FulLegal · İçtihat Detay

Uluslararasi Mahkemeler 14.03.2023 CS

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. října 2014.Martin Grund v. Landesamt für Landwirtschaft, Umwelt und ländliche Räume des Landes Schleswig

Avrupa Adalet Divanı

Karar Metni

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

2. října 2014 ( *1 )

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Společná zemědělská politika — Společná pravidla pro režimy přímých podpor — Režim jednotné platby — Pojem — Pojem ‚stálé pastviny‘ — Půda využívaná k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin, která nebyla zahrnuta do střídání plodin v zemědělském podniku po dobu pěti a více let — Půda, která byla v tomto období zorána a namísto původní zelené pícniny byla oseta jinou zelenou pícninou“

Ve věci C‑47/13,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesverwaltungsgericht (Německo) ze dne 15. listopadu 2012, došlým Soudnímu dvoru dne 29. ledna 2013, v řízení

Martin Grund

proti

Landesamt für Landwirtschaft, Umwelt und ländliche Räume des Landes Schleswig-Holstein,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, J. L. da Cruz Vilaça, G. Arestis (zpravodaj), J.‑C. Bonichot a A. Arabadžev, soudci,

generální advokátka: E. Sharpston,

vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. února 2014,

s ohledem na vyjádření předložená:

—

za M. Grunda S. Paulsen a P. Paulsenem, Rechtsanwälte,

—

za Landesamt für Landwirtschaft Umwelt und ländliche Räume des Landes Schleswig-Holstein, W. Ewerem, Rechtsanwalt,

—

za německou vládu T. Henzem, J. Möllerem a B. Beutlerem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi G. von Rintelenem a B. Schimou, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 30. dubna 2014,

vydává tento

Rozsudek

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodu 2 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 141, s. 8; Zvl. vyd. 03/44, s. 243).

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Grundem, zemědělcem, a Landesamt für Landwirtschaft, Umwelt und ländliche Räume des Landes Schleswig- Holstein (Zemský úřad pro zemědělství, životní prostředí a venkovské oblasti spolkové země Šlesvicko‑Holštýnsko, dále jen „LLUR“), jehož předmětem je klasifikace určité zemědělské půdy v této spolkové zemi jakožto stálých pastvin.

Právní rámec

Unijní právo

Bod 4 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269), zní:

„Jelikož mají stálé pastviny kladný vliv na životní prostředí, je vhodné přijmout opatření podporující zachování stávajících stálých pastvin, aby se zabránilo jejich obecně rozšířené přeměně na ornou půdu.“

[...]

Článek 2 bod 2 nařízení č. 796/2004 obsahoval definici pojmu „stálé pastviny“, jehož původním znění bylo následující:

„2. ‚stálou pastvinou‘ [se rozumí] půda využívaná k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin na přírodních (přirozený osev) nebo uměle vytvořených (umělý osev) plochách, které nejsou zahrnuty do střídání plodin v hospodářství po dobu pěti let nebo déle.“

Po přijetí nařízení Komise (ES) č. 239/2005 ze dne 11. února 2005, kterým se s účinností od 1. ledna 2005 mění a opravuje nařízení (ES) č. 796/2004 (Úř. věst. L 42, s. 3), se uvedená definice změnila takto:

„2.

‚stálou pastvinou‘ [se rozumí] půda využívaná k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin na přírodních (přirozený osev) nebo uměle vytvořených (umělý osev) plochách, která nebyla zahrnuta do střídání plodin v zemědělském podniku po dobu pěti let nebo déle, s výjimkou půdy vyňaté z produkce v rámci režimů podle článku 6 nařízení Rady (ES) č. 1251/1999, půdy vyňaté z produkce v rámci režimů podle čl. 54 odst. 2 a čl. 107 nařízení (ES) č. 1782/2003, ploch vyňatých z produkce v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2078/92 a ploch vyňatých z produkce v souladu s články 22, 23 a 24 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 […]“

Nařízením č. 239/2005 byla v čl. 2 bodu 2a nařízení č. 796/2004, ve znění prvního nařízení, podána též definice pojmu „trávy nebo jiné zelené pícniny“, jež zní takto:

„‚travami nebo jinými zelenými pícninami‘ [se rozumí] veškeré byliny, které se tradičně nacházejí na přírodních pastvinách nebo jsou běžně přítomny ve směsích osiv pro pastviny či louky v členském státě (bez ohledu na to, zda jsou využívány k pastvě zvířat). Členské státy sem mohou zahrnout plodiny uvedené na seznamu v příloze IX nařízení (ES) č. 1782/2003 [...]“

Článek 3 nařízení č. 796/2004 upravuje povinnosti členských států při zachování půdy se stálými pastvinami, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1782/2003.

Článek 4 nařízení č. 796/2004, ve znění nařízení č. 239/2005, nadepsaný „Zachování půdy se stálými pastvinami na individuální úrovni“, stanoví:

„1. Pokud se zjistí, že poměr uvedený v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení klesl, dotyčný členský stát uloží na celostátní nebo regionální úrovni všem zemědělcům, kteří žádají o podporu podle kteréhokoli z režimů přímých plateb uvedených v příloze I nařízení (ES) č. 1782/2003 [...], povinnost nepřeměňovat půdu se stálými pastvinami na půdu určenou k jiným účelům bez předchozího povolení.

[...]

2. Pokud se zjistí, že splnění povinnosti uvedené v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení nelze zajistit, uloží dotyčný členský stát kromě opatření, která je třeba přijmout v souladu s odst. 1 tohoto článku, na celostátní nebo regionální úrovni všem zemědělcům, kteří žádají o podporu podle kteréhokoli z režimů přímých plateb uvedených v příloze I nařízení (ES) č. 1782/2003 [...] a kteří disponují půdou, jež byla původně využívána jako stálé pastviny a poté přeměněna na půdu určenou k jiným účelům, povinnost obnovit na této půdě stálé pastviny.

[...]“

Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2009 bylo nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2005, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2006, (ES) č. 247/2007, (ES) č. 378/2003 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2010 [...] (Úř. věst. L 30, s. 16, a oprava Úř. věst. 2010, L 43, s. 7), s účinností od 1. ledna 2009. Bod 7 odůvodnění nařízení č. 73/2009 upřesňuje:

„V nařízení (ES) č. 1782/2003 byl uznán kladný vliv stálých pastvin na životní prostředí. Opatření přijatá v uvedeném nařízení na podporu zachování stávajících stálých pastvin, aby se zabránilo hromadné přeměně na ornou půdu, by měla být zachována.“

Nařízení č. 796/2004 bylo s účinností ode dne 1. ledna 2010 nahrazeno nařízením Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína (Úř. věst. L 316, s. 65).

Článek 2 bod 2 nařízení č. 1122/2009 odkazuje ohledně vymezení pojmu „stálé pastviny“ na definici obsaženou v čl. 2 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 316, s. 1), jež se v zásadě použije počínaje dnem 1. ledna 2010.

Článek 4 nařízení č. 1122/2009, nadepsaný „Zachování půdy využívané jako stálé pastviny na individuální úrovni“, stanoví:

„1. Pokud se zjistí, že poměr uvedený v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení klesá, dotyčný členský stát uloží na celostátní nebo regionální úrovni všem zemědělcům, kteří žádají o podporu podle kteréhokoli z režimů přímých plateb uvedených v příloze I nařízení (ES) č. 73/2009 [...], povinnost nepřeměňovat půdu využívanou jako stálé pastviny bez předchozího povolení.

Jestliže povolení uvedené v prvním pododstavci je podmíněno zřízením stálé pastviny na určité ploše půdy, tato půda se odchylně od definice v čl. 2 bodě 2 považuje za stálou pastvinu od prvního dne přeměny. Takové plochy musí být užívány k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin po pět po sobě jdoucích let ode dne přeměny.

2. Pokud se zjistí, že splnění povinnosti uvedené v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení nelze zajistit, uloží dotyčný členský stát kromě opatření, která je třeba přijmout v souladu s odst. 1 tohoto článku, na celostátní nebo regionální úrovni všem zemědělcům, kteří žádají o podporu podle kteréhokoli z režimů přímých plateb uvedených v příloze I nařízení (ES) č. 73/2009 a kteří disponují půdou, jež byla původně využívána jako stálé pastviny a poté přeměněna na půdu určenou k jiným účelům, povinnost obnovit na této půdě stálé pastviny.

[...]“

Článek 2 písm. b) nařízení č. 1120/2009 definuje pojem „trvalé kultury“ jako „kultury jiné než stálé pastviny, které nejsou pěstované systémem střídání plodin, jsou na dané půdě pěstovány nejméně pět let a poskytují opakované sklizně, včetně školek, a rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích“.

Článek 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 obsahuje definici pojmu „stálé pastviny“, která zní takto:

„‚stálou pastvinou‘ [se] rozumí půda využívaná k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin na přírodních (přirozený osev) nebo uměle vytvořených (umělý osev) plochách, která nebyla zahrnuta do střídání plodin v zemědělském podniku po dobu pěti let nebo déle, s výjimkou ploch vyňatých z produkce v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2078/92 […], ploch vyňatých z produkce v souladu s články 22, 23 a 24 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 […] a ploch vyňatých z produkce v souladu s článkem 39 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 […]; pro tento účel se ‚travami nebo jinými zelenými pícninami‘ rozumějí veškeré byliny, které se tradičně nacházejí na přírodních pastvinách nebo jsou běžně přítomny ve směsích osiv pro pastviny či louky v členském státě (bez ohledu na to, zda jsou využity pro pastvu dobytka, či nikoliv). Členské státy mohou zahrnout plodiny na orné půdě uvedené v příloze I.“

V tomto ohledu čl. 2 písm. d) nařízení č. 1120/2009 definuje pojem „travní porosty“ takto:

„‚travními porosty‘ [se] rozumí orná půda využívaná k pěstování trávy (z umělého nebo přirozeného osevu); pro účely článku 49 nařízení (ES) č. 73/2009 travní porosty zahrnují i stálé pastviny.“

Německé právo

Ke splnění povinností členských států v oblasti zachování stálých pastvin, jež stanoví unijní právní úprava, přijal německý spolkový zákonodárce zákon o povinnostech týkajících se přímých plateb (Direktzahlungen‑Verpflichtungengesetz). Podle ustanovení § 3 odst. 1 tohoto zákona dbají spolkové země na to, aby na jejich území nedocházelo ke znatelnému poklesu podílu stálých pastvin na celkové zemědělské ploše. Ustanovení § 5 odst. 3 prvního pododstavce uvedeného zákona zmocňuje vlády spolkových zemí zakázat nebo omezit za tímto účelem rozorávání stálých pastvin, jestliže se podíl půdy určené pro stálé pastviny sníží o více než 5 %.

Na základě tohoto zmocnění přijala spolková země Šlesvicko‑Holštýnsko dne 13. května 2008 nařízení o zachování stálých pastvin (Dauergrünland Erhaltungsverordnung, dále jen „DGL‑VO SH“). Podle § 1 odst. 1 DGL‑VO SH příslušný orgán v případě, kdy je s ohledem na žádosti v rámci režimu jednotné platby zjištěno, že se podíl půdy určené pro stálé pastviny snížil o více než 5 %, tuto informaci zveřejní, takže je po tomto zveřejnění zakázána orba půdy určené pro stálé pastviny.

V tomto ohledu § 2 DGL-VO SH stanoví:

„1. „Majitelé podniků, kteří žádají o přímé platby, nesmějí po zveřejnění zjištění uvedeného v § odst. 1 zorat půdu se stálými pastvinami ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení (ES) č. 796/2004 […] po dobu pobírání přímých plateb.

2. příslušný orgán se může odchýlit od ustanovení prvního odstavce a orbu stálé pastviny povolit. […]“

Příslušné ministerstvo spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko zveřejnilo v Úředním věstníku pro Spolkovou zemi Šlesvicko-Holštýnsko ze dne 23. června 2008 obecné opatření, jímž bylo oznámeno, že se poměr stálých pastvin snížil o více než 5 %, Na základě této skutečnosti se v souladu s § 1 odst. 1 DGL‑VO SH, počínaje dnem následujícím po tomto zveřejnění, vstoupil v platnost zákaz orby.

Spor v původním řízení a předběžná otázka

Martin Grund je zemědělec, který každý rok podává žádost na základě režimu jednotné platby. Ve svých žádostech uváděl, že od roků 1998 a 1999 pěstoval na dvou ze svých pozemků zelené pícniny. V roce 2005 na obou plochách vysel po vertikulaci lučního drnu směs jetele a luční trávy a v letech 2005 až 2008 tyto plochy deklaroval jako půdu se směsí jetele a luční trávy. V roce 2009 byly obě plochy znovu určeny k pěstování polní trávy. Počátkem hospodářského roku 2010 byl jeden z pozemků propachtován, a od té doby je v žádosti uváděn jako kosená pastvina. Na druhém pozemku pěstuje M. Grund od roku 2010 na základě povolení – které mu bylo vydáno pod podmínkou, že přemění jiný jím vlastněný pozemek na stálé pastviny – silážní kukuřici.

Dopisem ze dne 9. ledna 2009 LLUR M. Grundovi oznámil, že znovu zařazuje oba tyto pozemky mezi stálé pastviny, jelikož byly v období let 1998 až 2008 po dobu nejméně šesti roků využívány jako pastviny. Současně M. Grunda upozornil na skutečnost, že pro zmíněné pozemky platí zákaz orby vydaný DGL-VO SH.

Martin Grund podal dne 4. června 2009 na základě čl. 43 odst. 1 německého soudního řádu správního (Verwaltungsgerichtsordnung) žalobu k Schleswig‑Holsteinisches Verwaltungsgericht (správní soud spolkové země Šlesvicko‑Holštýnsko), jíž se domáhal určení, že se na oba tyto pozemky, ohledně nichž provedl LLUR změnu zařazení, zmíněný zákaz orby nevztahuje. Na podporu své žaloby M. Grund uvedl, že má na tomto určení právní zájem, a tvrdil, že oba tyto pozemky nelze klasifikovat jako stálé pastviny, jelikož byly určeny k pěstování polní trávy a po roce či dvou letech byly zorány. Martin Grund uvedl, že při změně ze směsi jetele a polní trávy na polní trávu nebo obráceně se jedná o střídání plodin, které brání vzniku stálé pastviny a ukončuje využívání pozemku jakožto stálé pastviny.

LLUR toto tvrzení zpochybnil, jelikož měl za to, že půda využívaná k pěstování polní trávy, která je pravidelně orána, musí být považována za přirozené stálé pastviny. Rozhodujícím faktorem je skutečnost, že se bez přerušení pěstuje týž druh plodin, kdežto v opačném případě by docházelo ke střídání plodin. Avšak vzhledem k tomu, že podle LLUR byla na obou pozemcích nepřetržitě po dobu pěti let pěstována polní tráva, jedná se bez ohledu na následný osev směsí jetele a polní trávy o stálé pastviny.

Rozsudkem ze dne 13. října 2010 Schleswig‑Holsteinisches Verwaltungsgericht rozhodující jako soud prvního stupně zmíněnou žalobu zamítl jako neopodstatněnou, v zásadě z toho důvodu, že střídání různých zelených pícnin nezabraňuje další kvalifikaci jako stálá pastvina, jakmile již byla tato kvalifikace přiznána. Schleswig‑Holsteinisches Oberverwaltungsgericht (vyšší správní soud spolkové země Šlesvicko‑Holštýnsko) rozsudkem ze dne 12. května 2011, po vyslechnutí účastníků řízení na jednání konaném téhož dne, zamítl opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku M. Grundem, jelikož přechod z pěstování trav či jiných zelených pícnin na pěstování jiných zemědělských kulturních plodin nemá vliv na již nabytou kvalifikaci stálých pastvin.

Martin Grund podal dne 28. června 2011 proti tomuto rozsudku opravný prostředek „Revision“ k Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud).

Ve svém předkládacím rozhodnutí vnitrostátní soud zdůrazňuje, že je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu uváděnými odvolacím soudem v jeho rozsudku ze dne 12. května 2011. Upřesňuje, že co se týče prvního z dotčených pozemků, který byl propachtován, má M. Grund i nadále zájem na určení toho, že se nejedná o stálou pastvinu, jelikož by v takovém případě mohl za svůj pozemek obdržet vyšší pachtovné. Je proto třeba zkoumat, zda byl tento pozemek ke dni 12. května 2011 stálou pastvinou. Co se týče druhého pozemku, který se od roku 2010 dále nevyužívá jako pastvina, ale je určen k pěstování silážní kukuřice, předkládající soud uvádí, že se žádost o určení týká okamžiku změny využívání, jelikož povinnost, již musel M. Grund splnit, tj. zřídit stálou pastvinu na náhradním pozemku výměnou za vydání povolení k orbě, pramení z kvalifikace jakožto stálých pastvin, jež zanikla v témže roce. Co se týče tohoto posledně uvedeného pozemku, je tedy třeba zkoumat, zda byl v roce 2010 stálou pastvinou.

Předkládající soud uvádí, že výsledek tohoto řízení závisí na výkladu pojmu „stálé pastviny“ ve smyslu unijního práva, a zejména čl. 2 bodu 2 nařízení č. 796/2004, jelikož se relevantní německé právo výslovně odvolává na toto ustanovení bez ohledu na skutečnost, že toto nařízení bylo později změněno nařízením č. 239/2005 a dále nahrazeno nařízením č. 1122/2009. Pro rozhodnutí sporu ve věci v původním řízení záleží na tom, jaké změny zemědělské půdy brání kvalifikaci jakožto stálé pastviny. V tomto ohledu není tento soud s to z definice „stálých pastvin“ obsažené ve zmíněném ustanovení dovodit sebemenší indicii, že by zorání pastviny samo o sobě vylučovalo kvalifikaci pozemku jakožto „stálé pastviny“. Zmíněný soud rovněž uvádí, že se přiklání k názoru, že střídání různých zelených pícnin nemá být považováno za střídání plodin ve smyslu nařízení č. 796/2004, avšak poznamenává, že správný výklad unijního práva není v žádném případě natolik jednoznačný, aby bylo možno vyloučit jakékoli důvodné pochybnosti. Zmiňuje totiž určitá ustanovení tohoto práva týkající se šetření ohledně struktury zemědělských podniků, jež může mít vliv na výklad zmíněného pojmu.

Za těchto podmínek se Bundesverwaltungsgericht rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je zemědělská půda stálou pastvinou ve smyslu čl. 2 bodu 2 [nařízení č.796/2004], pokud je v současné době a již nejméně pět let využívána k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin, avšak tato půda byla v uvedeném období zorána a oseta jinou zelenou pícninou (v daném případě polní trávou), jíž byla nahrazena zelená pícnina, která na ní rostla do té doby (v daném případě směs jetele a polní trávy), anebo se v těchto případech jedná o střídání plodin, které vznik stálé pastviny vylučuje?“

K předběžné otázce

Úvodní poznámky

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce odkazuje na definici „stálých pastvin“ ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení č. 796/2004. Z předkládacího rozhodnutí však vyplývá, že okamžiky rozhodující pro určení, zda oba dotčené pozemky, o které se jedná ve věci v původním řízení, spadají pod definici „stálých pastvin“, je třeba určit pro rok 2010 a pro rok 2011. Z toho plyne, že na skutkové okolnosti v původním řízení musí být použita definice „stálých pastvin“ obsažená v unijních právních předpisech použitelných v těchto dvou letech, tj. definice stanovená v čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009. Soudní dvůr proto podá výklad definice „stálých pastvin“, jež je obsažena v posledně uvedeném ustanovení. V tomto ohledu není relevantní okolnost, že se dotčené vnitrostátní právní předpisy i nadále odvolávají na nařízení č. 796/2004.

Jak však uvedla generální advokátka v bodě 35 svého stanoviska, mezi definicí „stálých pastvin“, obsaženou v čl. 2 bodu 2 nařízení č. 796/2004, a definicí podle čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 neexistuje žádný obsahový rozdíl, protože prvky této definice, jež jsou určující pro rozhodnutí sporu v původním řízení, jsou v každém případě v obou těchto nařízeních v podstatě shodné. Dále je třeba uvést, že za předpokladu, že by vnitrostátní soud v souladu s vnitrostátním procesním právem konstatoval, že ohledně tohoto sporu bude nakonec použita definice „stálých pastvin“ podle čl. 2 bodu 2 nařízení č. 796/2004, použije se odpověď na položenou otázku podaná v tomto rozsudku i na tento dřívější právní akt.

K věci samé

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda má být definice „stálé pastviny“ obsažená v čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 vykládána v tom smyslu, že se týká i zemědělské půdy, která se v současnosti, a to již po dobu nejméně pěti let, využívá k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin, avšak byla během této doby zorána a oseta jinou odrůdou zelené pícniny, než tou, jež tam byla pěstována v předchozím období.

Úvodem je třeba konstatovat, že znění definice „stálé pastviny“ podané v čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 neobsahuje zmínku, že zorání půdy a jejího osetí jinou odrůdou zelených pícnin než tou, jež se tam pěstovala dříve, sama o sobě vylučuje její kvalifikaci jakožto „stálých pastvin“.

Rovněž je třeba uvést, že tato definice nerozlišuje mezi travou a určitými zelenými pícninami, takže veškeré trávy a veškeré jiné zelené pícniny náleží do jedné a téže kategorie, jež se již dále nedělí. Z formulace pojmu „pěstování trav nebo jiných zelených pícnin“ obsaženého ve zmíněné definici totiž vyplývá, že se veškeré odrůdy zelených pícnin s ohledem na čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 považují za rovnocenné a že volba konkrétní odrůdy zelených pícnin pěstované na dotčeném pozemku nemá jako taková žádný vliv na klasifikaci tohoto pozemku jakožto „stálé pastviny“. Skutečnost, že uvedená formulace řadí trávy a jiné zelené pícniny do téže skupiny, tudíž prokazuje, že o „střídání plodin“ ve smyslu tohoto ustanovení půjde jen v případě pěstování jiných plodin, než zelených pícnin.

Kromě toho režim zavádějící povinnost zachovat stálé pastviny stanovený v nařízení č. 1122/2009 taktéž prokazuje, že kategorii stálých pastvin nelze dále dělit na podskupiny pastvin, a tudíž volba odrůdy zelených pícnin není v tomto ohledu relevantní. Ze samotných pojmů použitých v čl. 4 odst. 1 a 2 tohoto nařízení totiž vyplývá, že povinnosti získat předchozí povolení podléhá pouze využití půdy k pěstování jiných rostlinných kultur než stálých pastvin. Pojem „jiné využití“ použitý v těchto ustanoveních staví do protikladu k využití jako stálých pastvin, které je obecnou a nedělitelnou kategorií, pouze „jiné využití“ půdy. Stejně tak povinnost „obnovit […] stálé pastviny“ stanovená ve zmíněném může mít smysl jen tehdy, jestliže předmětná půda není nadále využívána jako pastvina poté, co byla určena k „jinému využití“.

Zákonodárce Unie tedy nepřikládá význam otázce, která odrůda zelených pícnin se konkrétně pěstovala na dotčené půdě. Tato právní úprava totiž zejména nepožaduje opětovné osetí dotyčného pozemku touž odrůdou zelených pícnin, která se tam pěstovala v předchozím období. Co je pro klasifikaci „stálých pastvin“ ve smyslu čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 důležité, je skutečné využívání nebo vyčlenění dotčené půdy (viz rozsudek Landkreis Bad Dürkheim, C‑61/09, EU:C:2010:606, bod 37). Na tuto klasifikaci nemůže mít vliv ani změna odrůdy trávy, ani změna používané techniky, jako je zorání nebo vertikulace lučního drnu s dosetím.

Ostatně cíl zachování stálých pastvin uváděný v bodě 7 odůvodnění nařízení č. 73/2009 rovněž poukazuje na skutečnost, že přechod – na témže pozemku – z určitého druhu pastviny pastvě na jiný nelze považovat za „střídání plodin“ ve smyslu čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, který vylučuje kvalifikaci pozemku jakožto „stálé pastviny“ podle uvedeného článku. Z tohoto bodu odůvodnění totiž vyplývá, že jelikož mají stálé pastviny kladný vliv na životní prostředí, je vhodné přijmout opatření podporující zachování stávajících stálých pastvin, aby se zabránilo jejich obecně rozšířené přeměně na ornou půdu.

Tento cíl zachování stálých pastvin lze však uskutečnit pouze tehdy, pokud sled různých využití pozemku jakožto stálé pastviny rovněž umožňuje přiznat tomuto pozemku status stálé pastviny. Proto je třeba znesnadnit přeměnu pastvin na ornou půdu, zejména pak tím, že se zemědělci zabrání, aby mohl snadno zamezit kvalifikaci svého pozemku určeného k pěstování trávy a jiných zelených pícnin jakožto „stálé pastviny“ ve smyslu čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, a tak obejít plnění povinností spojených s jejich zachováním.

Kdyby se přitom připustilo, aby samotný přechod z jedné odrůdy zelených pícnin na jinou v průběhu nejméně pěti let umožňoval vyloučení této kvalifikace jakožto „stálé pastviny“, bylo by dosažení zmíněného cíle zachování stálých pastvin ztíženo. Zorání a osev zmíněného pozemku během tohoto období jinou odrůdou zelených pícnin než tou, jež se tam pěstovala dříve, nemohou mít samy o sobě na zmíněnou kvalifikaci jakýkoli vliv.

Kromě toho je třeba upřesnit, že ustanovení unijního práva upravující šetření ohledně struktury zemědělských podniků, na něž se odvolává předkládající soud, nemohou tento výklad definice „stálých pastvin“ podle čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 vyvrátit, neboť, jak uvádí generální advokátka v bodě 66 svého stanoviska, předmět a účel uvedených předpisů se liší od předmětu a účelu právní úpravy přímých plateb, jichž se týká žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Vzhledem ke všem předchozím úvahám je na položenou otázku třeba odpovědět, že definice „stálých pastvin“ obsažená v čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 musí být vykládána v tom smyslu, že zahrnuje i zemědělskou půdu, která je v současnosti a již nejméně pět let využívána k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin, avšak během tohoto období byla zorána a oseta jinou odrůdou zelených pícnin než tou, která tam byla pěstována dříve.

K nákladům řízení

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Definice „stálých pastvin“ obsažená v čl. 2 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, musí být vykládána v tom smyslu, že zahrnuje i zemědělskou půdu, která je v současnosti a již nejméně pět let využívána k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin, avšak během tohoto období byla zorána a oseta jinou odrůdou zelených pícnin než tou, která tam byla pěstována dříve.

Podpisy.

( *1 ) Jednací jazyk: němčina.

Top

Full & Egal Universal Law Academy