© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 17. září 2013 ve věci č. 11179/06 – Morawetz proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že stížnost na dopady regulace nájemních vztahů na poli článku 1 Protokolu č. 1 a článků 13 a 14 Úmluvy je nepřijatelná pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Skutkové okolnosti
Stěžovatel byl kanadským občanem, zemřel v roce 2007 a jeho dědici projevili přání v řízení o stížnosti pokračovat. V roce 1998 stěžovatel zdědil nájemní dům v Praze-Holešovicích, v němž se nacházelo patnáct bytů podléhajících regulaci nájemného. Skutečně hrazené nájemné v letech 2002 až 2005 včetně odpovídalo zhruba desetině běžného tržního nájemného.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud se zabýval jen námitkou vlády o nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy. Stěžovatel mohl zejména podat žalobu na zvýšení nájemného proti nájemci, která by představovala preventivní prostředek nápravy, a žalobu na náhradu škody proti státu, která by představovala prostředek kompenzační povahy. Stěžovatel také mohl v občanskoprávním řízení týkajícím se souhlasu s ukončením nájmu napadnout nemožnost jednostranně nájemní smlouvu ukončit a dědění nájemních práv u Ústavního soudu.
Soud k tomu podotkl, že stěžovatel není schopen odkázat na ustálenou judikaturu v době podání své stížnosti, která by ho zprošťovala povinnosti využít některý z navržených prostředků nápravy, včetně ústavní stížnosti. Ačkoli v judikatuře Ústavního soudu existovaly určité rozpory a ne každá stížnost pronajímatele byla úspěšná, v naprosté většině případů rozhodoval Ústavní soud ve prospěch pronajímatelů. Soud poznamenává, že z hlediska pravidla vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy je relevantní, že prostředek nápravy skýtá rozumnou naději na úspěch, nikoli absolutní jistotu úspěchu, a odkázal na své dřívější rozhodnutí o podobných stížnostech (Vomočil a Art 38, a. s., proti České republice, č. 38817/04 a 1458/07, rozhodnutí ze dne 5. března 2013).
Stěžovatel tedy mohl využít různých řízení a nakonec se obrátit na Ústavní soud, přičemž tyto postupy nabízely rozumnou naději na vyřešení jeho námitek. Těchto možností však nevyužil. Proto je třeba stížnost odmítnout pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy