© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 6. září 2011 ve věci č. 48058/09 – Müller proti České republice
Senát páté sekce Soudu jednomyslně odmítl stížnost, v níž bylo v souvislosti s předáním odsouzeného k výkonu trestu do České republiky namítáno porušení zásady zákonnosti trestů.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl v dubnu 1988 odsouzen soudem v Mnichově na doživotí pro napomáhání trestnému činu vraždy, zatímco spolupachatel, který vraždu spáchal, byl v České republice odsouzen na třináct a půl roku. Stěžovatel původně vykonával trest v Bavorsku. Byl oprávněn požádat o podmíněné propuštění po patnácti letech. V roce 1998 byl formálně vyhoštěn. V listopadu 2007 požádalo bavorské ministerstvo spravedlnosti Českou republiku o převzetí výkonu trestu stěžovatele; ten nesouhlasil, české ministerstvo však ano. V srpnu 2008 rozhodl Krajský soud v Praze o uznání rozsudku a o přeměnu uloženého trestu na trest odnětí svobody v délce patnácti roků s tím, že možnost nápravy stěžovatele coby pachatele není obzvláště ztížena. Vrchní soud v Praze však k odvolání státního zástupce v říjnu 2008 rozhodl, že doživotní trest nebude změněn, protože české předpisy připouštějí uložení takového trestu za vraždu.
Stěžovatel byl v dubnu 2009 převezen do České republiky. Krajský soud rozhodl o jeho zařazení do věznice s ostrahou s ohledem na pravidlo, podle něhož nesmí být převzetím výkonu trestu postavení odsouzeného zhoršeno. Stěžovatel se odvolal a poukazoval na ztížené podmínky v českém vězení oproti vězení v Německu. Vrchní soud však v září 2009 rozhodl, že výhody výkonu trestu v domovské zemi převažují. Stěžovateli následně nevyhověl ani Ústavní soud.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel se zejména dovolával nedostatku právní jistoty, neboť byl nakonec odsouzen k výkonu trestu, který český právní řád nestanoví, a podmínky výkonu trestu doživotně odsouzených jsou těžší v České republice než v Německu, zejména pokud jde o možnost podmíněného propuštění. Navíc byl Dodatkový protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob sjednán až po skutcích, za které byl odsouzen. Tvrdil, že došlo k porušení článku 7 Úmluvy, který zakotvuje zásadu zákonnosti trestů.
Soud se zabýval otázkou, zda se uvedené ustanovení na daný případ vztahuje. Připomenul rozdíl mezi opatřením, které je trestem ve své podstatě, a opatřením, které se týká realizace uloženého trestu. Vzhledem k tomu, že české soudy pouze uznaly rozsudek, který byl nad stěžovatelem vydán v Německu, a použily zmíněný protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob, který obsahuje spíše pravidla týkající se realizace trestu, nešlo o retroaktivní změnu trestního práva hmotného. Stěžovatel dále v podstatě kritizuje fakt, že výkon trestu v České republice je těžší než v Německu, kde byl odsouzen; nejde tu však o změnu samotného trestu, který zůstává tentýž.
Stížnost je proto neslučitelná s Úmluvou ratione materiae.
Full & Egal Universal Law Academy