© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 9. listopadu 2004 ve věci č. 72058/01 – Němcová a ostatní proti České republice
Senát druhé sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost na údajné porušení práva na pokojné užívání majetku a práva na spravedlivý proces v restitučním řízení, které nevedlo k uspokojení nároků skupiny stěžovatelů.
(i) Okolnosti případu
V roce 1961 byly první stěžovatelce a jejím rodičům na základě trestního rozsudku konfiskovány ilegálně přechovávané zlaté mince. Trestní rozsudek byl v roce 1990 zrušen na základě stížnosti pro porušení zákona. V roce 1991 se stěžovatelka a její otec začali domáhat po Státní bance československé vydání mincí, jejichž seznam i ocenění z roku 1961 předložili.
V roce 1992 podali k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu na základě zákona o mimosoudních rehabilitacích. Soud prvního stupně však žalobu po rozsáhlém dokazování zamítl s tím, že sice stěžovatelé (druhý a třetí stěžovatel jsou vnuky otce stěžovatelky) jsou oprávněnými osobami, ale mince coby věci určené druhově nelze vydat, neboť je stěžovatelé nebyli schopni individuálně ztotožnit.
K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze v roce 1996 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; připustil však proti svému rozsudku dovolání. Nejvyšší soud v roce 1999 dovolání zamítl, potvrdil právní názor soudů nižších stupňů a ani ústavní stížnost na jejich verdiktu nic nezměnila.
(ii). Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelé poukazovali na porušení jednak svých práv k majetku (článek 1 Protokolu č. 1), jednak svého práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
a) Tvrzené porušení majetkových práv
Stěžovatelé zejména namítali, že mince jsou věcmi zaměnitelnými, z čehož vyplývá, že není důvodu pro nevydání jiných podobných mincí.
Soud s odkazem na věc Kopecký proti Slovensku (č. 44912/98, rozsudek velkého senátu ze dne 28. září 2004), kde byl řešen podobný problém, konstatoval, že se stěžovatelé domáhali uznání majetkového práva, vlastníky však v době podání žaloby nebyli. Pokud jde o možnou existenci majetkové pohledávky, Soud zopakoval, že jeho primárním úkolem není vykládat a uplatňovat vnitrostátní právo a odhalovat skutkové a právní omyly, jichž se domácí soudy mohly dopustit. Podle jeho názoru není na rozhodnutích českých soudů nic svévolného. Stěžovatelé v době podání žaloby disponovali nanejvýše podmíněnou majetkovou pohledávkou a v soudním řízení se zjistilo, že zákonné restituční podmínky naplněny nebyly.
Proto stěžovatelům nepatřil majetek ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 a jejich stížnost na tomto poli je třeba označit za neslučitelnou s Úmluvou ratione materiae.
b) Tvrzené porušení práva na spravedlivý proces
Soud zde poznamenal, že stěžovatelé námitku podjatosti českých soudů již nezopakovali ve formuláři své stížnosti a že ji navíc podle všeho nevznesli ve své ústavní stížnosti. Tato část stížnosti tudíž musela být odmítnuta pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Full & Egal Universal Law Academy