© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 19. února 2013 ve věci č. 40397/12 – Neij a Sunde Kolmisoppi proti Švédsku
Senát páté sekce Soudu rozhodl o nepřijatelnosti stížnosti, kterou se stěžovatelé domáhali určení, že jejich odsouzení a platební příkaz k náhradě škody za provozování webových stránek určených ke sdílení hudby, filmů a počítačových her byly v rozporu s článkem 10 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
První stěžovatel Fredrik Neij byl švédský občan, druhý stěžovatel Peter Sunde Kolmisoppi byl finský občan. Stěžovatelé byli v letech 2005 a 2006 zapojeni do různých aktivit týkajících se provozování jedné z největších internetových služeb na sdílení souborů, webové stránky The Pirate Bay (TPB), kterou založili. Služby TPB umožňovaly uživatelům kontaktovat se navzájem prostřednictvím torrent souborů a vyměňovat si digitální informace sdílením souborů mimo počítače TPB. V roce 2008 byli stěžovatelé a další osoby obviněni ze spolupachatelství spáchání trestných činů porušujících autorský zákon s odůvodněním, že podporovali porušování autorských práv v oblasti hudby, filmu a počítačových her. Stěžovatelé byli shledáni vinnými v řízení před dvěma instancemi, Nejvyšší soud se odmítl jejich stížností zabývat. První stěžovatel byl odsouzen k deseti měsícům odnětí svobody a druhý stěžovatel k osmi měsícům, společně byli shledáni odpovědnými za škodu přibližně 5 milionů eur.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatelé tvrdili, že jejich právo na získávání a šíření informací zakotvené v článku 10 Úmluvy bylo porušeno. Článek 10 podle nich zahrnuje právo na zprovoznění služby k přenosu nechráněného materiálu mezi uživateli. Takováto služba může být využívána k legálním i nelegálním účelům, aniž by byli její provozovatelé trestně odpovědní za činy uživatelů.
Podle Soudu stěžovatelé zprovoznili systém pro získávání a šíření informací ve smyslu článku 10, a jejich jednání tak požívalo ochrany tohoto ustanovení. Trestní odsouzení proto zasáhlo do jejich práva na svobodu projevu. Protože byli odsouzeni na základě trestního a autorského zákona, byl tento zásah v souladu se zákonem. Sledoval legitimní cíl ochrany práv jiných (autorské právo) a předcházení zločinnosti.
Pokud jde o to, zda byl zásah nezbytný v demokratické společnosti, Soud posuzoval na jedné straně zájem stěžovatelů umožnit sdílení informací a na straně druhé zájem na ochraně práv držitelů autorských práv. Pokud se jedná o váhu zájmu držitelů autorských práv, je nutné zdůraznit, že duševní vlastnictví se těší ochraně podle článku 1 Protokolu č. 1. Vzhledem k tomu, že stát musel vyvážit dva soupeřící zájmy, kterým byla udělena ochrana podle Úmluvy, požíval široký prostor pro uvážení. Toto uvážení bylo v projednávané věci zvlášť široké, protože druhu dokumentů, ve vztahu ke kterým byli stěžovatelé odsouzeni, nebyla udělena stejná úroveň ochrany jako ta, která je udělována politickému vyjádření a diskusi.
Protože měly švédské orgány povinnost chránit vlastnická práva žalobců ve smyslu autorského zákona a Úmluvy, existovaly významné důvody pro omezení svobody projevu stěžovatelů. Švédské soudy relevantně a dostatečně odůvodnily trestnost konání stěžovatelů v rámci komerčně provozované TPB. Konečně trest zbavení svobody a náhrada škody nemohou být považovány za nepřiměřené zejména z hlediska nezájmu stěžovatelů přijmout opatření k odstranění sporných souborů, ačkoliv k tomu byli vyzváni.
Soud uzavřel, že s ohledem na konkrétní povahu sdílených informací a uvedené závažné důvody, byl zásah do svobody projevu stěžovatelů nezbytný v demokratické společnosti. Soud proto odmítl stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Full & Egal Universal Law Academy