© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 4. května 2004 ve věci č. 46166/99 – Rezek proti České republice
Senát druhé sekce Soudu odmítl pro zjevnou neopodstatněnost stížnost na údajnou nepřiměřenou délku řízení o úpravě styku mezi stěžovatelem a jeho nezletilou dcerou.
(i) Okolnosti případu
V roce 1985 se z mimomanželského vztahu stěžovatele a H. P. narodila dcera A. P. V roce 1992 ukončila H. P. vztah se stěžovatelem, provdala se za jiného muže a založila rodinu, do které byla A. P. plně začleněna, aniž bylo vydáno jakékoli rozhodnutí o svěření dítěte do péče. Stěžovatel uznal své otcovství k dceři v březnu 1993.
O úpravě poměrů stěžovatele k dceři byla u vnitrostátních soudů v letech 1993 až 2001 vedena celkem tři řízení, přičemž druhé z nich skončilo svěřením dítěte do výchovy matce.
Třetí řízení zahájil stěžovatel u Obvodního soudu pro Prahu 5 v říjnu 1997 a pravomocně skončilo v dubnu 2001 poté, co byl rozsudek potvrzen odvolacím soudem. V tomto posledním řízení, jehož délka zůstala předmětem stížnosti, vnitrostátní soudy zjistily u nezletilé tak vyhraněný odpor ke stěžovateli, že by styk byl nerealizovatelný a že negativa z případného nucení ke styku by převýšila možná pozitiva. Ježto se stěžovatel úpravy styku s dcerou domáhal, dospěly soudy k závěru, že je nutné v zájmu dítěte styk s otcem zakázat, a to pro nebezpečí psychického poškození nezletilé.
Na dvou instancích toto řízení trvalo celkem tři roky, pět měsíců a sedm dnů.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud poznamenal, že u délky opatrovnických řízení hraje svoji roli i význam předmětu řízení pro stěžovatele: opatrovnické věci je třeba řešit rychle, přičemž určitý průtah v řízení lze tolerovat, jen pokud celková délka řízení není nepřiměřená.
Soud připustil, že případ vykazoval jistou míru složitosti zejména s ohledem na napjaté vztahy mezi účastníky řízení s nutností terapie a postupného přehodnocování nejlepšího zájmu dítěte. Chování samotného stěžovatele bylo způsobilé určité kritiky.
Soud dále shledal, že se vnitrostátní soudy snažily odročovat jednání jen na poměrně krátkou dobu a vyžádaly si několik znaleckých posudků. Přestože jednomu ze znalců trvalo vypracování posudku devět měsíců, šlo vlastně o jediný průtah, za který vnitrostátní orgány nesly odpovědnost. Také význam předmětu řízení pro stěžovatele byl nižší, když stěžovatel jen marně usiloval o změnu dřívějších pravomocných rozhodnutí.
S ohledem na všechny zjištěné skutečnosti a na celkovou délku řízení dospěl Soud k závěru, že v daném případě nebyl požadavek „přiměřenosti délky řízení“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy porušen, a prohlásil stížnost za nepřijatelnou pro její zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy