© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 22. dubna 2008 ve věci č. 9538/06 – Mikeš proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost otce nezletilých dětí, který poukazoval na nepřiměřenou délku řízení o rozšíření práva styku, porušení svého práva na rodinný život, diskriminaci na základě pohlaví a chybějící prostředek nápravy nepřiměřené délky řízení.
(i) Skutkové okolnosti případu
Z manželství stěžovatele se v letech 1987 a 1989 narodily dvě dcery. Při rozvodu manželství v roce 1993 byly děti svěřeny do péče matky, otci byl určen styk a vyměřeno výživné. V letech 1997 a 1998 nastaly při naplňování soudního rozhodnutí problémy, zřejmě vyvolané neplacením výživného. Matka v září 1997 zahájila řízení o zvýšení výživného a v prosinci 1998 navrhla zákaz styku, zatímco stěžovatel se v březnu 1999 obrátil na Okresní soud v Klatovech s návrhem na rozšíření svého práva styku. Soud v následujících letech rozhodl o zvýšení výživného, návrh na zákaz styku vzala matka zpět, a dále rozhodoval o rozšíření stěžovatelova práva styku. Řada nařízených jednání se nekonala z důvodů na straně stěžovatele, který byl v roce 1999 vyslán na misi do Afriky, z níž se definitivně vrátil až v roce 2005. Na jednání v červnu 2005 matka uvedla, že se proti rozšíření styku nestaví, ale že se poslední setkání uskutečnilo v září 2004 a že stěžovatel od svého návratu dcery nekontaktoval. Soud nicméně úpravu styku stěžovatele s mladší dcerou rozšířil.
Z hlediska výkonu práva styku byla rodina sledována opatrovníkem od roku 2000. V prosinci 2001 navrhl stěžovatel výkon rozhodnutí; soud o něm rozhodl v únoru 2002. Další návrh podal stěžovatel v květnu 2002, na který soud reagoval obratem a matce, která se odvolala, uložil pokutu. Spis byl předložen až v listopadu 2005 Krajskému soudu v Plzni, který usnesení vzápětí zrušil maje za to, že matka události z let 1998 a 2002 přesvědčivě vysvětlila. V září 2005 a v červenci 2006 požadoval stěžovatel znovu výkon rozhodnutí. V rámci projednávání těchto návrhů vznesl stěžovatel opakovaně námitku podjatosti, jež byla shledána nedůvodnou. Návrhy soud v lednu 2007 zamítl, což krajský soud v červnu 2007 potvrdil.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tuto část stížnosti Soud prohlásil za nepřijatelnou pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, a sice ústavní stížnosti, pokud jde o spravedlivost řízení, a žádosti o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu novelizovaného zákona č. 82/1998 Sb., pokud jde o délku řízení.
Jádrem stížnosti nicméně bylo tvrzené porušení stěžovatelova práva na rodinný život ve smyslu článku 8 Úmluvy. Stěžovatel kritizoval, že navzdory uznání toho, že styk byl v zájmu mladší dcery, nereagoval okresní soud na jeho žádosti o výkon rozhodnutí.
Vláda i zde vznesla námitku nevyčerpání prostředků nápravy, konkrétně žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou liknavostí soudů podle novelizovaného zákona č. 82/1998 Sb. Soud ji však zamítl s tím, že nepředložila žádné nové skutečnosti, které by měly vést ke změně jeho právního názoru obsaženého v rozsudku Zavřel proti České republice (č. 14044/05, rozsudek ze dne 18. ledna 2007).
Při analýze opodstatněnosti této části stížnosti Soud uvedl, že stěžovatel pobýval dlouhou dobu v Africe a že se v tomto období styky realizovaly zpravidla po vzájemné dohodě a odchylně od původní úpravy obsažené v rozsudku o rozvodu. Soudům sice trvalo poměrně dlouho, než pravomocně rozhodly o návrzích na výkon rozhodnutí, ale to nemohlo mít na situaci velký vliv. Navíc opatrovník zjistil různé faktory, které hladké realizaci styku bránily. V roce 2005 bylo mladší dceři již 16 let a stěžovatel se vůči ní nechoval vždy vhodně a empaticky, když ji během víkendového pobytu v prosinci 2005 nechtěl pustit domů a hrozil, že ji odveze do zahraničí.
K porušení pozitivních povinností vyplývajících pro vnitrostátní orgány ze článku 8 Úmluvy tudíž nedošlo a tato část stížnosti je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel konečně také poukazoval na svoji diskriminaci (článek 14 Úmluvy) či na absenci vnitrostátního prostředku nápravy nepřiměřené délky řízení (článek 13 Úmluvy). Tyto části stížnosti Soud označil za zjevně neopodstatněné.
Full & Egal Universal Law Academy