© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 5. července 2018 ve věci č. 19782/13 – INVEST KAPA, a. s. proti České republice
Výbor první sekce Soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou stížnost, v níž stěžovatelka namítala porušení svého práva na ochranu majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, k němuž mělo dojít v důsledku zajištění akcií pro účely trestního řízení po dobu více než třinácti let.
I.Skutkové okolnosti
V rámci trestního řízení vydal policejní orgán usnesení o zajištění zaknihovaných akcií společnosti Léčebné lázně Jáchymov v hodnotě téměř 30 milionů korun ve vlastnictví stěžovatelky. Té bylo konkrétně zakázáno předmětné akcie zcizit nebo zastavit. Důvodem bylo podezření, že akcie představují výnos z trestné činnosti kladené za vinu ovládajícím osobám. Stěžovatelka se proti zajištění akcií marně bránila u Vrchního soudu v Praze i Ústavního soudu. Později obdobnou cestou navrhla zrušení sporného zajištění s ohledem na to, že v té době trvalo již sedm let a trestní řízení se stále nacházelo ve stádiu přípravného řízení. Oba uvedené soudy však shledaly, že délka řízení byla vzhledem k mimořádné složitosti věci odůvodněná.
V mezidobí byla proti ovládajícím osobám podána obžaloba pro spáchání trestného činu podvodu. Věc však byla později státnímu zastupitelství vrácena k došetření. Do probíhajícího trestního řízení nakonec zasáhla amnestie prezidenta republiky z roku 2013. Krajskému soudu tak nezbylo, než předmětné trestní řízení zastavit. Správce konkursní podstaty se posléze společně se stěžovatelkou neúspěšně domáhali zrušení zajištění akcií před soudy na třech stupních soudní soustavy. O návrhu vrchního státního zastupitelství na zabrání předmětných akcií nebylo v době rozhodování Soudu s konečnou platností rozhodnuto.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelka v řízení před Soudem tvrdila, že nepřiměřená délka trestního řízení vedla k dlouhodobému omezení jejího majetku, a tedy i k porušení jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a práva na pokojné užívání majetku zaručeného v článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
Soud měl za to, že námitku stěžovatelky je třeba posuzovat výlučně pod zorným úhlem druhého z těchto ustanovení. V tomto ohledu Soud nejdříve připomněl, že se touto námitku již zabýval ve skutkově obdobné věci Forminster Enterprises Limited proti České republice (č. 38238/04, rozsudek ze dne 9. října 2008, § 63), v níž shledal, že zajištění akcií pro účely trestního řízení nelze považovat za zbavení majetku, nýbrž za úpravu jeho užívání. Proto je třeba věc stěžovatelky posuzovat ve světle požadavků plynoucích z druhého odstavce článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
Pokud jde o zákonnost zásahu, sporné zajištění akcií výslovně umožňovalo ustanovení § 79a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, v tehdy platném znění. Stěžovatelka tak mohla předvídat eventualitu, že její akcie budou v souvislosti s probíhajícím trestním řízením zajištěny a odňaty. Zároveň měla přiměřenou možnost zajištění akcií účinně napadnout, což dokládá skutečnost, že se její námitkou opakovaně zabývaly soudy na několika stupních soudní soustavy. Soud proto dospěl k závěru, že namítaný zásah splňoval podmínku zákonnosti.
Zajištění akcií nadto sledovalo legitimní cíl v podobě ochrany obecného zájmu společnosti na účinném potírání závažné trestné činnosti.
K otázce přiměřenosti zásahu Soud připomněl, že při svém rozhodování musí vzít v úvahu význam sledovaného cíle na straně jedné a na straně druhé břemeno uvalené na stěžovatelku v důsledku zajištění jejího majetku, včetně povahy zásahu, jejího chování a postupu státních orgánů. Soud vyzdvihl, že stěžovatelka neprokázala, jak byla její podnikatelská činnost sporným opatřením nepříznivě dotčena. Dle obsahu rozhodnutí o zajištění akcií totiž nebyla stěžovatelka jakkoli omezena v užívání ostatních práv, která jsou s vlastnictvím těchto cenných papírů spojena, jako je právo hlasovat na valné hromadě nebo právo na výplatu dividend. K zajištění akcií dále došlo v souvislosti s vyšetřováním rozsáhlé a složité hospodářské trestné činnosti, jíž měla být způsobena škoda v řádu desítek milionů eur, kterou mělo utrpět přibližně deset tisíc osob. Orgány činné v trestním řízení přitom nebyly v žádném stádiu řízení nečinné, čímž by zásadním způsobem přispěly k jeho celkové délce. Stěžovatelka měla také vůči zásahu k dispozici účinné procesní prostředky ochrany, což dokládá nejlépe skutečnost, že zákonnost a přiměřenost zmíněného opatření byly pečlivě přezkoumány soudy na několika stupních soudní soustavy. Právě v tom Soud spatřoval podstatný rozdíl oproti skutkovým okolnostem v jiných věcech, kde shledal porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě (srov. zejména Ünsped Paket Servisi SaN. Ve TiC. A.Ş. proti Bulharsku, č. 3503/08, rozsudek ze dne 13. října 2015, § 47; Denisova a Moiseyeva proti Rusku, č. 16903/03, rozsudek ze dne 1. dubna 2010, § 64, kde stěžovatelé neměly přístup k účinnému prostředku nápravy; nebo Rummi proti Estonsku, č. 63362/09, rozsudek ze dne 15. ledna 2015, § 108, kde Soud kritizoval absenci důvodů pro zajištění).
Na závěr Soud uvedl, že i když počáteční podezření z trestné činnosti obecně nemůže odůvodnit časově neomezený zásah do vlastnického práva stěžovatelky (Benet Czech, spol. s.r.o. proti České republice, č. 31555/05, rozsudek ze dne 21. října 2010, § 42), nízká intenzita zásahu, mimořádná složitost daného vyšetřování a důkladný přezkum zákonnosti a přiměřenosti napadeného opatření, jakož i důležitost sledovaného zájmu ho vedou k závěru, že se českým orgánům v projednávané věci podařilo nastolit spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem společnosti a stěžovatelčiným právem na ochranu majetku, jelikož na ni nebylo uvaleno zjevně nepřiměřené břemeno. Stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Full & Egal Universal Law Academy