ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
10. listopadu 2016 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Zásada rovného zacházení a zásada zákazu diskriminace na základě věku — Směrnice 2000/78/ES — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Články 2, 3 a 6 — Rozsah působnosti — Rozdílné zacházení na základě věku — Vnitrostátní právní úprava omezující od určitého věku odpočet nákladů vynaložených na vzdělávání — Přístup k odbornému vzdělávání“
Ve věci C‑548/15,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) ze dne 16. října 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 21. října 2015, v řízení
J. J. de Lange
proti
Staatssecretaris van Financiën,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení J.-C. Bonichot, vykonávající funkci předsedy senátu, A. Arabadžev (zpravodaj) a C. G. Fernlund, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
—
za nizozemskou vládu M. Bulterman a J. Langerem, jako zmocněnci,
—
za Irsko E. Creedon a J. Quaney, jakož i A. Joycem, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. Fennellym, barrister,
—
za švédskou vládu A. Falk, C. Meyer-Seitz, U. Persson, N. Otte Widgren, E. Karlssonem a L. Swedenborgem, jako zmocněnci,
—
za Evropskou komisi D. Martinem a M. van Beekem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu zásady zákazu diskriminace na základě věku, jakož i čl. 3 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).
2
Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi J. J. de Langem a Staatssecretaris van Financiën (ministr financí, Nizozemsko), v němž posledně uvedený orgán odpírá J. J. Langemu nárok na úplný odpočet jeho nákladů na vzdělávání.
Právní rámec
Unijní právo
3
Článek 1 směrnice 2000/78 stanoví, že „[ú]čelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení“.
4
Článek 2 uvedené směrnice stanoví:
„1. Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.
2. Pro účely odstavce 1 se:
a)
‚přímou diskriminací‘ rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1;
b)
‚nepřímou diskriminací‘ rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byla osoba určitého náboženského vyznání nebo víry, určitého zdravotního postižení, určitého věku nebo určité sexuální orientace v porovnání s jinými osobami znevýhodněna, ledaže
i)
takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné, […]
[…]“
5
Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:
„1. V rámci pravomocí svěřených [Evropské unii] se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o:
[…]
b)
přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace včetně pracovní praxe;
c)
podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování;
[…]“
6
Článek 6 směrnice 2000/78 zní takto:
„1. Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.
Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:
a)
stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání včetně podmínek propuštění a odměňování, a to pro mladé pracovníky, starší osoby a osoby s pečovatelskými povinnostmi za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany;
[…]“
7
Článek 16 směrnice 2000/78, nadepsaný „Zajištění souladu“, uvádí:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby
a)
byly zrušeny právní a správní předpisy odporující zásadě rovnosti;
[…]“
Nizozemské právo
8
Článek 6.30 wet inkomstenbelasting 2001 (zákon o dani z příjmů z roku 2001), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o dani z příjmů“), stanoví:
„1. Náklady na vzdělávání zakládají nárok na odpočet daně, pokud je jejich celková částka vyšší než 500 eur a kromě toho [pro odbornou přípravu] mimo standardní dobu studia do celkové maximální částky 15000 eur.
[…]
3. U standardní doby studia se jedná o období nejvýše 16 kalendářních čtvrtletí, které musí uvést daňový poplatník a ve kterém daňový poplatník po dosažení věku 18 let, avšak před dosažením věku 30 let, věnuje většinu času, který by mohl věnovat zaměstnání, vzdělávání, které představuje celkovou studijní zátěž v takové míře, že kromě [vzdělávání] není možný žádný pracovní poměr na plný úvazek.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
9
J. J. de Lange zahájil v roce 2008, kdy mu bylo 32 let, výcvik dopravního pilota. Ve svém přiznání k dani z příjmů a příspěvkům na sociální zabezpečení za rok 2009 uplatnil jako odpočet daně osobní povahy částku 44057 eur odpovídající nákladům na toto vzdělání.
10
Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že právní úprava dotčená ve sporu v původním řízení umožňuje za určitých podmínek osobám, které nedosáhly věku 30 let, provést odpočet nákladů na odborné vzdělávání od svých zdanitelných příjmů v plné výši. Tento nárok na odpočet je naproti tomu omezen na částku 15000 eur pro osoby, které dosáhly tohoto věku.
11
Nizozemská daňová správa dotčenému uznala na základě článku 6.30 zákona o dani z příjmů nárok na paušální odpočet pouze ve výši 15000 eur.
12
Jelikož byla žaloba podaná J. J. de Langem proti tomuto rozhodnutí v prvním stupni a odvolacím řízení zamítnuta, podal dotčený k předkládajícímu soudu kasační opravný prostředek.
13
Tento soud se zamýšlí nad tím, zda jsou směrnice 2000/78 a zásada zákazu diskriminace na základě věku použitelné na daňový režim týkající se odpočtu nákladů na vzdělávání od daně. Případně si klade otázku, zda rozdílné zacházení, k němuž vede tento režim a které přiznává či nepřiznává nárok na odpočet v plné výši zejména na základě kritéria věku, může být odůvodněno.
14
Za těchto podmínek se Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
Musí být článek 3 směrnice 2000/78 vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení použije na daňovou úlevu zakotvenou v daňové právní úpravě, na jejímž základě jsou náklady na studium za určitých podmínek odpočitatelné od zdanitelných příjmů?
V případě záporné odpovědi na první otázku:
2)
Musí se zákaz diskriminace na základě věku jakožto obecná zásada unijního práva použít na daňovou úlevu, na jejímž základě mohou vést náklady na vzdělání k odpočtu daně pouze za určitých podmínek, i když tato daňová úleva nespadá do věcné působnosti směrnice 2000/78 a uvedená právní úprava neprovádí unijní právo?
V případě kladné odpovědi na první nebo druhou předběžnou otázku:
3)
a)
Lze rozdílné zacházení, které je v rozporu se zákazem diskriminace na základě věku jakožto obecnou zásadou unijního práva, odůvodnit způsobem upraveným v článku 6 směrnice 2000/78?
b)
Pokud tomu tak není, která kritéria platí při uplatnění této zásady nebo pro odůvodnění rozlišování na základě věku?
4)
a)
Musí být článek 6 směrnice 2000/78 nebo zásada zákazu diskriminace na základě věku vykládán v tom smyslu, že rozdílné zacházení na základě věku může být odůvodněno tehdy, pokud se důvod tohoto rozdílného zacházení týká pouze části případů, které uvedenému rozlišování podléhají?
b)
Lze rozlišování na základě věku odůvodnit názorem zákonodárce, že od určitého věku není třeba, aby byla daňová úleva k dispozici, neboť nárokující osoba je ‚sama [finančně] zodpovědná‘ za dosažení cíle sledovaného touto daňovou úlevou?“
Závěry Soudního dvora
K první otázce
15
Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/78 vykládán v tom smyslu, že takový daňový režim, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, který stanoví, že daňové zacházení s náklady na odborné vzdělávání vynaložené určitou osobou se liší podle jejího věku, spadá do věcné působnosti této směrnice.
16
Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu směrnice 2000/78 vyplývá, že jejím cílem je stanovit obecný rámec k tomu, aby každé osobě bylo zaručeno rovné zacházení v zaměstnání a povolání tím, že jí dává účinnou ochranu před diskriminací na základě některého z důvodů uvedených v jejím článku 1, mezi něž patří i věk (viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Dansk Jurist- og Økonomforbund, C‑546/11, EU:C:2013:603, bod 23 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 2. června 2016, C, C‑122/15, EU:C:2016:391, bod 19).
17
Konkrétně čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/78 mimo jiné stanoví, že toto ustanovení se v rámci pravomocí svěřených Unii použije na všechny osoby, pokud jde o přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace včetně pracovní praxe.
18
V tomto ohledu je třeba poznamenat, jak uvedl předkládající soud, že i když existence a rozsah takového nároku na odpočet, jako je nárok stanovený v článku 6.30 zákona o dani z příjmů, nepodmiňují jako takové přístup k odbornému vzdělávání, nic to nemění na tom, že finanční důsledky, které z něj vyplývají, mohou mít vliv na skutečný přístup k takovému vzdělávání.
19
Nizozemská vláda uvádí, že cílem daňové výhody dotčené ve věci v původním řízení je usnadnit přístup mladých pracovníků ke vzdělání a jejich situaci na pracovním trhu. Cílem nároku na odpočet stanoveného v článku 6.30 zákona o dani z příjmů je totiž pomoci mladým pracovníkům a nabídnout jim během dané standardní doby studia daňové výhody, které jim umožní snadněji zvládnout během tohoto období studium a získat tak dobrou situaci na pracovním trhu.
20
Za těchto podmínek lze mít za to, že takový daňový režim, jako je daňový režim ve věci v původním řízení, se týká přístupu k odbornému vzdělávání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/78.
21
Ve světle čl. 16 písm. a) směrnice 2000/78, podle něhož členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byly zrušeny právní a správní předpisy odporující zásadě rovnosti, musí být čl. 3 odst. 1 písm. b) této směrnice chápán v tom smyslu, že se týká rovněž takové daňové právní úpravy, jako je daňová právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která byla přijata s cílem usnadnit přístup k odbornému vzdělávání mladých pracovníků, a tedy jejich situaci na pracovním trhu (obdobně viz rozsudek ze dne 21. července 2005, Vergani, C‑207/04, ECLI:EU:C:2005:495, bod 26).
22
Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že takový daňový režim, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, který stanoví, že daňové zacházení s náklady na odborné vzdělávání vynaložené určitou osobou se liší podle jejího věku, spadá do věcné působnosti této směrnice, pokud je jeho cílem usnadnit přístup ke vzdělávání mladých lidí.
K druhé otázce
23
S ohledem na odpověď danou na první otázku není třeba odpovědět na druhou otázku, jelikož tato otázka byla položena pouze pro případ, že Soudní dvůr konstatuje, že směrnice 2000/78 není použitelná na spor v původním řízení.
K třetí a čtvrté otázce
24
Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému daňovému režimu, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, který umožňuje osobám, které nedosáhly věku 30 let, aby provedly za určitých podmínek odpočet nákladů na odborné vzdělávání od jejich zdanitelných příjmů v plné výši, kdežto tento nárok na odpočet je v případě osob, které dosáhly tohoto věku, omezen.
25
V souladu s tímto ustanovením je nutno přezkoumat, zda rozdílné zacházení na základě věku osob, které se účastní takového vzdělávání, je objektivně a rozumně odůvodněno legitimním cílem, zda jsou prostředky využité k jeho dosažení přiměřené a zda nepřekračují meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle sledovaného vnitrostátním zákonodárcem.
26
Článek 6 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/78 kromě toho stanoví, že tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání, včetně podmínek propouštění a odměňování, a to pro mladé pracovníky za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany.
27
Je tedy třeba mít za to, že cíl, kterým je usnadnit situaci mladých pracovníků na pracovním trhu za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany, může být považován za legitimní ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.
28
Je tedy třeba přezkoumat, zda jsou prostředky zvolené k dosažení těchto cílů přiměřené a nezbytné.
29
Co se týče zaprvé přiměřené povahy takového daňového režimu, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, je nesporné, že takový režim může usnadnit situaci mladých pracovníků na pracovním trhu, jelikož je pro ně pobídkou motivující k odbornému vzdělávání. Předkládajícímu soudu přísluší nicméně ověřit, zda tomu tak skutečně je.
30
Zadruhé se předkládající soud zamýšlí nad tím, zda má sporný daňový režim striktně nezbytnou povahu.
31
V tomto ohledu nizozemská vláda poznamenává, že i když tento režim poskytuje pouze osobám mladším třiceti let nárok na odpočet nákladů na odborné vzdělávání od jejich zdanitelného příjmu v plné výši, neznamená to, že osoby starší třiceti let jsou uvedeným režimem nepřiměřeně znevýhodněny. Posledně uvedené osoby totiž mají každý rok nárok na odpočet nákladů na odborné vzdělávání ve výši 15000 eur, bez ohledu na to, zda se vynaložené náklady týkají první části studia nebo části dalšího studia.
32
Nizozemská vláda dodává, že takový nárok na odpočet daně může být proveden bez časového omezení, kdežto možnost osob mladších třiceti let provést odpočet jejich nákladů na odborné vzdělávání v plné výši je omezena na standardní dobu studia šestnácti kalendářních čtvrtletí. A konečně tato vláda zdůrazňuje, že náklady na vzdělávání činí průměrně 15000 eur za rok.
33
Konečně, co se týče otázky, zda je vyloučení osob starších třiceti let z nároku na úplný odpočet nákladů na vzdělávání odůvodněné, nizozemská vláda uvádí, že tyto osoby měly obecně možnost absolvovat předchozí vzdělání a vykonávat pracovní činnost, takže vzhledem k tomu, že se nacházejí v lepší finanční situaci než mladí pracovníci, kteří teprve opustili školní systém, jsou schopny nést přinejmenším částečně finanční zátěž spojenou s novým vzděláním.
34
Vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který je přiznán členským státům a sociálním partnerům v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, se nejeví, že by členský stát, který přijme takový daňový režim, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, překračoval meze toho, co je nezbytné pro dosažení cíle usnadnit situaci mladých pracovníků na pracovním trhu.
35
Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému daňovému režimu, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, který osobám, které nedosáhly věku 30 let, umožňuje za určitých podmínek provést úplný odpočet nákladů na odborné vzdělávání od jejich zdanitelných příjmů, kdežto tento nárok na odpočet je u osob, které dosáhly tohoto věku, omezen, pokud je tento režim objektivně a rozumně odůvodněn legitimním cílem politiky zaměstnanosti a pracovního trhu a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda se ve věci v původním řízení jedná o takový případ.
K nákladům řízení
36
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
1)
Článek 3 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že takový daňový režim, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, který stanoví, že daňové zacházení s náklady na odborné vzdělávání vynaložené určitou osobou se liší podle jejího věku, spadá do věcné působnosti této směrnice, pokud je jeho cílem usnadnit přístup ke vzdělávání mladých pracovníků.
2)
Článek 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému daňovému režimu, jako je režim dotčený ve věci v původním řízení, který osobám, které nedosáhly věku 30 let, umožňuje za určitých podmínek provést úplný odpočet nákladů na odborné vzdělávání od jejich zdanitelných příjmů, kdežto tento nárok na odpočet je u osob, které dosáhly tohoto věku, omezen, pokud je uvedený režim objektivně a rozumně odůvodněn legitimním cílem politiky zaměstnanosti a pracovního trhu a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda se ve věci v původním řízení jedná o takový případ.
Podpisy.
( *1 ) – Jednací jazyk: nizozemština.
Top