Arrêt de la Cour
Věc C-397/02
Clinique La Ramée ASBL a Winterthur Europe Assurance SA
v.
Jean-Pierre Riehl a Rada Evropské unie
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d‘appel de Bruxelles)
„Úředníci – Sociální výhody – Přechod práv úředníka vůči třetí osobě odpovědné za škodnou událost na Společenství”
Shrnutí rozsudku
Úředníci – Přechod práv úředníka vůči třetí osobě odpovědné za škodnou událost na Společenství – Omezení – Použití vnitrostátního práv a pro určení rozsahu povinnosti náhrady škody – Vnitrostátní právní předpisy vylučující pozůstalostní důchod z této povinnosti
(Služební řád, čl. 85a odst. 1)
Přechod práv, který upravuje článek 85a služebního řádu, je přechodem práv ze zákona. Dochází k němu v mezích povinností, které vyplývají Společenstvím z ustanovení tohoto služebního řádu v okamžiku, kdy nastala škodná událost, která zakládá odpovědnost třetí osoby.
Z odstavce 1 uvedeného ustanovení jasně vyplývá, že Společenství nemají vůči třetím odpovědným osobám více práv než poškozený nebo jeho právní nástupci.
Článek 85a služebního řádu nemá za cíl měnit vnitrostátní pravidla použitelná pro určení, zda a v jaké míře je založena odpovědnost třetí osoby, která je původcem škody. Odpovědnost posledně uvedené se řídí hmotněprávními pravidly, která musí normálně použít vnitrostátní soud, na který se poškozený obrátí, to znamená v zásadě právními předpisy členského státu, na jehož území došlo ke škodě.
Z toho vyplývá, že, jestliže vnitrostátní odpovědnostní právo použitelné na projednávaný případ vylučuje pozůstalostní důchod tak, jak jej upravují články 79 a 79a služebního řádu, z povinnosti náhrady škody, kterou má původce protiprávního činu, nemohou Společenství obdržet úhradu částek odpovídajících tomuto pozůstalostnímu důchodu prostřednictvím přechodu práv zavedeného v článku 85a tohoto služebního řádu.
(viz body 15–18)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
9. září 2004(1)
Úředníci – Sociální výhody – Přechod práv úředníka vůči třetí osobě odpovědné za škodnou událost na Společenství“
Ve věci C-397/02,jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES,podaná Cour d'appel de Bruxelles (Belgie), rozhodnutím ze dne 6. listopadu 2002, zapsaným do rejstříku dne 11. listopadu 2002, v řízení
Clinique La Ramée ASBL,Winterthur Europe Assurance SA
proti
Jean-Pierru Riehlovi,Radě Evropské unie,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),,
ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, A. Rosas a S. von Bahr, R. Silva de Lapuerta a K. Lenaerts, soudci,
generální advokát: P. Léger,
vedoucí soudní kanceláře: M. Múgica Azarmendi, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. prosince 2003,s ohledem na písemná vyjádření předložená:
– za kliniku La Ramée ASBL a Winterthur Europe Assurance SA M. Mahieuem, avocat,
– za J.-P. Riehla J. Buekenhoudtem, avocat,
– za Radu Evropské unie M. Sims a M. Bauerem, jako zmocněnci, ve spolupráci s F. Lagassem, avocat,
– za Komisi Evropských společenství J. Currallem a F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 12. února 2004,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 85a nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a zvláštní předpisy, které se dočasně uplatňují na úředníky Komise (Úř. věst. L 56, s. 1), ve znění nařízení Rady (ESUO, EHS, Euratom) č. 2799/85 ze dne 27. září 1985 (Úř. věst. L 265, s. 1, dále jen „služební řád“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi klinikou La Ramée ASBL (dále jen „klinika La Ramée“) a jejím pojišťovatelem Winterthur Europe Assurance SA (dále jen „Winterthur“) a Radou Evropské unie a J.-P. Riehlem ve věci náhrady škody, kterou posledně jmenovaný utrpěl v důsledku úmrtí své manželky na výše uvedené klinice a přechodu práv J.-P. Riehla na Evropská společenství.
Právní rámec
3 Článek 85a služebního řádu stanoví:
„1. Jestliže je příčina úmrtí, úrazu nebo nemoci osoby, na kterou se vztahuje tento služební řád, přičitatelná třetí osobě, na Společenství přejdou v mezích povinností, které pro ně vyplývají ze služebního řádu v důsledku škodné události, práva a soudní vymahatelnost nároků poškozeného nebo jeho právních nástupců, proti třetí odpovědné osobě.
2. Přechod práv stanovený v odstavci 1 se mimo jiné vztahuje na:
– nepřetržité vyplácení odměny úředníkovi po období jeho dočasné pracovní neschopnosti v souladu s článkem 59;
– platby uskutečněné v souladu s článkem 70 v návaznosti na úmrtí úředníka nebo bývalého úředníka, který měl nárok na důchod;
– dávky vyplácené podle článků 72 a 73 a jejich prováděcích předpisů v souvislosti s pojištěním pro případ nemoci nebo úrazu;
– úhradu nákladů spojených s přepravou těla, uvedenou v článku 75;
– další rodinné přídavky vyplácené v souladu s čl. 67 odst. 3 a čl. 2 odst. 3 a 5 přílohy VII na nezaopatřené dítě trpící vážnou nemocí, tělesným anebo duševním postižením;
– invalidní důchody vyplácené v případě úrazu nebo nemoci, jejichž důsledkem je trvalá invalidita, která brání úředníkovi v plnění jeho povinností;
– pozůstalostní důchody vyplácené v případě úmrtí úředníka nebo bývalého úředníka, nebo úmrtí manžela úředníka nebo bývalého úředníka majícího nárok na důchod, jestliže tento manžel není úředníkem ani dočasným zaměstnancem;
[…]
4. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 nebrání podání přímé žaloby ze strany Společenství.“ (neoficiální překlad)
Spor v původním řízení a předběžná otázka
4 Mireille Guette, manželka J.-P. Riehla, byla úřednicí Rady a pobírala invalidní důchod podle článku 78 služebního řádu. Zemřela dne 25. září 1990 během své hospitalizace na klinice La Ramée. Je prokázáno, že úmrtí bylo důsledkem pochybení vedoucí této kliniky.
5 V návaznosti na úmrtí M. Guette vyplatila Rada J.-P. Riehlovi:
– náhradu nákladů pohřbu na základě článku 10 jednotných právních pravidel o pojištění pro případ nemoci úředníků Evropských společenství,
– částku odpovídající výši invalidního důchodu, který pobírala pí Guette, poskytovanou do konce třetího měsíce po měsíci, ve kterém k úmrtí došlo, v souladu s článkem 70 služebního řádu a
– pozůstalostní důchod poskytovaný měsíčně od čtvrtého měsíce po měsíci, ve kterém k úmrtí došlo, na základě článků 79 a 79a tohoto služebního řádu.
6 Rozsudkem ze dne 15. prosince 1997 rozhodl Tribunal de première instance de Bruxelles (Belgie) o důsledcích občanskoprávní odpovědnosti kliniky La Ramée.
7 Tento soud rozhodl na základě návrhů J.-P. Riehla a odsoudil kliniku La Ramée a Winterthur k náhradě jednak újmy, která mu byla způsobena ztrátou pomoci jeho manželky v domácnosti, jakož i nemajetkové újmy v důsledku jejího úmrtí. Naopak zamítl návrh J.-P. Riehla na odškodnění za ztrátu příjmů z důvodu, že tato ztráta byla nižší než částka pozůstalostního důchodu vypláceného Radou.
8 Co se týče Rady, Tribunal de première instance de Bruxelles vyhověl návrhům, které tento orgán podal na základě článku 85a služebního řádu, směřujícím k tomu, aby klinice la Ramée a Winterthur byla uložena náhrada částek, které Rada vyplatila a které vyplatí J.-P. Riehlovi.
9 Klinika La Ramée a Winterthur podaly odvolání proti tomuto rozsudku. Uplatňovaly, že výše uvedený soud porušil převodní účinek přechodu práv na jinou osobu tím, že Radě, na kterou přešla práva J.-P. Riehla, přiznal vyšší částky než jsou ty, na které si posledně uvedený mohl činit nárok vůči třetí osobě odpovědné za škodu.
10 Jean-Pierre Riehl a Rada podali společně odvolání. Jean-Pierre Riehl žádal zvláště náhradu újmy, o které tvrdil, že ji utrpěl v důsledku ztráty příjmů domácnosti. Rada žádala o aktualizaci výše této újmy k datu vynesení rozsudku.
11 Co se týče návrhu na odškodnění založeném na ztrátě příjmů, kterou J.-P. Riehl utrpěl, Cour d’appel de Bruxelles ve svém předkládajícím rozsudku rozhodl, že v belgickém právu není právo na pozůstalostní důchod spojeno s povinností původce protiprávního činu nahradit celkovou škodu a že na rozdíl od toho, jak rozhodl soud prvního stupně, je namístě určit ztrátu příjmů domácnosti, aniž by byl brán v úvahu pozůstalostní důchod přiznaný J.-P. Riehlovi. Z těchto částek měl být odpočten pouze invalidní důchod zemřelé, vyplácený až do konce třetího měsíce po jejím úmrtí. Tím, že Cour d’appel použil tuto metodu výpočtu, ohodnotil majetkovou újmu, kterou J.-P. Riehl v důsledku ztráty příjmů své manželky utrpěl, na 479,80 euro měsíčně, počínaje 1. říjnem 1990, což je nižší částka než pozůstalostní důchod vyplácený Radou.
12 Co se týče přechodu práv, kterého se dovolává Rada, Cour d’appel de Bruxelles se domníval, že spor, který mu byl předložen, vznáší otázku týkající se povahy, jakož i rozsahu tohoto přechodu práv, a proto se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být článek 85a služebního řádu úředníků Evropských společenství, stanovený články 2 a 3 nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, jakož i nařízeními, která jej pozměňují, vykládán v tom smyslu, že přiznává Společenstvím právo žádat od třetí osoby odpovědné za úmrtí úředníka uhrazení celé částky pozůstalostního důchodu vypláceného pozůstalému manželovi podle článků 79 a 79a tohoto řádu, jestliže zákon použitelný na pohledávku spočívající v náhradě škody stanoví, že právo na pozůstalostní důchod není spojeno s povinností původce protiprávního činu nahradit celkovou škodu, a jestliže újma, kterou utrpěl pozůstalý manžel v důsledku ztráty příjmů zesnulé manželky, je nižší než výše pozůstalostního důchodu, který je mu vyplácen?“
K předběžné otázce
13 Podle kliniky La Ramée a Winterthur stanoví článek 85a služebního řádu přechod práv na Společenství do výše částek odpovídajících pozůstalostnímu důchodu, které jsou Společenství povinna vyplácet pozůstalému manželovi zesnulého úředníka, a neopravňuje zesnulého manžela kumulovat pozůstalostní důchod a vyrovnávací odškodnění ztráty příjmů v důsledku úmrtí. Nicméně vzhledem k tomu, že ten, na koho přešla práva, nemá více práv než ten, jehož práva jsou přenesena, právo Společenství žádat uhrazení celé částky pozůstalostního důchodu vypláceného pozůstalému manželovi musí být omezeno na částku, která odpovídá ohodnocení újmy, provedenému podle pravidel použitelného vnitrostátního práva, kterou posledně uvedený utrpěl v důsledku ztráty příjmů vyplývající z úmrtí manželky.
14 Jean-Pierre Riehl, Rada a Komise Evropských společenství tvrdí, že přechod práv upravený článkem 85a služebního řádu je mechanismus vlastní právu Společenství, jehož použití nemůže být vyloučeno na základě žádného pravidla vnitrostátního práva. Přechod práv na Společenství není omezen na odškodnění přiznané vnitrostátním právem úředníkovi, který utrpěl újmu, nebo jeho právním nástupcům, ale vztahuje se na všechna plnění vyjmenovaná v odstavci 2 výše uvedeného ustanovení.
15 V tomto ohledu je třeba připomenout, že přechod práv, který upravuje článek 85a služebního řádu, je přechodem všech práv. Dochází k němu v mezích povinností, které vyplývají Společenstvím z ustanovení tohoto služebního řádu v okamžiku, kdy nastala škodná událost, která zakládá odpovědnost třetí osoby (rozsudek ze dne 26. února 1992, Royale belge, C-333/90, Recueil, s. I-1135, bod 8).
16 Článek 85a odst. 1 služebního řádu však upřesňuje, že na Společenství jsou přenesena práva poškozeného nebo jeho právních nástupců, „pokud jde o jejich práva a soudní vymahatelnost nároků proti třetí odpovědné osobě“. Jak zdůraznil generální advokát v bodě 26 svého stanoviska, z této části věty jasně vyplývá, že Společenství nemají vůči třetím odpovědným osobám více práv než poškozený nebo jeho právní nástupci.
17 V této souvislosti je třeba konstatovat, že článek 85a služebního řádu nemá za cíl měnit vnitrostátní pravidla použitelná pro určení, zda a v jaké míře je založena odpovědnost třetí osoby, která je původcem škody. Odpovědnost posledně uvedené se řídí hmotněprávními pravidly, která musí normálně použít vnitrostátní soud, na který se poškozený obrátí, to znamená v zásadě právními předpisy členského státu, na jehož území došlo ke škodě [viz, co se týče přechodu práv orgánů sociálního zabezpečení v rámci nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (EHS) č. 2001/83 ze dne 2. června 1983 (Úř. věst. L 230, s. 6), rozsudek ze dne 2. června 1994, DAK, C-428/92, Recueil, s. I-2259, bod 21].
18 Z toho vyplývá, že jestliže vnitrostátní odpovědnostní právo použitelné na projednávaný případ vylučuje pozůstalostní důchod tak, jak jej upravují články 79 a 79a služebního řádu, z povinnosti náhrady škody, kterou má původce protiprávního činu, nemohou Společenství obdržet úhradu částek odpovídajících tomuto pozůstalostnímu důchodu prostřednictvím přechodu práv zavedeného v článku 85a tohoto služebního řádu.
19 Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že článek 85a služebního řádu musí být vykládán v tom smyslu, že nepřiznává Společenstvím právo obdržet od třetí osoby odpovědné za úmrtí úředníka úhradu celé částky pozůstalostního důchodu vypláceného pozůstalému manželovi podle článků 79 a 79a služebního řádu, jestliže zákon použitelný na pohledávku spočívající v náhradě škody stanoví, že právo na pozůstalostní důchod není spojeno s povinností původce protiprávního činu nahradit celkovou škodu, a jestliže újma, kterou pozůstalý manžel utrpěl z důvodu ztráty příjmů zesnulé manželky, je nižší než výše pozůstalostního důchodu, který je mu vyplácen.
K nákladům řízení
20 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve sporu probíhajícím před předkládajícím soudem, k rozhodnutí o nákladech řízení je příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek 85a nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a zvláštní předpisy, které se dočasně uplatňují na úředníky Komise, ve znění nařízení Rady (ESUO, EHS, Euratom) č. 2799/85 ze dne 27. září 1985, musí být vykládán v tom smyslu, že nepřiznává Společenstvím právo obdržet od třetí osoby odpovědné za úmrtí úředníka úhradu celé částky pozůstalostního důchodu vypláceného pozůstalému manželovi podle článků 79 a 79a služebního řádu, jestliže zákon použitelný na pohledávku spočívající v náhradě škody stanoví, že právo na pozůstalostní důchod není spojeno s povinností původce protiprávního činu nahradit celkovou škodu, a jestliže újma, kterou pozůstalý manžel utrpěl z důvodu ztráty příjmů zesnulé manželky, je nižší než výše pozůstalostního důchodu, který je mu vyplácen.
Podpisy.
1 – Jednací jazyk: francouzština. Top
Full & Egal Universal Law Academy