© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozhodnutí ze dne 7. února 2017 ve věci č. 74742/14 – Pihl proti Švédsku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně odmítl pro zjevnou neopodstatněnost stížnost, v níž stěžovatel namítal, že v rozporu s jeho právem na respektování soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy nebyla nevládní organizace provozující internetový blog shledána odpovědnou za komentáře čtenářů zasahující do jeho pověsti, které se na blogu objevily.
I.Skutkové okolnosti
V září 2011 byl stěžovatel na blogu provozovaném malou nevládní organizací (dále též „provozovatel webových stránek“ nebo „provozovatel“) uveřejněn článek, v němž byl stěžovatel nařčen ze zapojení do aktivit nacistické strany. Následně neznámý autor v komentáři k tomuto článku na konto stěžovatele uvedl, že je „závislej na hašiši“. Stěžovatel se v komentáři ohradil, že tyto informace jsou nepravdivé, načež nevládní organizace provozující blog odstranila jak článek, tak komentář a na blogu uveřejnila omluvu.
Stěžovatel podal občanskoprávní žalobu na zmiňovanou nevládní organizaci mimo jiné s tím, že měla komentář odstranit rychleji. Žalobě prvoinstanční soud nevyhověl a uvedl, že ač se jednalo o pomluvu, právní řád nestanoví odpovědnost žalované nevládní organizace za tento typ komentářů čtenářů blogu. To potvrdil i odvolací soud. Zamítnuta byla také žádost stěžovatele o odškodnění podaná u ministerstva spravedlnosti z důvodu tvrzeného pochybení státu chránit jeho soukromý život.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že skutečnost, že mu vnitrostátní právní úprava bránila v shledání odpovědnosti nevládní organizace za komentář třetí strany uveřejněný na jejím blogu, je v rozporu s článkem 8 Úmluvy.
Soud připomněl, že pojem soukromého života je v judikatuře vykládán široce a zahrnuje v sobě i právo na ochranu pověsti jednotlivce (Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a I Zrt proti Maďarsku, č. 22947/13, rozsudek ze dne 2. února 2016, § 57). Aby však mohl být článek 8 v tomto kontextu aplikovatelný, poškození cti a dobré pověsti musí dosáhnout minimálního stupně závažnosti a musí být provedeno způsobem ohrožujícím užívání práva na respektování soukromého života (Delfi AS proti Estonsku, č. 64569/09, rozsudek velkého senátu ze dne 16. června 2015, § 137). V projednávané věci Soud shledal, že příslušný komentář týkající se stěžovatele spadá do rozsahu článku 8 Úmluvy, jelikož, ač jistě nedosahuje závažnosti tzv. hate speech (Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 18, 114 a 162), jde o pomluvu.
Soud dále uvedl, že předkládaná věc se netýká jednání státu, ale údajné nedostatečné ochrany soukromého života stěžovatele ze strany vnitrostátních soudů. Bez ohledu na to, zda se jedná o pozitivní či negativní závazky, je třeba se zabývat tím, zda bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi soupeřícími zájmy, a vzít v potaz prostor pro uvážení, kterým státy v dané otázce disponují [Von Hannover proti Německu (č. 2), č. 40660/08 a 60641/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 98–99]. Pokud jde o soupeřící zájmy na poli článku 8 a 10 Úmluvy, Soud odkázal na zásady, které formuloval ve věci Delfi AS proti Estonsku (cit. výše, § 139). Zopakoval, že práva chráněná na poli článku 8 a 10 požívají stejné ochrany, přičemž výsledek projednání stížnosti se nesmí lišit v závislosti na tom, zda byla podána podle článku 10 Úmluvy vydavatelem článku nebo podle článku 8 Úmluvy osobou, jež je předmětem článku. Vnitrostátní orgány při hledání rovnováhy mezi soupeřícími soukromými zájmy požívají širokého prostoru pro uvážení.
Pro potřeby použití těchto zásad na osoby vykonávající zprostředkovatelskou roli na internetu, jako tomu bylo v projednávané věci, Soud identifikoval následující relevantní aspekty: (i) kontext komentářů, (ii) opatření přijatá zprostředkovatelem k předejití či odstranění komentářů, (iii) odpovědnost autorů komentářů jako alternativa odpovědnosti zprostředkovatele, a (iv) důsledky vnitrostátních řízení pro zprostředkovatele (Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a I Zrt, cit. výše, § 69).
Pokud jde o obsah komentáře, stěžovatel byl neoprávněně nařčen ze spolupráce s nacistickou stranou. Článek byl však odstraněn a omluva publikována poté, co stěžovatel nevládní organizaci kontaktoval. Komentář neznámého autora, jenž se týkal stěžovatele, se nijak nezabýval jeho politickými názory a neměl nic společného s příslušným článkem. Nevládní organizace provozující blog tak jen stěží mohla tento komentář předvídat. V této souvislosti Soud také zohlednil, že se jednalo o malou nevládní organizaci, která není známá širší veřejnosti, a tudíž bylo nepravděpodobné, že by na článek reagovalo velké množství komentářů a že by příslušný komentář četlo velké množství osob (Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 115–116). Kdyby bylo po provozovateli webových stránek požadováno, aby prozíravě a složitě předvídal, že některé nefiltrované komentáře by mohly být v rozporu s platnou právní úpravou, mohlo by to negativně zasáhnout do práva na sdělování informací na internetu (Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a I Zrt, cit. výše, § 82).
Co se týče opatření přijatých zprostředkovatelem k předejití či odstranění komentářů, Soud uvedl, že blog měl funkci notifikací, když byl nový komentář přidán. Na blogu bylo jasně uvedeno, že provozovatel nekontroluje komentáře a že autoři jsou za jejich obsah odpovědní sami. Soud také zohlednil, že provozovatel odstranil předmětný komentář den poté, co o to stěžovatel požádal. Celkově byl komentář na blogu po dobu devíti dní (pro srovnání ve věci Delfi AS proti Estonsku byly komentáře odstraněny přibližně šest týdnů po jejich zveřejnění). Nadto provozovatel uveřejnil na blogu omluvu. Ačkoli je komentář údajně za pomoci internetových vyhledávačů stále možné najít, stěžovatel mohl požádat, aby byly smazány všechny stopy komentáře (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. května 2014 ve věci č. C-131/12 Google Spain a Google).
K otázce odpovědnosti autora komentáře Soud poznamenal, že stěžovatel získal IP adresu počítače, ze kterého byl komentář uveřejněn, avšak nepodnikl žádné další kroky k tomu, aby zjistil identitu autora.
Vnitrostátní řízení neměla žádné důsledky pro zprostředkovatele, jelikož v nich stěžovatel neuspěl. Soud však již dříve shledal, že odpovědnost za komentáře třetích stran může mít negativní dopady na prostředí komentářů na internetu a v důsledku i na svobodu projevu na internetu. Soud zopakoval, že případ stěžovatele byl projednán obecnými soudy na dvou stupních soudní soustavy. Kromě toho i ministerstvo spravedlnosti přezkoumávalo jeho žádost, přičemž vzalo v potaz judikaturu Soudu na poli článků 8 a 10 Úmluvy. Soud také připomněl, že rozsah odpovědnosti provozovatelů webových stránek je vnitrostátní právní úpravou regulován a že pokud by měl komentář závažnější charakter, provozovatel by mohl být odpovědný za jeho opožděné odstranění.
Ve světle výše uvedeného, a to především s ohledem na to, že komentář byl sice urážlivý, avšak svou závažností nedosahoval projevu nenávisti či podněcování k násilí, a že byl publikován na malém blogu provozovatelem, který jej vzápětí odstranil, Soud shledal, že vnitrostátní soudy jednaly v rámci svého prostoru pro uvážení a nastolily spravedlivou rovnováhu mezi právy stěžovatele na poli článku 8 Úmluvy a právem provozovatele na svobodu projevu podle článku 10 Úmluvy. Stížnost proto prohlásil za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy