© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 24. září 2013 ve věci č. 68198/10 – Nespala proti České republice
Výbor páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že stížnost advokáta na nepřiznání náhrady nákladů řízení jeho klientům nepředstavuje porušení práva nebýt podroben nuceným pracím (článek 4 Úmluvy), práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy) nebo práva pokojně užívat majetek (článek 1 Protokolu č. 1).
(i) Skutkové okolnosti
Stěžovatel, který vykonává advokacii, zastupoval tři různé klienty v občanskoprávních sporech. S ohledem na jejich finanční situaci souhlasil s tím, že jeho odměna bude odpovídat částce přiznané jeho klientům v případě úspěšného skončení sporu.
V prvním řízení Městský soud v Praze žalobu proti stěžovatelovu klientovi zamítl, avšak rozhodl nepřiznat mu žádnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně s ohledem na prokázané protiprávní jednání žalovaného klienta. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudek v listopadu 2009 potvrdil, třebaže odvolateli přiznal náhradu nákladů řízení před soudem druhého stupně, včetně nákladů na právní zastoupení ve výši přes 155 tis. Kč. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí pro zjevnou neopodstatněnost v srpnu 2010.
Ve druhém řízení sice Okresní soud Praha-východ vyhověl žalobě stěžovatelova klienta a přiznal mu náhradu nákladů řízení, avšak v únoru 2010 rozhodl Krajský soud v Praze o nepřiznání této náhrady pro dobrou víru žalovaného, který nebyl odpovědný za neplatnost smlouvy, jež byla základem pro vyhovění žalobě. Ústavní stížnost byla v únoru 2013 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
Ve třetím řízení žalobce vzal zpět žalobu proti stěžovatelovu klientovi. Obvodní soud pro Prahu 2 v říjnu 2009 rozhodl nepřiznat žalovanému žádnou náhradu nákladů s tím, že si žalovaný, který byl sám advokátem, najal stěžovatele až po oznámení o zpětvzetí žaloby, aby vymohl náklady. Toto rozhodnutí odvolací soud potvrdil v červnu 2010.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel tvrdil, že v důsledku nepřiznání náhrady nákladů řízení jeho klientům byl v rozporu s čl. 4 odst. 2 Úmluvy podroben nucené práci, rozhodnutí soudů byla svévolná, a tudíž v rozporu s článkem 6 Úmluvy, a že došlo také k porušení článku 1 Protokolu č. 1, neboť nebylo uspokojeno legitimní očekávání náhrady ze strany jeho klientů.
Soud ohledně první a poslední námitky poznamenal, že vzniklá situace byla přímým důsledkem stěžovatelovy svobodně uzavřené dohody s klienty, a proto k porušení dovolávaných ustanovení nedošlo.
Ke druhé námitce Soud podotkl, že stěžovatel nemůže namítat porušení práva na spravedlivý proces, ježto sám nebyl účastníkem řízení, a že stejně chybí náznak zjevné svévole, protiprávnosti nebo jiné nesprávnosti rozhodnutí o nákladech. Stížnost je tudíž zjevně neopodstatněná a musí být odmítnuta.
Full & Egal Universal Law Academy