© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 8. července 2003 ve věci č. 43791/98 – Novák proti České republice
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou stížnost, ve které stěžovatel namítal porušení svého práva na obhajobu a zásady presumpce neviny. Porušení stěžovatel spatřoval zejména ve skutečnosti, že vnitrostátní soudy odmítly výslech svědků a další návrhy stěžovatele na provedení důkazů v rozporu s čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy. Stěžovatel dále namítal, že soudy porušily zásadu presumpce neviny ve smyslu čl. 6 odst. 2 Úmluvy tím, že při stanovení trestu vzaly v úvahu další trestní řízení týkající se stěžovatelových útěků z vězeňského zařízení, aniž by řízení v této věci bylo skončené.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl v mediálně známém procesu v roce 1996 odsouzen pro trestný čin vraždy a další trestné činy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 23 let. Vraždy se měl stěžovatel dopustit tím, že do osobního vozidla nainstaloval nálož plastické trhaviny, jejíž výbuch inicioval v době, kdy se ve vozidle nacházeli dva lidé. Vnitrostátním soudům ovšem chyběl přímý důkaz o odpovědnosti stěžovatele a některé skutečnosti, například jakým způsobem si měl stěžovatel trhavinu opatřit a jak se dostala do automobilu, se nepodařilo objasnit. I přesto soud především na základě svědecké výpovědi spoluobžalovaného dospěl k závěru, že stěžovatel trestný čin spáchal. Stěžovatel vznesl celou řadu námitek proti průběhu trestního řízení. Tvrdil, že státnímu zástupci bylo vyhověno ve všech návrzích na provedení důkazů, naopak návrhy obhajoby na výslech svědků a provedení dalších důkazů byly odmítnuty. Stěžovatel rovněž namítal, že někteří svědci, kteří v přípravném řízení vypovídali pod pravými jmény, vypovídali před soudem prvního stupně pod jmény změněnými a výslech spoluobžalovaného se uskutečnil bez jeho přítomnosti. Samotná právní úprava trestního řízení v trestním řádu před účinností velké novely č. 265/2001 Sb. byla podle něho v rozporu s článkem 6 Úmluvy, a neumožňovala tudíž spravedlivý průběh procesu. Stěžovatel rozsudek o vině neúspěšně napadl odvoláním i ústavní stížností.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy
Soud připomněl, že mu nepřísluší zabývat se nedostatky nebo chybami v právních a skutkových zjištěních, kterých se měly dopustit vnitrostátní orgány; úlohou Soudu je pouze zkoumat, zda dané řízení jako celek, tedy včetně způsobu provádění důkazů, bylo spravedlivé ve smyslu článku 6 Úmluvy. Soud shledal, že vnitrostátní soud případ rozhodl na základě důkazů, které byly z větší části navrženy obžalobou, stěžovatel ovšem nebyl zbaven možnosti se k těmto důkazům vyjádřit. Rovněž i nepřítomnost obžalovaného při výslechu svědka může být slučitelná s Úmluvou, a to za podmínky přítomnosti advokáta obžalovaného. V konkrétním případě stěžovatel nepřítomnost svého advokáta při výslechu nenamítal. Ke stavu procesních předpisů před zmiňovanou novelou se Soud vyjádřil ve smyslu, že tato úprava nikdy nebyla předmětem řízení před Soudem a tedy nelze dojít k závěru, že jako taková nevyhovovala požadavkům Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy
Pokud jde o respektování zásady presumpce neviny, Soud přijal argument vlády, že soudy braly v úvahu stěžovatelovy útěky z vězeňského zařízení pouze pro účely zhodnocení perspektivy jeho resocializace v rámci ukládání trestu. Tento postup dle Soudu nelze ztotožňovat s konstatováním spáchání trestného činu v souvislosti s útěky, které bylo předmětem samostatného řízení.
Soud tudíž prohlásil stížnost většinou hlasů za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy