ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
21. prosince 2016*
„Řízení o předběžné otázce — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Příslušnost — Věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti — Síť selektivní distribuce — Další prodej mimo síť na internetu — Návrh na zdržení se protiprávního jednání — Vazba“
Ve věci C‑618/15,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Cour de cassation (Kasační soud, Francie) ze dne 10. listopadu 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 23. listopadu 2015, v řízení
Concurrence SARL
proti
Samsung Electronics France SAS,
Amazon Services Europe Sàrl,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, M. Vilaras, J. Malenovský, M. Safjan (zpravodaj) a D. Šváby, soudci,
generální advokát: M. Wathelet,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
—
za společnost Concurrence SARL P. Ricardem, avocat,
—
za společnost Amazon Services Europe Sàrl A. Bénabentem a M. Jéhannin, avocats,
—
za francouzskou vládu D. Colasem a C. David, jako zmocněnci,
—
za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s D. Del Gaizem, avvocato dello Stato,
—
za lucemburskou vládu D. Holderer, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Thewesem, avocat,
—
za Evropskou komisi C. Cattabriga a M. Heller, jako zmocněnkyněmi,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. listopadu 2016,
vydává tento
Rozsudek
1
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 bodu 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42; oprava Úř. věst. 2006, L 242, s. 6).
2
Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Concurrence SARL, se sídlem ve Francii, a společnostmi Samsung Electronics France SAS (dále jen „společnost Samsung“), také se sídlem ve Francii, a Amazon Services Europe Sàrl (dále jen „společnost Amazon“), se sídlem v Lucembursku, ohledně údajného porušení zákazů dalšího prodeje mimo síť selektivní distribuce a na on-line tržišti, k němuž mělo dojít zveřejněním nabídek k prodeji na několika internetových stránkách provozovaných v různých členských státech.
Právní rámec
Unijní právo
3
Z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 44/2001 vyplývá, že nařízení mělo v zájmu řádného fungování vnitřního trhu za cíl přijetí „předpis[ů], které umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech […] a zjednodušit formality s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je toto nařízení závazné“.
4
V bodech 11, 12 a 15 odůvodnění tohoto nařízení bylo uvedeno:
„(11)
Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.
(12)
Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.
[…]
(15)
V zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí. […]“
5
Pravidla pro určení příslušnosti byla uvedena v kapitole II zmíněného nařízení.
6
Článek 2 odst. 1 nařízení č. 44/2001, který je součástí oddílu 1 kapitoly II, nadepsaného „Obecná ustanovení“, zněl takto:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“
7
Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení, který se nacházel ve zmíněném oddíle 1, stanovil:
„Osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.“
8
Článek 5 bod 3 uvedeného nařízení, který byl součástí oddílu 2 kapitoly II tohoto nařízení, nadepsaného „Zvláštní příslušnost“, stanovil:
„Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována,
[…]
3)
ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“.
9
Nařízení č. 44/2001 bylo zrušeno článkem 80 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1). Posledně uvedené nařízení se podle svého čl. 81 druhého pododstavce použije až ode dne 10. ledna 2015.
Francouzské právo
10
Článek 442-6 odst. 1 bod 6 code de commerce (obchodní zákoník) v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení stanovil:
„Odpovědnost a povinnost k náhradě způsobené škody vzniká každému výrobci, obchodníkovi, průmyslovému podnikateli či osobě zapsané v živnostenském rejstříku v důsledku:
[…]
6°
její přímé či nepřímé účasti na porušení zákazu dalšího prodeje mimo síť uloženého distributorovi vázanému dohodou o selektivní či výhradní distribuci, na kterou se vztahuje výjimka podle použitelných předpisů práva hospodářské soutěže“.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
11
Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že společnost Concurrence se zabývá maloobchodním prodejem spotřební elektroniky prostřednictvím obchodu nacházejícího se v Paříži (Francie) a internetového obchodu „concurrence.fr“. Dne 16. března 2012 uzavřela společnost Concurrence se společností Samsung smlouvu o selektivní distribuci nazvanou „Détaillant Spécialiste Elite“ (specializovaný maloobchodní prodejce Elite) týkající se prémiových výrobků značky Samsung, a to řady ELITE. V této smlouvě byl mimo jiné stanoven zákaz internetového prodeje předmětných výrobků.
12
Po uzavření uvedené smlouvy vznikl mezi smluvními stranami spor. Společnost Samsung vytýkala společnosti Concurrence, že prodejem výrobků ELITE na svých internetových stránkách porušila smlouvu o selektivní distribuci. Společnost Concurrence zpochybnila přípustnost ustanovení této smlouvy mimo jiné s poukazem na to, že se tato ustanovení neuplatňují jednotně na všechny distributory, kdy někteří z nich prodávají dotčené výrobky na různých internetových stránkách společnosti Amazon, aniž na to společnost Samsung reaguje.
13
Dopisem ze dne 20. března 2012 společnost Samsung oznámila společnosti Concurrence ukončení jejich obchodního vztahu s účinností ode dne 30. června 2013.
14
V dubnu 2012 podala společnost Concurrence u soudce tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži, Francie) příslušného k nařízení předběžných opatření návrh směřující proti společnosti Samsung, přičemž namítala, že jí tato společnost odmítá v rozporu s přijatými závazky dodat výrobky řady ELITE.
15
Usnesením ze dne 18. dubna 2012 uvedený soud návrhy společnosti Concurrence zamítl. Toto usnesení bylo potvrzeno rozsudkem cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) ze dne 25. října 2012 vydaným v řízení o předběžném opatření.
16
Dne 3. prosince 2012 podala společnost Concurrence u soudce tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) příslušného k nařízení předběžných opatření další návrh směřující proti společnosti Samsung, jímž se domáhala, aby bylo rozhodnuto, že zákaz internetového prodeje výrobků řady ELITE, který je stanoven ve smlouvě o selektivní distribuci, není vymahatelný, a aby bylo tudíž společnosti Samsung uloženo, že bude společnosti Concurrence nadále dodávat výrobky podle této smlouvy. Téhož dne podala společnost Concurrence návrh směřující proti společnosti Amazon, kterým se domáhala toho, aby bylo uvedené společnosti uloženo stáhnout z jejích internetových stránek Amazon.fr, Amazon.de, Amazon.co.uk, Amazon.es a Amazon.it všechny nabídky týkající se některých modelů výrobků společnosti Samsung.
17
Kontradiktorním usnesením ze dne 8. února 2013 soudce tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) příslušný k nařízení předběžných opatřeních konstatoval svoji nepříslušnost, pokud jde o internetové stránky společnosti Amazon provozované mimo francouzské území, rozhodl, že není namístě přijmout předběžné opatření, pokud jde o návrhy společnosti Concurrence směřující proti společnosti Samsung, a zamítl návrhy společnosti Concurrence směřující proti společnosti Amazon.
18
Společnost Concurrence podala proti tomuto rozhodnutí dne 27. června 2013 odvolání ke cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži).
19
Cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) rozsudkem ze dne 6. února 2014 usnesení soudce tribunal du commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) příslušného k nařízení předběžných opatřeních ze dne 8. února 2013 částečně změnil a rozhodl, že návrhy společnosti Concurrence směřující proti společnosti Samsung jsou nepřípustné, a návrhy společnosti Concurrence směřující proti společnosti Amazon zamítl. Cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) tímto rozsudkem uvedené usnesení potvrdil v rozsahu, ve kterém v něm bylo konstatováno, že soudy Francouzské republiky nejsou příslušné k rozhodování o návrhu týkajícím se stránek společnosti Amazon provozovaných mimo území tohoto členského státu.
20
Společnost Concurrence podala proti posledně uvedenému rozsudku kasační stížnost k předkládajícímu soudu.
21
Společnost Concurrence v této stížnosti tvrdí, že v napadeném rozsudku bylo nesprávně konstatováno, že francouzské soudy nejsou příslušné k rozhodování o internetových stránkách společnosti Amazon provozovaných mimo francouzské území, jelikož tyto stránky nejsou zaměřeny na francouzskou veřejnost. Má za to, že i kdyby kritérium dostupnosti internetových stránek nebylo dostačující, cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) se v rozporu s právem nezabýval tím, zda systém prodeje na internetových stránkách společnosti Amazon umožňuje zasílání výrobků nabízených k prodeji nejen do členského státu původu dané internetové stránky, ale i do jiných členských států, zejména do Francie, což by mohlo být důvodem příslušnosti francouzských soudů.
22
Předkládající soud se domnívá, že spor, který mu byl předložen, neodpovídá žádnému z případů, kterými se již Soudní dvůr zabýval ve své judikatuře týkající se čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001. Cílem podaného návrhu je totiž zastavit údajné poškozování autorizovaného distributora, který má sídlo ve Francii a provozuje internetový obchod, vyplývající z porušení zákazu dalšího prodeje výrobků mimo sít selektivní distribuce, k níž náleží, a z toho, že na on-line tržištích na různých internetových stránkách provozovaných ve Francii a jiných členských státech byly zveřejněny nabídky k prodeji, které předmětná smlouva o selektivní distribuci zakazuje.
23
Za těchto podmínek se Cour de cassation (Kasační soud, Francie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 vykládán v tom smyslu, že v případě tvrzeného porušení zákazů dalšího prodeje mimo síť selektivní distribuce a na on-line tržišti, k němuž došlo zveřejněním nabídek k prodeji na několika internetových stránkách provozovaných v různých členských státech, má autorizovaný distributor, který se pokládá za poškozeného, možnost podat návrh na zdržení se protiprávního jednání, které z toho plyne, k soudu členského státu, na jehož území je nebo byl dostupný on-line obsah, nebo je třeba, aby existovala jiná vazba?“
K předběžné otázce
24
Podstata otázky předkládajícího soudu spočívá v tom, jak má být vykládán čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 pro účely založení příslušnosti – vyplývající z tohoto ustanovení – k rozhodování o žalobě na určení odpovědnosti za porušení zákazu prodeje mimo síť selektivní distribuce, k němuž dojde v důsledku zveřejnění nabídky výrobků, na které se vztahuje tato síť, na internetových stránkách vedených v různých členských státech.
25
Úvodem je třeba připomenout, že čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán autonomně a restriktivně a slovní spojení „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“ uvedené v tomto ustanovení se vztahuje k místu, kde se škoda materializovala, a zároveň k místu příčinné události, v níž má tato škoda původ, takže žalovaný může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho či druhého místa (v tom smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2015, Holterman Ferho Exploitatie a další, C‑47/14, EU:C:2015:574, bod 72, jakož i citovaná judikatura).
26
Podle ustálené judikatury se pravidlo pro určení příslušnosti stanovené v čl. 5 bodu 3 uvedeného nařízení zakládá na existenci obzvláště úzké vazby mezi sporem a soudy místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, která odůvodňuje určení příslušnosti uvedených soudů z důvodu řádného výkonu spravedlnosti a užitečné organizace řízení (rozsudek ze dne 10. září 2015, Holterman Ferho Exploitatie a další, C‑47/14, EU:C:2015:574, bod 73, jakož i citovaná judikatura).
27
Ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti má totiž soud místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, obvykle nejlepší předpoklady pro rozhodnutí, a to zejména z důvodu blízkosti sporu a snadnosti provádění důkazů (rozsudek ze dne 10. září 2015, Holterman Ferho Exploitatie a další, C‑47/14, EU:C:2015:574, bod 74, jakož i citovaná judikatura).
28
Identifikace některé z vazeb uznaných judikaturou připomenutou v bodě 25 tohoto rozsudku musí tudíž umožnit založení příslušnosti soudu, který má objektivně nejlepší předpoklady pro posouzení, zda nastaly skutečnosti zakládající odpovědnost žalované osoby, z čehož vyplývá, že platně může rozhodnout pouze soud, v jehož obvodu se nachází relevantní vazba (viz rozsudek ze dne 10. září 2015, Holterman Ferho Exploitatie a další, C‑47/14, EU:C:2015:574, bod 75, jakož i citovaná judikatura).
29
Jak uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, ve věci v původním řízení vyvstává otázka, zda je předkládající soud příslušný pouze na základě místa, kde se tvrzená škoda materializovala.
30
Co se týče této vazby, Soudní dvůr již uvedl nejen to, že se místo, kde se škoda materializovala, může lišit v závislosti na povaze údajně porušeného práva, ale konstatoval také to, že riziko materializace škody v určitém členském státě existuje za podmínky, že právo, které bylo údajně porušeno, je v tomto členském státě chráněno (viz rozsudek ze dne 22. ledna 2015, Hejduk,C‑441/13, EU:C:2015:28, bod 29 a citovaná judikatura).
31
Jestliže se tedy ochrana poskytovaná členským státem, v němž má sídlo soud, u kterého byla podána žaloba, vztahuje pouze na území daného členského státu, uvedený soud je příslušný pouze k rozhodování o škodě způsobené na území tohoto členského státu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2013, Pinckney,C‑170/12, EU:C:2013:635, bod 45, a ze dne 22. ledna 2015, Hejduk,C‑441/13, EU:C:2015:28, bod 36).
32
V projednávaném případě je třeba uvést, že právo členského státu, v němž má sídlo soud, u kterého byl podán předmětný návrh, sankcionuje porušení zákazu dalšího prodeje mimo síť, takže mezi tímto soudem a sporem v původním řízení existuje přirozená vazba, která je důvodem pro založení příslušnosti tohoto soudu.
33
Dále je třeba uvést, že tvrzená škoda se materializuje na území uvedeného členského státu. V případě porušení podmínek sítě selektivní distribuce prostřednictvím internetových stránek totiž škodu, jíž se může distributor dovolávat, představuje snížení objemu jeho prodeje na základě prodeje uskutečněného v rozporu s podmínkami sítě a z toho plynoucí ztráta zisku.
34
Okolnost, že internetové stránky, na kterých je uvedena nabídka výrobků, na něž se vztahuje právo selektivní distribuce, jsou provozovány v jiných členských státech, než je stát, na jehož území má sídlo soud rozhodující o návrhu, je v tomto ohledu irelevantní, jelikož jednání, k nimž došlo v těchto členských státech, způsobila nebo mohou způsobit tvrzenou škodu v obvodu soudu rozhodujícího o návrhu, což musí posoudit předkládající soud (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2014, Coty Germany,C‑360/12, EU:C:2014:1318, body 57 a 58).
35
S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 musí být pro účely založení příslušnosti – vyplývající z tohoto ustanovení – k rozhodování o žalobě na určení odpovědnosti za porušení zákazu prodeje mimo síť selektivní distribuce, k němuž dojde v důsledku zveřejnění nabídky výrobků, na které se vztahuje uvedená síť, na internetových stránkách vedených v různých členských státech, vykládán v tom smyslu, že za místo, kde došlo ke škodě, musí být považováno území členského státu, který prostřednictvím předmětné žaloby zabezpečuje dodržování uvedeného zákazu prodeje, tedy území, na kterém navrhovateli údajně klesl prodej.
K nákladům řízení
36
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být pro účely založení příslušnosti – vyplývající z tohoto ustanovení – k rozhodování o žalobě na určení odpovědnosti za porušení zákazu prodeje mimo síť selektivní distribuce, k němuž dojde v důsledku zveřejnění nabídky výrobků, na které se vztahuje uvedená síť, na internetových stránkách vedených v různých členských státech, vykládán v tom smyslu, že za místo, kde došlo ke škodě, musí být považováno území členského státu, který prostřednictvím předmětné žaloby zabezpečuje dodržování uvedeného zákazu prodeje, tedy území, na kterém navrhovateli údajně klesl prodej.
Podpisy.
Top