© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2003 ve věci č. 56525/00 – Novák proti České republice
Stěžovatel před Soudem namítal porušení svého práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a práva na ochranu soukromého života (článek 8 Úmluvy), k němuž mělo dojít v souvislosti se zveřejněním článku v časopise Respekt obsahujícím údajně kompromitující informace o stěžovateli. Senát druhé sekce Soudu prohlásil stížnost jednomyslně za nepřijatelnou.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel ing. Libor Novák (nar. 1958) byl v letech 1992-1996 poslancem Parlamentu zvoleným za Občanskou demokratickou stranu. Dne 3. března 1997 týdeník Respekt uveřejnil článek obsahující kompromitující informace, podle kterých se měl stěžovatel snažit ovlivnit výběrové řízení na místo policejního ředitele v Trutnově a jako protislužbu žádat na řediteli hotelu A. v Trutnově zajištění vlastní budoucnosti.
Podkladem k těmto informacím se stal záznam telefonického rozhovoru stěžovatele s ředitelem výše uvedeného hotelu, který byl pořízen policejními orgány v souvislosti s vyšetřováním obchodování s drogami, k němuž mělo v uvedeném hotelu docházet.
Stěžovatel podal na vydavatele týdeníku žalobu na ochranu osobnosti, ve které tvrdil, že uveřejnění článku a jeho další rozšiřování poškodilo jeho pověst, domáhal se uveřejnění omluvy a zaplacení finančního zadostiučinění. Městský soud v Praze žalobu zamítl, neboť podle jeho názoru tvrzení v článku obsažená byla buď pravdivá, nebo nemohla zasáhnout do osobnostních práv stěžovatele. Stěžovatel navíc nepopřel autenticitu informací uvedených v napadeném článku. V rámci tohoto řízení ani nijak nenapadal skutečnost, že tisk měl k dispozici nahrávku telefonického rozhovoru pořízeného policejními orgány v souvislosti s vyšetřování trestné činnosti netýkající se stěžovatele.
Stěžovatel se proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolal. Vrchní soud v Praze nicméně rozhodnutí městského soudu potvrdil. Stěžovatel neuspěl ani u Ústavního soudu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal, že vnitrostátní soudy porušily jeho právo na ochranu soukromého života tím, že poskytly ochranu nezákonnému shromažďování informací a jejich medializaci v tisku, aniž by byl v řízení proveden důkaz přehráním nahrávek inkriminovaného telefonického rozhovoru a aniž by mu bylo umožněno se s obsahem těchto nahrávek seznámit.
Soud v prvé řadě konstatoval, že stěžovatel nijak nespecifikoval, v čem podle jeho názoru spočívá porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy, a rozhodl se proto celý případ posuzovat pouze na poli článku 8 Úmluvy.
Soud shledal, že zveřejnění článku uvádějícího citlivé informace se v daném případě vymklo kontrole státních orgánů. Soud v této souvislosti připomněl pozitivní závazky vyplývající z povinnosti chránit práva, k jejichž porušení může dojít ze strany jednotlivců. Jestliže zveřejnění určitých informací v médiích může zasáhnout do soukromého života stěžovatele, je nezbytné, aby stát našel rozumnou rovnováhu mezi právem na ochranu soukromého života podle článku 8 Úmluvy a svobodou projevu zaručenou v článku 10 Úmluvy.
Soud shledal, že v tomto konkrétním případě se vnitrostátním soudům podařilo takovou rovnováhu nalézt. V této souvislosti přihlédl ke skutečnosti, že časopisecký článek se týkal věci veřejného zájmu. Připomněl také, že stěžovatel v řízení na ochranu osobnosti nijak nenapadal samotnou skutečnost, že jeho telefonický rozhovor byl odposloucháván, a nebylo proto na místě zabývat se otázkou, zdali tento postup byl porušením jeho práva zaručeného v článku 8 Úmluvy.
Soud proto stížnost prohlásil za zjevně neopodstatněnou.
Full & Egal Universal Law Academy