© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 28. února 2017 ve věci č. 23707/15 – Muzamba Oyaw proti Belgii
Senát druhé sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru o zjevné neopodstatněnosti stěžovatelových námitek, že jeho zajištěním za účelem vyhoštění v okamžiku, kdy jeho partnerka byla v sedmém měsíci rizikového těhotenství, došlo k porušení článků 5 a 8 Úmluvy chránících právo na svobodu a právo na respektování rodinného života.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel, státní příslušník Demokratické republiky Kongo, přicestoval do Belgie v roce 2010 ve věku 18 let a požádal zde o azyl a o povolení k pobytu jakožto partner belgické státní příslušnice. Obě žádosti byly zamítnuty a stěžovateli bylo opakovaně nařízeno opustit území Belgie. Stěžovatel se se svou partnerkou počátkem roku 2014 rozešel a začal žít s jinou ženou, též belgickou státní příslušnicí, avšak o nové povolení k pobytu nepožádal.
V srpnu 2014 byl stěžovatel zadržen, bylo rozhodnuto o jeho vyhoštění na dobu dvou let a o jeho zajištění za účelem realizace vyhoštění. Správní orgán rozhodnutí o zajištění odůvodnil tím, že stěžovatel nemá platný doklad totožnosti, proto nemůže být vyhoštěn okamžitě a je nutné mu vystavit nový doklad, a tím, že v minulosti několikrát nerespektoval rozhodnutí o vyhoštění.
Stěžovatel podal proti rozhodnutí o zajištění žalobu, v níž především uváděl, že jeho stávající partnerka je v sedmém měsíci těhotenství, které je rizikové, a je ve špatném psychickém stavu a potřebuje, aby s ní byl. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že i kdyby měl existenci rodinného života mezi stěžovatelem a jeho tvrzenou partnerkou za prokázanou, je zajištění stěžovatele nezbytné, jelikož existují závažné důvody se domnívat, že stěžovatel nebude respektovat rozhodnutí o vyhoštění. V minulosti již tak několikrát učinil a během jednání vyjádřil přání zůstat v Belgii. Urychlené vyhoštění stěžovatele tedy nemůže být zajištěno jinak.
V říjnu 2014 správní orgán rozhodl o prodloužení zajištění o další dva měsíce, když shledal, že kroky směřující k vyhoštění jsou činěny s požadovanou péčí, stěžovateli již byly obstarány cestovní doklady, stěžovatel byl vyslechnut a lze se tedy rozumně domnívat, že vyhoštění bude realizováno v přiměřené lhůtě. Počátkem listopadu 2014 soud prvního stupně zamítl stěžovatelovu žádost o propuštění.
V polovině listopadu, v den porodu jeho partnerky, byl stěžovatel propuštěn. Stěžovatel byl zapsán na základě společného prohlášení rodičů jako otec dítěte do jeho rodného listu. Následně podal žádost o povolení k pobytu z titulu otce nezletilého dítěte belgické státní příslušnosti, která byla zamítnuta s tím, že stěžovatel byl na dobu dvou let vyhoštěn z území Belgie. V době rozhodnutí Soudu nebylo ve věci vydáno konečné rozhodnutí.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
A.K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy
Stěžovatel předně namítal, že zajištění porušilo jeho právo na svobodu zakotvené v článku 5 Úmluvy.
Soud připomněl, že čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy vyžaduje toliko, aby řízení o vyhoštění bylo v běhu a bylo vedeno s náležitou pečlivostí, a není nutné, aby bylo zbavení svobody nezbytné. Nezbytnost zbavení svobody však může vyžadovat vnitrostátní právo, s nímž musí být dle článku 5 Úmluvy každé zbavení svobody v souladu. Výklad vnitrostátního práva nicméně náleží především vnitrostátním soudům a úkolem Soudu je toliko ověřit, zda jejích výklad nebyl svévolný či zjevně nerozumný.
V projednávané věci stěžovatel správnímu orgánu v okamžiku zajištění nesdělil informace o své rodinné situaci, proto mu nelze vyčítat, že ji ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil. Soudy se již rodinnou situací stěžovatele zabývaly a dle Soudu přistoupily k dostatečnému zhodnocení nebytnosti stěžovatelova zbavení svobody – odvolací soud výslovně uvedl, že jakákoli alternativa k zajištění by byla neúčinná, jelikož stěžovatel v minulosti opakovaně nerespektoval rozhodnutí o vyhoštění a během jednání vyjádřil přání zůstat v Belgii a nevrátit se do Konga. Rozhodnutí o prodloužení zajištění bylo dle Soudu též v souladu s článkem 5 Úmluvy, jelikož bylo doloženo, že řízení o vyhoštění probíhalo s náležitou pečlivostí a bylo pravděpodobné, že k realizaci vyhoštění dojde v přiměřené době. Celková délka zajištění 2 měsíce a 19 dní dle Soudu není nepřiměřená a je výrazně kratší, než je dle vnitrostátního práva nejdelší přípustná doba.
Soud proto dospěl k závěru, že námitka porušení článku 5 Úmluvy je zjevně neopodstatněná.
B.K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel dále namítal, že jeho zajištění představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života chráněného článkem 8 Úmluvy.
Soud úvodem konstatoval, že vnitrostátní orgány tím, že stěžovatele propustily v den porodu jeho partnerky, implicitně uznaly, že mezi nimi existoval rodinný život. Dle Soudu je tedy článek 8 Úmluvy na projednávanou věc použitelný. Zajištění, které znamenalo odloučení stěžovatele od jeho partnerky, představovalo zásah do jeho rodinného života. Mělo zákonný základ a sledovalo legitimní cíl ochrany veřejného pořádku.
Ohledně přiměřenosti zajištění Soud uvedl, že vnitrostátní orgány mohly mít rozumně za to, že u stěžovatele existuje riziko, že se bude vyhýbat rozhodnutí o vyhoštění, a proto jeho zajištění odpovídá naléhavé společenské potřebě. Z jejich rozhodnutí se podává, že se zabývaly možností nahradit zajištění alternativním opatřením. Soud dále vyzdvihl, že stěžovatel se svou partnerkou navázal a rozvinul vztah v době, kdy věděl, že s ohledem na jeho právní postavení je možnost rozvoje jejich rodinného života v Belgii velmi nejistá a křehká. Vnitrostátní orgány se dle Soudu podrobně zabývaly rodinnou situací stěžovatele a upozornily především na to, že stěžovatel neučinil žádný krok, aby svůj pobyt v Belgii po navázání vztahu se svojí partnerkou zlegalizoval, nedoložil dostatečně její tvrzený špatný psychický stav a ani neprokázal, že by se jejich rodinný život nemohl rozvíjet jinde než v Belgii. Dle Soudu jejich závěry nelze považovat za svévolné či zjevně nerozumné. Stěžovatel navíc v zařízení pro zajištění cizinců měl k dispozici lékařskou péči a mohl se svou partnerkou udržovat kontakt. Celková doba zajištění nebyla dle Soudu nepřiměřená a stěžovatel byl propuštěn v den porodu jeho partnerky.
S ohledem na souhrn těchto skutečností Soud učinil závěr, že rozhodnutí vnitrostátních orgánů nenarušila spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými protichůdnými zájmy a že stěžovatelovu námitku porušení práva na respektování rodinného života je třeba odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy