako stěžovatelé, kteří uplatnili obdobné stížnosti proti České republice – srov. zejm. Gratzinger a Gratzingerová proti České republice, č. 39794/98, rozhodnutí velkého senátu ze dne 10. července 2002; jejich stížnosti byly prohlášeny za nepřijatelné pro neslučitelnost ratione materiae s ustanoveními Úmluvy), ale namítali porušení všeobecného zákazu diskriminace zakotveného v článku 1 Protokolu č. 12.
Soud tedy v prvé řadě zkoumal, zda ustanovení článku 1 Protokolu č. 12 lze na projednávané stížnosti použít. S odkazem na důvodovou zprávu k Protokolu č. 12 uvedl, že by tomu tak bylo tehdy, pakliže by vnitrostátní právní řád stěžovatelům přiznával specifické právo na restituci předmětných pozemků. Příslušný restituční zákon však nezakládal právo na restituci automaticky, ale vyžadoval splnění určitých podmínek. Soud proto uzavřel, že situace stěžovatelů nespadá ani do jedné ze čtyř kategorií, které jsou uvedeny v důvodové zprávě k Protokolu č. 12, a stěžovatelé proto nemohou s úspěchem tvrdit, že mají „právo přiznané právním předpisem“ ve smyslu článku 1 Protokolu č. 12.
Nad rámec tohoto zjištění Soud navíc dodal, že namítané rozdílné zacházení má objektivní a rozumné odůvodnění. Omezení vlastnictví k pozemkům jen na rumunské příslušníky bylo stanoveno v samotné ústavě, jelikož zákonodárce považoval za nutné omezit možnost cizích státních příslušníků nabývat pozemky v Rumunsku stanovením různých podmínek v souvislosti s přistoupením Rumunska k Evropské unii. S ohledem na široký prostor pro uvážení, kterým strany Úmluvy disponují při zavádění mechanismů nápravy křivd způsobených v době před ratifikací Úmluvy, zejména pak v určení způsobů nápravy a kategorií oprávněných osob, Soud shledal, že odlišné zacházení se stěžovateli bylo rozumné a objektivně odůvodněné.
Soud proto uzavřel, že projednávané stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.
Full & Egal Universal Law Academy