ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)
16. září 2004 ( *1 )
Ve věci T-342/02,
Metro-Goldwyn-Mayer Lion Corp., se sídlem v Santa Monice, Kalifornie (Spojené státy), zastoupená F. de Visscherem, E. Cornuem, E. De Grysem a D. Moreauem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému S. Laitinen a D. Botisem, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byla
Moser Grupo Media, SL, se sídlem v Santa Eulalia del Rio (Španělsko),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 5. září 2002 (věc R 437/2001-3), kterým bylo prohlášeno za nepřípustné odvolání podané proti rozhodnutí námitkového oddělení, týkajícímu se námitkového řízení mezi Moser Grupo Media, SL, a Metro-Goldwyn-Mayer Lion Corp.,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),
ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci, vedoucí soudní kanceláře: J. Plingers, rada,
s přihlédnutím k žalobě doručené kanceláři Soudu dne 8. listopadu 2002,
s přihlédnutím k žalobní odpovědi doručené kanceláři Soudu dne 7. května 2003,
po jednání konaném dne 28. dubna 2004,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1
Dne 7. listopadu 1996 podala Moser Grupo Media, SL, podle nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994 L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů, přihlášku ochranné známky Společenství u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM).
2
Ochrannou známkou, o jejíž zápis bylo žádáno, je následující obrazová ochranná známka:
3
Výrobky a služby, pro něž byl zápis požadován, náležejí do tříd 9, 16, 38, 39 a 41 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a odpovídají pro každou z těchto tříd následujícímu popisu:
—
„exponované filmy; kompaktní disky (audio-video); filmové, optické a fotografické přístroje a nástroje“, náležející do třídy 9;
—
„časopisy, fotografie, plakáty, tiskoviny a publikace“, náležející do třídy 16;
—
„služby televizního a rozhlasového vysílání“, náležející do třídy 38;
—
„služby doručování všech typů publikací, videa a filmů“, náležející do třídy 39;
—
„filmová tvorba; výroba videofilmů; služby poskytované podniky při půjčování videokazet a filmů; výroba rozhlasových a televizních programů; služby poskytované v rámci filmových studií“, náležející do třídy 41.
4
Dne 9. března 1998 byla tato přihláška zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 16/1998.
5
Dne 9. června 1998 podala Metro-Goldwyn-Mayer Lion Corp. (dále jen „žalobkyně“) na základě článku 42 nařízení č. 40/94 námitky proti přihlášce, a to pro všechny výrobky a služby uvedené v přihlášce. Námitky byly založeny na starší národní ochranné známce MGM zapsané v Dánsku (třídy 9, 16 a 41), Finsku (třídy 9 a 41), Francii (třídy 9, 15, 16, 35, 38 a 41), Německu (třída 9), Itálii (třídy 9, 15, 16, 35, 38 a 41), Portugalsku (třída 9), Španělsku (třída 9), Švédsku (třída 9), zemích Beneluxu (třídy 9, 15, 16, 20 a 41), Řecku (třídy 9, 15 a 16), Spojeném království (třídy 9, 35 a 41) a Rakousku (třídy 9, 16 a 41), jakož i na přihlášce ochranné známky Společenství č. 141820, podané dne 1. dubna 1996 a vztahující se na výrobky a služby obsažené ve třídách 9, 38 a 41.
6
Rozhodnutím ze dne 19. února 2001 (dále jen „rozhodnutí námitkového oddělení“) námitkové oddělení vyhovělo námitkám pro všechny dotyčné výrobky a služby. Při přezkumu věci námitkové oddělení nepřihlédlo k některým starším národním ochranným známkám, a to k právům uplatněným v Rakousku, v Řecku a ve Spojeném království, ani k přihlášce ochranné známky Společenství. Pokud jde o výše uvedené národní ochranné známky, byly vyloučeny z následujících důvodů. Zaprvé, dokument předložený s cílem prokázat národní zápis získaný v Rakousku ukázal, že držitelem předmětného práva není žalobkyně, ale Metro-Goldwyn-Mayer Film Corp. Zadruhé, překlad týkající se národního zápisu získaného v Řecku nebyl ani správný, ani dostačující, a nebyl tedy přijat. Zatřetí, důkaz vlastnictví národních zápisů ve Spojeném království spočíval pouze v informaci ze soukromé databáze, a byl tedy nedostačující.
7
Rozhodnutí námitkového oddělení bylo odůvodněno nebezpečím záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a upřesnilo, že vzhledem k tomu, že na základě uvedeného ustanovení námitkám bylo vyhověno, přezkum argumentů spočívajících na jiných důvodech námitek, založených na či. 8 odst. 4 a odst. 5, je nadbytečný.
8
Dne 4. dubna 2001 podala žalobkyně u OHIM na základě článku 59 nařízení č. 40/94 odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení. Tvrdila, že námitkoyé oddělení mělo přihlédnout ke starším národním právům získaným v Rakousku, Řecku nebo Spojeném království, jakož i k přihlášce ochranné známky Společenství, a zamítnout přihlášku ochranné známky Společenství pro celou Evropskou unii, aby zabránilo případnému převodu přihlášky ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky na základě článku 108 nařízení č. 40/94.
9
Rozhodnutím ze dne 5. září 2002 (dále jen „napadené rozhodnutí“) shledal třetí odvolací senát odvolání za nepřípustné z důvodu, že námitkové oddělení vyhovělo požadavkům žalobkyně ve smyslu článku 58 nařízení č. 40/94. Žalobkyně nepožadovala ani výslovně, ani mlčky, aby bylo přijato rozhodnutí, které by zabránilo Moser Grupo Media, SL, převést její přihlášku ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky. Mimoto v souladu s článkem 42 nařízení č. 40/94 není cílem námitkového řízení řešit konflikty ochranných známek na národní úrovni, ale zabránit zápisu ochranné známky Společenství kolidující se staršími právy. Podle odvolacího senátu by povinnost provádět průzkum námitek nad rámec otázky zápisu ochranné známky Společenství byla v rozporu se základní funkcí námitkového řízení a se zásadou hospodárnosti řízení.
10
Slovní označení MGM bylo zapsáno jako ochranná známka Společenství pro žalobkyni dne 7. října 2002.
Řízení a návrhy účastníků řízení
11
Návrhem doručeným kanceláři Soudu dne 8. listopadu 2002 žalobkyně podala tuto žalobu.
12
Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
—
zrušil napadené rozhodnutí;
—
potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení v tom, že vyhovělo námitkám pro všechny výrobky a služby uvedené v přihlášce Moser Grupo Media, SL, a zamítlo přihlášku jako celek na základě ochranných známek MGM zapsaných na národní úrovni;
—
částečně zrušil rozhodnutí námitkového oddělení, hlavně v tom, že nevzalo v úvahu přihlášku ochranné známky Společenství žalobkyně, a podpůrně v tom, že nevzalo v úvahu starší národní ochranné známky zapsané v Rakousku, Řecku a Spojeném království;
—
uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
13
OHIM navrhuje, aby Soud:
—
zamítl žalobu;
—
uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
14
Žalobkyně se dovolává v podstatě jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení či. 42 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 2, jakož i článku 58 nařízení č. 40/94.
Argumenty účastníků řízení
15
Žalobkyně má za to, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, když shledal, že rozhodnutím námitkového oddělení nebyla zkrácena na svém právu. Zdůrazňuje, že rozhodnutí námitkového oddělení nevyhovělo všem jejím požadavkům tím, že ji zbavilo jejího práva na důkladné přezkoumání věci. V tomto ohledu uplatňuje, že kvůli tomu, že námitkové oddělení nevzalo v úvahu ani starší ochranné známky získané v Rakousku, Řecku a Spojeném království, ani přihlášku ochranné známky Společenství, která byla v té době projednávána, Moser Grupo Media, SL, by stále ještě mohla v souladu s článkem 108 nařízení č. 40/94 převést svou přihlášku ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky v těch členských státech, ohledně kterých její přihláška ochranné známky Společenství nebyla námitkovým oddělením zamítnuta na základě starších práv žalobkyně. Tato možnost by byla vyloučena, pokud by námitkové oddělení založilo své rozhodnutí, jak také mělo učinit, buď na všech starších národních právech žalobkyně, nebo na její přihlášce ochranné známky Společenství. Důvody, na kterých je založeno rozhodnutí námitkového oddělení, tedy omezily účinky zamítnutí přihlášky Moser Grupo Media, SL.
16
Pokud jde o tvrzení, podle něhož žalobkyně výslovně nepožadovala, aby zamítnutí bylo co možná nejširšího rozsahu, žalobkyně tvrdí, že takový návrh není ani nezbytný, ani není vyžadován nařízením č. 40/94. Žalobkyně soudí, že vzhledem k tomu, že založila své námitky na několika starších národních právech a na přihlášce ochranné známky Společenství v souladu s či. 8 odst. 2 nařízení č. 40/94, její návrh směřoval k zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství v co možná nejširším rozsahu.
17
Žalobkyně tvrdí, že při použití pravidla 20 odst. 6 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. vest. L 303, s. 1; Zvi. vyd. 17/01, s. 189), mělo námitkové oddělení přerušit námitkové řízení do doby pravomocného zápisu ochranné známky Společenství MGM, aby poté založilo své rozhodnutí na zapsané ochranné známce.
18
Kromě toho rozhodnutí námitkového oddělení nepohlédnout ke starším národním právům získaným v Rakousku, Řecku a Spojeném království nebylo založeno na žádném legitimním důvodu.
19
Důkaz zápisu ochranné známky MGM v Rakousku byl odmítnut, protože byl předložen pod jménem Metro-Goldwyn-Mayer Film Corp., a nikoli jménem žalobkyně. Nicméně se jedná o stejnou právnickou osobu. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na seznam svých dceřiných a sesterských společností uvedený v příloze 6 návrhu.
20
Žalobkyně uplatňuje, že k zápisu řecké ochranné známky nebylo přihlédnuto proto, že číslo uvedené v překladu nebylo totožné s číslem v osvědčení o zápisu. Jedná se o nedorozumění, neboť překlad připojený k prvnímu vyjádření na podporu námitek sporné číslo ani neuvádí.
21
Konečně k ochranným známkám zapsaným ve Spojeném království nebylo přihlédnuto proto, že předložené dokumenty byly opisy pocházející ze soukromé databáze. Nicméně dokumenty dodané dne 20. února 2000 advokáty žalobkyně na žádost OHIM o doplňující informace (osvědčení o obnovení) pocházejí z databáze Patentového úřadu Spojeného království a jsou přijímány v případě místních úřadů pro ochranné známky.
22
Pokud jde o argument, podle nějž námitkové řízení není určeno k řešení konfliktů ochranných známek na národní úrovni, odvolací senát nepřihlédl ke skutečnosti, že postup převodu vyplývá ze samotného nařízení č. 40/94, zejména z jeho článku 108.
23
Proto odvolací senát i námitkové oddělení měly přihlédnout k možnosti Moser Grupo Media, SL, změnit její přihlášku ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky, a tedy založit svá zamítnutí přihlašované ochranné známky na všech dovolávaných starších ochranných známkách a na ochranné známce Společenství žalobkyně.
24
Žalobkyně dodává, že jelikož ochranná známka MGM byla nakonec dne 7. října 2002 zapsána, řízení již nemusí být přerušeno a Soud může k zápisu přihlédnout. Vzhledem k tomu, že námitkové oddělení rozhodlo, podle žalobkyně oprávněně, že existuje nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou žalobkyně MGM a obrazovou ochrannou známkou Moser Grupo Media, SL, je stejné odůvodnění použitelné na ochrannou známku Společenství MGM, nyní zapsanou.
25
Podle OHIM žalobkyně nepožadovala ani mlčky, ani výslovně, aby bylo přijato rozhodnutí zabraňující přihlašovateli ochranné známky Společenství převést svou přihlášku na přihlášku národní ochranné známky.
26
Pokud jde o otázku, zda OHIM měl povinnost přezkoumat námitky v co nejširším možném rozsahu, posledně jmenovaný uvádí, že hlavním cílem námitkového řízení je poskytnout držitelům starších práv nástroj k zabránění zápisu ochranných známek Společenství kolidujících s jejich staršími právy, a nikoli chránit práva k ochranným známkám nebo řešit konflikty ochranných známek na národní úrovni.
27
OHIM soudí, že čl. 8 odst. 2 písni, b) nařízení č. 40/94 znamená pouze to, že nemůže založit zamítnutí námitek na skutečnosti, že ochranná známka není dosud zapsána. V každém případě pravidlo 20 odst. 6 nařízení č. 2868/95 neukládá OHIM povinnost přerušit námitkové řízení.
28
Mimoto články 108 až 110 nařízení č. 40/94, které stanoví pravidla pro převod přihlášek ochranné známky Společenství na přihlášky národní ochranné známky, nepředstavují základ žádného právního zájmu osoby, která podala námitky, na požadavku, aby otázky týkající se převodu na přihlášku národní ochranné známky byly řešeny ve stadiu námitek. Podle OHIM musí být právní zájem, jehož se dovolává žalobkyně, přímý a současný v době námitkového řízení.
29
OHIM podotýká, že v praxi námitkové oddělení usiluje o to, vzít v úvahu co možná nejvíce starších práv anebo, podpůrně, vydat rozhodnutí s co možná nejširším územním rozsahem, za podmínky, že tím nebude zatíženo řízení.
30
Konečně, pokud jde o skutečnost, že námitkové oddělení nepřihlédlo k národním ochranným známkám žalobkyně zapsaným v Rakousku, Řecku a Spojeném království, OHIM podotýká, že držitelem rakouské ochranné známky není žalobkyně, ale společnost ze stejné skupiny, která je odlišnou právnickou osobou. Pokud jde o řeckou ochrannou známku, číslo zápisu, které je uvedeno v osvědčení o zápisu, není totožné s číslem uvedeným v jeho překladu. Pokud jde o britské ochranné známky, důkazy, že tyto ochranné známky náležejí žalobkyni, vycházely ze soukromé databáze. Není tedy zaručeno, že informace jsou přesné a aktuální. OHIM soudí, že námitkové oddělení oprávněně nepřihlédlo k příslušným národním ochranným známkám.
Závěry Soudu
31
Žalobkyně v podstatě vytýká OHIM skutečnost, že Moser Grupo Media, SL, by stále ještě mohla v souladu s článkem 108 nařízení č. 40/94 převést svoji přihlášku ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky v těch členských státech, ohledně kterých její přihláška ochranné známky Společenství nebyla námitkovým oddělením zamítnuta na základě starších práv žalobkyně, vzhledem k tomu, že námitkové oddělení nepřihlédlo ani ke starším národním ochranným známkám žalobkyně získaným v Rakousku, Řecku a Spojeném království, ani k její přihlášce ochranné známky Společenství, která byla v té době projednávána.
32
V tomto ohledu je namístě rovnou připomenout, že článek 58 nařízení č. 40/94 stanoví, že „[k]aždý účastník řízení, které skončilo vydáním rozhodnutí, může proti tomuto rozhodnutí podat odvolání, pokud toto rozhodnutí nevyhovělo jeho požadavkům“.
33
V projednávané věci je nesporné, že napadené rozhodnutí prohlásilo odvolání k odvolacímu senátu za nepřípustné z důvodu, že námitkové oddělení vyhovělo požadavkům žalobkyně ve smyslu článku 58 nařízení č. 40/94.
34
V tomto ohledu je důležité uvést, že cílem námitkového řízení je zabránit zápisu ochranné známky Společenství kolidující se staršími ochrannými známkami nebo právy. Takový výklad je jediný, který umožňuje plně dosáhnout účelu nařízení č. 40/94. Je totiž namístě uvést, že podle druhého bodu odůvodnění nařízení č. 40/94 na základě společného režimu pro ochranné známky mohou podniky nabýt na základě jediného řízení ochranné známky Společenství, kterým je poskytnuta jednotná ochrana a které mají účinky na celém území Společenství, a že se tak uplatní zásada jednotné povahy ochranné známky Společenství, nestanovíli toto nařízení jinak.
35
Je tedy namístě usoudit, že účelem námitkového řízení je dát podnikům možnost podat námitky, na základě jediného řízení, proti přihláškám ochranných známek Společenství, které by mohly vést ke vzniku nebezpečí záměny s jejich staršími ochrannými známkami nebo právy, a nikoli předběžně řešit možné konflikty na národní úrovni.
36
V projednávané věci je nesporné, že námitkám žalobkyně bylo vyhověno pro všechny dotyčné výrobky a služby a že zápis ochranné známky Společenství Moser Grupo Media, SL, byl zamítnut. Rozhodnutí námitkového oddělení tedy vyhovělo návrhu žalobkyně.
37
Ještě je důležité přezkoumat argument žalobkyně, podle něhož skutečnost, že námitkové oddělení nepřezkoumalo ani její starší ochranné známky získané v Rakousku, Řecku a Spojeném království, ani její přihlášku ochranné známky Společenství, měla pro ni negativní právní důsledky, a to nezávisle na výsledku věci.
38
V tomto ohledu je namístě připomenout, že je nepochybně pravda, že pravidlo 15 odst. 1 nařízení č. 2868/95 stanoví, že „[n]ámitku lze podat s ohledem na jednu nebo více starších známek ve smyslu či. 8 odst. 2 nařízení (dále jen „starší známky“) nebo s ohledem na jedno nebo více jiných starších práv ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení (dále jen „starší práva“)“.
39
Mimoto z nařízení č. 40/94, a zvláště z či. 108 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, ve znění platném v rozhodné době projednávaného sporu, vyplývá, že „[p]řihlašovatel nebo majitel ochranné známky Společenství může požádat o převod své přihlášky nebo ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky [...], byla-li přihláška ochranné známky Společenství zamítnuta, vzata zpět nebo je považována za vzatou zpět“.
40
Je rovněž pravda, že důvody zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství určují, zda ochranná známka Společenství může být zapsána na národní úrovni. V či. 108 odst. 2 písm. b) nařízení č. 40/94 je totiž stanoveno, že k převodu nedojde pro účely ochrany v členském státě, ve kterém se podle rozhodnutí OHIM nebo vnitrostátního soudu použijí ve vztahu k přihlášce nebo ochranné známce Společenství důvody zamítnutí nebo neplatnosti.
41
Nicméně je nesporné, že postup převodu přihlášky ochranné známky Společenství na přihlášku národní ochranné známky je pro přihlašovatele ochranné známky Společenství pouze možností. Mimoto tento postup přihlašovatelům nijak nepřiznává právo na to, aby byly jejich přihlášky příslušnými vnitrostátními úřady přijaty. Rozhodnutí o případném národním zápisu je naopak vyhrazeno příslušným vnitrostátním úřadům. Mimoto mají osoby, které podaly námitky, možnost uplatnit svá práva před uvedenými vnitrostátními úřady.
42
Kromě toho nic nebrání přihlašovateli, jehož přihláška ochranné známky Společenství byla zamítnuta v návaznosti na námitkové řízení, podat obdobné přihlášky u vnitrostátních úřadů bez využití postupu převodu.
43
V důsledku toho je třeba konstatovat, že zájem, jehož se dovolává žalobkyně, se týká budoucího a nejistého právního stavu.
44
V tomto ohledu je důležité uvést, že z ustálené judikatury vyplývá, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze tehdy, když žalobce má zájem na zrušení napadeného aktu (rozsudky Soudu ze dne 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T-480/93 a T-483/93, Recueil, s. II-2305, bod 59; ze dne 25. března 1999, Gencor v. Komise, T-102/96, Recueil, s. II-753, bod 40, a ze dne 30. ledna 2002, Nuove Industrie Molisane v. Komise, T-212/00, Recueil, s. II-347, bod 33). Tento zájem musí být existující a současný (rozsudek Soudu ze dne 17. září 1992, NBV a NVB v. Komise, T-138/89, Recueil, s. II-2181, bod 33) a posuzuje se ke dni podání žaloby (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. prosince 1963, Forges de Clabecq v. Vysoký úřad, C-14/63, Recueil, s. 721, 748, a Soudu ze dne 24. dubna 2001, Torre a další v. Komise, T-159/98, Recueil FP, s. I-A-83 a II-395, bod 28). Pokud se zájem, jehož se dovolává žalobce, týká budoucího právního stavu, musí žalobce prokázat, že zásah do tohoto stavu se již jeví jako jistý. Žalobce se tedy nemůže dovolávat budoucích a nejistých stavů k odůvodnění svého zájmu požadovat zrušení napadeného aktu (rozsudek NBV a NVB v. Komise, uvedený výše, bod 33).
45
Je tedy namístě usoudit, že rozhodnutí námitkového oddělení vyhovělo přijetím námitek žalobkyně pro všechny dotyčné výrobky a služby požadavkům žalobkyně, i když námitkám nebylo vyhověno na základě všech ochranných známek vznesených jako důvody námitek.
46
Pokud jde o údajnou nutnost vzít v úvahu přihlášku ochranné známky Společenství žalobkyně, OHIM oprávněně vznáší důvody hospodárnosti řízení. Vzhledem k tomu, že námitkám mohlo být vyhověno na základě několika starších ochranných známek, nebylo třeba dále prodlužovat řízení jeho přerušením podle pravidla 20 odst. 6 nařízení č. 2868/95 s cílem vyčkat zápisu ochranné známky Společenství. Pravidlo 20 odst. 6 nařízení č. 2868/95 totiž stanoví, že „[ú]řad může přerušit námitkové řízení, jeli námitka podána na základě přihlášky podle či. 8 odst. 2 písm. b) nařízení, a to až do doby pravomocného rozhodnutí v tomto řízení, nebo tehdy, jsouli tu jiné takové okolnosti, pro které je toto přerušení vhodné“. Přerušení je tedy pro OHIM pouze možností, které využije, pokud to považuje za odůvodněné.
47
Přijetí konstrukce žalobkyně, podle níž má OHIM povinnost přerušit každé námitkové řízení založené na takové přihlášce, jaká je uvedena v či. 8 odst. 2 písm. b) nařízení č. 40/94, až do pravomocného rozhodnutí o této přihlášce, by totiž mohlo vést k řetězové reakci. Je totiž možné, že taková přihláška, jaká je uvedena v či. 8 odst. 2 písm. b) nařízení, by sama byla předmětem námitkového řízení týkajícího se jiné přihlášky, které by mělo být, podle konstrukce žalobkyně, rovněž přerušeno.
48
Pokud jde o otázku, zda žalobkyně požadovala, či nikoliv, výslovně či mlčky, rozhodnutí o námitkách, jehož účinky by byly co možná nejširšího rozsahu, tj. rozhodnutí, které by zahrnovalo všechny starší národní ochranné známky, na kterých založila své námitky, jakož i přihlášku ochranné známky Společenství, není namístě přijmout argumentaci žalobkyně. Vzhledem k tomu, že námitkové oddělení nemá z výše uvedených důvodů v žádném případě povinnost přezkoumávat veškeré starší ochranné známky nebo práva, otázka dopadu rozsahu námitek na uvedenou povinnost postrádá jakýkoli význam.
49
Ze stejných důvodů není též nezbytné přezkoumávat otázku, zda by přihláška ochranné známky MGM na úrovni Společenství a existence rakouské, řecké a britské ochranné známky byly pro účely námitek způsobilými důvody.
50
Žaloba musí být proto zamítnuta.
K nákladům řízení
51
Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů řízení ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu neúspěšná, je namístě uložit jí náhradu nákladů řízení v souladu s návrhy žalovaného.
Z těchto důvodů
SOUD (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1)
Žaloba se zamítá.
2)
Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.
Legal
Tiili
Vilaras
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. září 2004.
Vedoucí soudní kanceláře
H. Jung
Předseda
H. Legal
( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.
Top