© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 23. března 2010 ve věci č. 2913/04 – Piková proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnost vznesená na poli čl. 6 odst. 1 Úmluvy a článku 1 Protokolu č. 1, v níž je namítáno porušení zásady spravedlivosti restitučního řízení a majetkových práv zbavením vlastnictví bez náhrady, k němuž došlo v důsledku výsledku restitučního řízení, je nepřijatelná pro opožděnost.
(i) Okolnosti případu
V červnu 1973 koupili rodiče stěžovatelky od státu rekreační chatu. Související pozemky, stavební parcela a zahrada, byly rodičům stěžovatelky přiděleny do osobního užívání na základě rozhodnutí národního výboru a dohody uzavřené v den vydání rozhodnutí. Všechny předmětné nemovitosti rok předtím připadly státu na základě odsuzujícího rozsudku nad původními majiteli, manželi Ch., za protiprávní opuštění republiky.
V lednu 1992 paní Ch. podala proti stěžovatelce žalobu na vydání předmětných nemovitostí podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. V dubnu 2003 restituční řízení skončilo s tím, že je stěžovatelka povinna paní Ch. vydat polovinu stavební parcely a polovinu zahrady. Soudy dospěly k závěru, že rekreační chatu rodiče nenabyli v rozporu s právními předpisy či na základě protiprávního zvýhodnění, avšak smlouva o zřízení práva osobního užívání pozemků byla uzavřena v rozporu s právními předpisy, a byla tak absolutně neplatná, jelikož byla uzavřena ještě předtím, než nabylo právní moc rozhodnutí národního výboru o přidělení pozemků k osobnímu užívání.
Usnesení Ústavního soudu bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno v dubnu 2003. Okresní soud v červenci 2003 poté, co mu byl Ústavním soudem vrácen spis, doručil usnesení Ústavního soudu právnímu zástupci stěžovatelky ještě jednou.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud konstatoval, že šestiměsíční lhůta pro podání stížnosti počíná běžet okamžikem doručení konečného rozhodnutí ve věci, v daném případě usnesení Ústavního soudu. Skutečnost, že toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatelky nedopatřením doručeno ještě jednou, nemá na běh lhůty pro podání stížnosti žádný vliv, a nelze tedy za její počátek považovat den opakovaného doručení rozhodnutí. Jelikož tedy stěžovatelka podala stížnost až po více než osmi měsících od doručení usnesení Ústavního soudu, je třeba na její stížnost hledět jako na opožděnou.
Full & Egal Universal Law Academy